„Mám ráda pastelové tony a světlo. Líbí se mi způsob, kterým maloval požežský malíř Miroslav Kraljević, miluji jeho vyvážné tahy a pevnou kompozicí. Když jde o téma a motivy, nejraději maluji přírodu, krajinu, eventuálně nějaký detail, zátiší a květiny. Nerada kreslím lidi, proto je v mém opusu tak málo portrétů,“ osvětluje malířka své výtvarné sklony. Na vyjádření všech vnitřních pocitů malování však nestačí, proto občas píše básně, které byly několikrát uveřejněné v chorvatštině a češtině. „Ale, já si tak jenom krátím čas, jde o můj posun od všednosti,“ říká krajanka Pospíšilová skromně o své poezii. Naše spolubesednice vyrostla v krajanské rodině Přemysla Pospíšila, který se spolu se svými rodiči usadil v Kutině, potom začátkem padesátých let minulého století koupil majetek ve vesnicí Gat u řeky Karašici, blízko Belišće a Valpova. Tatínek s babičkou doma mluvily česky, děti však se češtině nenaučily. Proto musela babička překládat její dopisy přítelkyni do Čech. Dnes v tašce pořád nosí česko-chorvatský slovník a dokáže přeložit jednoduché věty.

Katica Pospíšilová nyní žije v Đurđenovci, kde pracuje ve střední škole, ale do rodičovského domu v Gatu se stále vrací. Má tam největší klid a nejlepší inspirace. „Vlastní rodinu jsem si nikdy nezaložila, a proto jsem hodně času věnovala humanitární práci a dobrovolnictví,“ říká. V třetím věku se začala zajímat o počítač; nejdřív ho ovládala amatérsky, pak složila sedm zkoušek v počítačových kurzech. Nyní experimentuje s digitální kresbou a malbou. „Pokouším se vyjádřit to, co se mi nepodařilo udělat barvami na plátnu. A to mě děla radost.“ Zároveň je to další způsob, jak zanechat stopy o svém životě a dílu. Aby všechno neskončilo jako v její staré básni, kterou napsala ještě za mlada, před více než třiceti lety: „Zůstávají jen dopisy, bílé papíry našich přání.“ M. Pejić/mp

„KATALOG ŠEDESÁTI RÁMKŮ“
I když žije v prostředí s malým počtem příslušníků české menšiny a česky jazyk zná pouze pasivně, Katica Pospíšilová odevždy zdůrazňuje svou hrdost na české kořeny. Letos ji projevila neobvyklým a velkorysým činem – cennou donací svých obrazů Svazu Čechů. Jde o „Katalog šedesáti rámků“, šedesát jejich maleb v oleji, tuši a jiných technikách. Většinu prací si lze prohlédnout na výstavě v daruvarské české galerii. „Tento cyklus jsem pojmenovala Laskavost rodinného života v Gatu,“ říká K. Pospíšilová. „Vznikl na našem rodičovském pozemku, který upravuji spolu se sestrou a bratrancem. To jsou skutečně rámky lásky, důstojnosti, úcty a porozumění.“