Na našem území se kroniky (ljetopisi) vedly hlavně na farnostech a ve školách. Pokud se zachovaly, je dnes díky tomu snadnější sepsat dějiny osady. Mnohé kroniky, zvlášť školní, se nedochovaly, a to nejčastěji z politických důvodů. Psali je nejčastěji učitelé, kteří z obavy, aby po politických změnách neměli nepříjemnosti, často některou část jednoduše „vytrhli“. Tím způsobili jen menší škodu, ale stávalo se, že zničili kroniku celou, a způsobili škodu nenahraditelnou. Je to poučení pro dnešní kronikáře. Nechtějí-li, aby kroniku potkal podobný osud, nezapisují své názory na politiku, protože ta je nestálá. O politice je třeba v kronice psát, ale ne ji komentovat. Jestliže kronikář zapíše, že vesničané ve volbách dali nejvíce hlasů jedné straně, je to v pořádku. Když to ale komentuje jako dobrou nebo špatnou volbu, je to chyba. Kronikář nesmí vyjadřovat svůj názor, musí být neutrální.
Několik konkrétních pokynů:
1. Kroniku může psát každý, kdo umí psát a kdo má o to zájem. Stačí k tomu silnější sešit s pevnou vazbou, na titulní vazebný list (na obálku) napsat: Kronika osady (spolku, rodiny…), a na titulním listě, kdy se kronika začala psát a kdo ji píše. 2. Když jde o kroniku osady, kronikář by měl napsat její krátké dějiny: kdy asi byla založená, kdy se do ní začali stěhovat Češi a čím se zabývali, zda šlo o drobné rolníky, řemeslníky a jiná povolání, kdo byli ostatní obyvatelé osady, jak se pohyboval počet obyvatel, jak se osada vyvíjela, kolik obyvatel zahynulo v minulých válkách. 3. Je třeba zapsat s kterými osadami a městy sousedí, jaké je dopravní spojení s okolím, kam osada administrativně patří (okres, županství), náboženské poměry, zda existuje škola, obecní dům, spolky v osadě, jaký je kulturní život, zvyky, zdravotní poměry, významné osobnosti, politické události, přírodní katastrofy.
Jde-li o velké město, stačí napsat kdy a jak se Češi do města přistěhovali, jak se v minulosti zorganizovali, jaký měli podíl na životě města a podobně. Bylo by opravdu zbytečné vyžadovat od kronikáře, aby na příklad v případě Záhřebu psal v úvodu o celé minulosti města, když je zaznamenaná jinde. Tato první část je nejtěžší, pokud se kronika osady začíná teprve psát. Jestli ji už někdo předtím psal, stačí jen pokračovat v zapisování běžných událostí. To není těžké, protože jsou to jen poznámky o tom, co se v osadě děje. Kupříkladu:
ROK 2009
17. dubna 2009 - V našem vesnickém domě se začala upravovat kuchyň. Mistrovské práce vykonal mistr X a práce trvaly do konce dubna. Vesnice (spolek) na to vynaložila 7500 kun (kolem 1000 eur).
18. července 2009 - Česká beseda byla na výletě ve Vukovaru. Autobusového zájezdu se zúčastnilo 45 vesničanů. Každý si hradil cestu ve výši 100 kun. Při cestě jsme se zastavili v Osijeku…
Polovina července 2009 - Skončily žně. Letos jsme měli dobrou úrodu, ale cena je nízká (95 kun za 100 kg)...

Stejně tak je možné psát i kroniku spolku. Také je nutné začít ji psát od začátku: kdy spolek začal působit, kdo byli předsedové spolku, v čem a kdy se spolek vyznamenal a podobně.
Při psaní kroniky se dnes ukládají také fotografie týkající se osady nebo spolku. Je třeba uvést, kdy a kde byla fotografie pořízena a kdo na ní je. Za padesát let už totiž nikdo nebude vědět, kdo je na fotografiích. Alba dnes nejsou drahá a tak fotografie není nutné lepit do kronik. Při uvádění peněžní hodnoty je dobré kromě ceny v kunách uvést také hodnotu v eurech. V záznamech před asi třiceti lety najdete, že se za něco platilo až milión dinárů. Kvůli veliké inflaci v té době je nemožné určit, kolik je to dnes. Kde však je uvedena také cena v německých markách, můžeme odhadnout dnešní hodnotu.
Zápisy z besedních schůzí nemohou nahradit kroniku, protože se v nich nejčastěji píše o plánovaných akcích, ze kterých se mnohé možná neuskutečnily. Když pak po půl století někdo dostane do rukou takový zápis, zjistí, že bylo plánováno divadlo, ale poněvadž se v dalších zápisech už nikde nepřipomíná, nemůže vědět, zda bylo opravdu sehráno. Besední zápisy obsahují běžné a plánované práce, ale často se v nich opomene zaznamenat, jestli se to, co bylo plánované, také uskutečnilo. Naopak v kronikách se uvádějí jen vykonané práce a ukončené děje.
Toto jsou jenom krátké rady pro psaní kronik. Mějte na vědomí, že se i nejstarší dějiny lidstva opíraly o obsah kronik. Připomeňte si také, že i naše babičky a dědečkové psali rodinné kroniky. Protože tehdy neměli sešity, často si významné události zaznamenávali na stránky modliteb. Nejčastěji to byly údaje, kdy se jim v rodině někdo narodil nebo zemřel.
Ještě po druhé světové válce si mnozí kupovali české kalendáře, aby do nich mohli zapsat, kdy se má otelit kravička Malenka, kdy se kvočna nasadila na vajíčka, kolik vymlátili pšenice a podobně. Jak je vidět, pro psaní kroniky není třeba hodně moudrosti, spíše chuti. Mějte na vědomí, že pamětní knihy (kroniky, letopisy) jsou zrcadlem života vaší osady nebo spolku. Jsou to i vaše dějiny. V. Herout