kterou získala v roce 2002, a uznání města Daruvar z letošního roku. Marie pracovala v menšinovém týdeníku plné čtyřicet dva roky a to ve všech rubrikách, byla první ženou-novinářkou, členkou redakce Jednoty. Kromě třiceti návštěvníků se besedy zúčastnil i daruvarský starosta Dalibor Rohlík. Mezi přítomnými bylo několik kolegů novinářů, nechyběla ani Mánina mladší sestra Věra Vystydová, která s ní třicet dva roky sdílela stejnou kancelář, kolegyně z Burianovy knihovny… Zájem projevila také média – Prizma, Net, Radio Daruvar a Jednota. Během své skoro hodinové zpovědi Máňa odpovídala na otázky Fanynky Stehnové, vedoucí Ústřední knihovny. Byl to průřez celým jejím životem, takže si posluchač mohl udělat obrázek o tom, co práce novináře obnáší.
Novinářka, redaktorka, korektorka, divadelnice, v současnosti, kdy je dva roky v důchodu, volontérka v knihovně F. Buriana České besedy Daruvar, spolupracovnice daruvarského rádia, členka místní Besedy, několik let i Svazu novinářů, matka dvou synů, babička, kolegyně, která umí vždy poradit – to je Máňa. Celou svou duší a srdcem se ponořila do tajů novinářství, i když jejím snem bylo stát se učitelkou. Osud ale chtěl jinak: novinařina se stala její životní cestou. Celý svůj věk informovala o Besedách, krajanech, zemědělcích, politice. Novinářské povinnosti ji zavedly do tehdy Sovětského Svazu, Bosny, Rakouska, Slovinska, Vojvodiny, z republik bývalé Jugoslávie nenavštívila jen Makedonii, několikrát byla v České republice, cesty po celém Chorvatsku ani nelze spočítat.

„Život novináře není lehký. Musí být připraven vyjet na terén ve dne i v noci, za každého počasí,“ zavzpomínala na léta, kdy jejím druhým domovem byla redakce a pomocníkem psací stroj, později počítač. Pro Máňu to nebyl žádný problém. Stihla toho hodně, bez ohledu na povinnosti doma. „Novinařina mě bavila, přirostla mi k srdci,“ zdůraznila několikrát. Důkazem toho, že si krajany v Besedách získala, jsou ještě nyní pozvání z Besed na zájezdy, oslavy, setkání, na které ráda jezdí.
„Novinářem nemůže být každý,“ tvrdí Máňa. Správný novinář musí dbát na to, aby informace, které veřejnosti předkládá, byly pravdivé, ověřené, kvalitní, zajímavé a srozumitelné. Klíčem úspěchu je podle ní profesionalita, přizpůsobivost a otevřenost. Velkou oporou jí byla rodina, manžel Ivan a synové Marcel a Alfréd. Zmínila se i o svobodě vyjadřování a kontaktech s lidmi: „Nebylo pro mne těžké přizpůsobit se například zemědělci a udělat s ním rozhovor při orání na poli, stejně tak přijít udělat interwiev v šest ráno. Novinář by měl být přesný a přizpůsobivý. A toho jsem se držela.“
Mániny literární začátky sahají do české základní školy v Daruvaru, kdy přispívala do Dětského koutku a pokračovala na gymnáziu v literárním kroužku pod vedením prof. J. Matuška. Po roce působení na škole v Sokolovci, ji život odvál do Jednoty. Při práci studovala na Pedagogické akademii v Pakraci. Vyvrcholením besedy bylo blahopřání, kterého se jí dostalo od bývalých kolegů i nynějších spolupracovníků. A. Raisová/ar