Noční jízda do Padovy uplynula rychle a příjemně díky pohodlným a rychlým dálnicím, takže nás ráno přivítalo lahodnou vůní tradičně dobrého italského cappuccina. Padova je jednou z nejznámějších svatyň v Itálii, kterou dominuje Basilica del Santo, jak domácí lid nazývá baziliku svatého Antonína. Velký počet kapliček, které celá staletí rostly kolem ústřední baziliky, vytvořily časem zajímavou a monumentální stavbu s četnými kopulemi a věžičkami a pletencem vnitřních dvorů. Obyčejně se vytvoří řada, aby se v tichu prošlo vedle hrobu svatého Antonína a sáhlo na černý mramor, kterým je obložen. Poté se prohlíží kapličky s hojnými příslibnými dary a bohatou klenotnicí. Během adventu se na náměstí před bazilikou organizuje trh, říkají mu Hvězdné noci, s obrovskou nabídkou vánočních ozdob a dárků.

Pro nás byla zajímavá návštěva posvátného místa Bogdana Leopolda Mandiće, jednoho z tří chorvatských světců, který větší část života strávil v Padově a celé hodiny proseděl v malé komůrce a zpovídal všechny ty, kteří vyhledávali útěchu v rozmluvě s ním. Tam jsme se zúčastnili jitřní mše a prohlédli si svatyni. Cestou k centru města jsme si prohlíželi mnohá renesanční průčelí, domy, které v dolní části mají zastřešené chodby, aby se poutníci mohli schovat před deštěm. Objevili jsme i jednu z nejstarších kavárniček – Pedrocci, otevřenou roku 1831, kapličku Scrovegni, palác Bo, kostel svaté Justýny, katedrálu a křestní kapli. Během týdne je Prato della vale nádherný zelený park s četnými vodotrysky a kanálem, a každou sobotu se změní v obrovskou tržnici na otevřeném nabízející takřka všechno – od jehly k lokomotivě.

Den brzy minul a my se vydali k Veroně, kde jsme si odpočinuli v útulném hotelu. Nedělní ráno jsme strávili na procházce Veronou, k níž se pojí pověst o Romeu a Julii, rodinách Montecchi a Capuletti, Dante Alighieri. Ve dvoře domu, v němž žila Julie, je vždy velká mačkanice, proto jsme museli čekat, abychom vystoupili a vyfotili se na známém balkónu nebo vedle Juliiny sochy. Ráz města určují římská aréna a římské fórum, jež se v letních měsících užívají jako jeviště pro operní představení. Piazza bra je jedno z mnoha náměstí, na němž se koná adventní trh. Příjemné a teplé nedělní ráno mnozí využili k procházce a požitku z adventního ovzduší, kávičky a rozhovoru s přáteli. Namísto sněhové peřiny všude kvetlo kvítí... Na odchodu jedni druhým popřejí: „Buon Natale“. S takovými přáními jsme se i my po dvou dnech (12. a 13. prosince) rozloučili s adventní náladou v Itálii a vrátili se do záhřebské každodennosti. Jarmila Hanušková/ M. Cvitaková