V případě Ivanova Sela se přistěhování Čechů spojuje s rokem 1826. V té době v rodinách přistěhovalců ještě nebylo dostatečně vyvinuto národnostní uvědomění. Obyvatelé se v úředních dokladech dlouho rozlišovali podle náboženství, v případě Čechů šlo o katolíky a evangelíky, a podle kraje, ze kterého se přistěhovali. Podobná situace byla se starousedlíky, kteří byli buď katolického nebo pravoslavného vyznání.
Když se v druhé polovině 19. století pod vlivem národního obrození začaly otevírat školy, sílilo také národnostní uvědomění obyvatelstva. Pod vlivem církve a školy zaujali Češi v uvedených prostředích stanovisko, že člověk patří k národu a zemi, v které se narodil. Jelikož šlo převážně o katolíky, a mladá generace se narodila zde, považovali se za příslušníky zdejší země i národa. V osadách, kam se české rodiny přistěhovaly koncem 19. století tomu ovšem bylo jinak - krajanům bylo jasné, že patří k českému národu.
Když známý český badatel Jan Auerhan zavítal před první světovou válkou do Ivanova Sela, překvapilo ho zjištění, že se jeho obyvatelé považovali za Chorvaty, i když mezi sebou mluvili česky. Chtěl jim vysvětlit, že o národnosti člověka nerozhoduje místo jeho narození. Poukázal, že člověk, třebas se narodil ve chlévě, bude i dále člověkem a ne domácím zvířetem. Na otázku, zdali umějí česky číst, dostal odpověď, že ne. Když ale jednomu dal číst z české knížky, četl dobře, což si ale vysvětloval tím, že je psaná „chorvatským“ písmem. Lidé se totiž domnívali, že českým písmem je „švabach“. Znali ho z modlitebních knih, které si mnohé rodiny přivezly s sebou z Čech. V takovém prostředí, bez inteligence, nebylo snadno český spolek založit.
Po první světové válce se začaly zakládat České besedy i na venkově. Činnost spolků se zakládala na čtení českých knih, hraní divadel, usilovalo se o otevírání českých škol. Někde byla taková činnost vítána, ale Ivanovo Selo bylo tvrdým oříškem. Hostovali tam divadelní ochotníci z Velkých Zdenců, ještě častěji z Daruvaru. Kromě divadel se pořádaly přednášky, promítaly se filmy a hrála se loutková divadla o Kašpárkovi. Šlo to, ale pomalu. Vesničané se ostýchali, měli velice špatné zkušenosti se selskou vzpourou z roku 1920, a proto i v kulturní činnosti viděli prsty politiky.
Přece, po mnohých takových snahách, přijel na Tři krále, 6. ledna 1934, do Ivanova Sela plný autobus členů daruvarské Besedy s cílem založit v něm spolek. Sešli se v hostinci pana Vysokého, kde v odpoledních hodinách daruvarský učitel O. Sosnovec učil místní děti zpívat české písně. Ve stejnou dobu jednatel daruvarského spolku Josef Knytl jednal s vesničany o možnosti založení Besedy v Ivanově Sele.
Podařilo se mu přesvědčit je a téhož dne byla Beseda založena, zvolen výbor v čele s předsedou Josefem Braborcem a jednatelem Františkem Nechvílem. Ve výboru byli ještě Vít Havelka, František Jelínek, Fráňa Pintera, Josef Vysoký a další.
Večer sehráli Daruvařané divadelní hru Zu Befehl a zazpívali několik kupletů. Noviny zaznamenaly, že sál byl „vyplněn do posledního místečka, že by špendlík nepropadl“. Před divadlem promluvili k obecenstvu J. Knytl a redaktor českých novin O. Sobotka. Po divadle se při daruvarské hudbě rozproudila taneční zábava.
Začátek byl slibný. Už na Hromice, 2. února, přijeli z Daruvaru znovu učitel O. Sosnovec, věnoval se dětem, a další krajané, kteří se zapojili do jednání besední schůze, a večer se pro vesničany promítal film o hospodářství.
O dva dny později sehrál divadelní kroužek hasičů z Velkých Zdenců divadelní hru Dědkové. Před divadlem k obecenstvu mluvili velitel hasičů Antonín Zámostný a režisér učitel F.Fofoňka. V té době měla Česká beseda Ivanovo Selo třicet pět členů. Běhen února se v osadě přečetlo dvacet českých knih. Vyvrcholením této začáteční činnosti bylo sehrání prvního českého divadla domácími herci 15. dubna 1934. Mladí ivanoselští herci pod vedením domácího režiséra Josefa Tučka sehráli v hostinci pana Vysokého divadelní hru Praha-Brno nasedat. Byl to velký úspěch, protože Ivanoselští dokázali, že mohou na kulturním plánu pracovat samostatně.
Daruvařané nezapomněli na Ivanovo Selo ani později. Členové daruvarského Osvětového a hospodářského odboru přijeli 15. dubna znovu do osady. Zatímco učitel Otta Sosnovec učil děti českým písním, ostatní jednali s výborem Besedy a založili spořitelní spolek Včelku, potom společně s vesničany sledovali promítaní filmu Hry slovenské mládeže.
Polovinou dubna zavítal do Ivanova Sela z Daruvaru hudebník Hájek. Shromáždil kolem sebe skupinu mladých lidí a pomohl jim založit menší smíšený hudební soubor. Byl to další veliký úspěch, protože soubor dal podnět, aby v rámci Besedy postupně začaly pracovat také ostatní skupiny. V. Herout/vh a archiv
