Tím víc si odvážné recitátorky (snad výhradně jde o děvčata), které na Voničce představují své spolky, zaslouží uznání. Nejen za odvahu, vzít na sebe odpovědnost za to, že bude na Voničce jméno jejich spolku připomenuto, ale také za odvahu postavit se před obecenstvo a přednášet v češtině poezii podle vlastního výběru a většinou i bez odborné pomoci. V některých případech jsou to jejich první česká slova, přednesená v češtině na veřejnosti. Zaslouží si pochvalu, protože tento nelehký úkol na sebe vzaly.

Byly to Mišela Rajzlová z Ivanova Sela, Ines Topalovićová a Petra Ćurkovićová z Bjelovaru, Antonie a Emílie Sedláčkovy z Leňáku (Garešnice) a Monika Vávrová ze Střežan.
A Vonička by si zasloužila, aby na ní zazněla také recitace, která byla oceněna na Lidranu. Loni nám pro sólová vystoupení recitátorek chybělo místo. ls/žp