Organizační břímě výpravy, které se zúčastnilo třiačtyřicet osob, nesla učitelka a vedoucí výpravy Mája Burgerová. Rada české menšiny města Záhřebu uhradila výdaje za dopravu, Česká beseda z poloviny ubytování a stravování sedmadvaceti žákům, druhou polovinu uhradili rodiče (ti si vše platili sami). Na začátku školního roku se zájezd do Čech plánuje, domluví s rodiči, ohlásí v České besedě Záhřeb a ústřední škole. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že je nejlépe, když zájezd zahrnuje návštěvu hlavního města Prahy, jiného většího města, jedné památky UNESCO, hradů, školy. „V Praze jsme objevili hezké a ne příliš drahé ubytování v hotelu Extol Inn, jenž se nachází blízko centra, spali jsme tam dvě noci. Dopředu domlouvám stravování, návštěvu muzeí, obědy v restauracích, zjišťuji pracovní dobu, abychom toho maximálně zvládli a vše stačili. Každý den je plný zážitků,“ řekla nám Mája.

Aby se toho naučili co nejvíce, učitelka pro žáky přichystala pracovní sešit, který dostali do rukou, jakmile přejeli hranici České republiky. Dvacetistránkový sešit, nazvaný Moje knížka, obsahuje údaje a fotografie měst a míst, která navštíví, a také úkoly. Nejmladšími účastníky zájezdu byli předškolák Patrik a tři žačky první třídy. „Mám dobrý pocit z krásného, na sto procent úspěšného zájezdu,“ sdělila nám učitelka Jarmila Kozáková-Marinkovićová, doprovázející zájezd. „Byl radostný a užitečný. Žáci přijeli do své pravlasti, kde byli nuceni mluvit česky. Navíc mohli v České republice vystoupit. Většina našich dětí měla zájem o nové poznatky. Někteří byli, řekla bych, méně vnímaví, a pozornost jim v daném okamžiku odlákala třeba zmrzlina. Potíže se ale nevyskytly žádné. Ukáznění byli také rodiče a babičky. Měli byste vidět, s jakou chutí žáci každý večer psali úkoly! Jsem šťastná, že už v dětském věku poznali, jak Češi dbají o své památky a kulturu. O tak krásných muzeích my v Chorvatsku můžeme jen snít! Muzeum loutek v Plzni, v němž záhřebští školáci „hráli“ loutkové divadlo, no uvažte... Myslím si, že setkání se Spejblem a Hurvínkem a obdivuhodné loutkoherecké prostředí, v kterém si mohli loutky brát do rukou a dotýkat se jich, bylo úžasným zážitkem.“

V malebné vesničce Holašovice v Jižních Čechách obdivovali vesnickou památkovou rezervaci – unikátní soubor budov ve stylu tzv. lidového nebo selského baroka ze sedmdesátých let devatenáctého století, světové kulturní dědictví UNESCO. V malé, klidné vesnici žije asi sto čtyřicet obyvatel. Žáci si vesnici prohlédli a nakreslili do sešitu.
V Plzni poznali jádro města, navštívili Katedrálu sv. Bartoloměje, historické podzemí a pivovarské muzeum. Zaujaly je sklepy s vinopalnami a sladovnami, tajemství výroby a pití piva, ukázka pěstování chmele a ječmene. Neměli pak potíže s otázkami v pracovním sešitě: kdy v Plzni začala výroba piva, jak se nazývá nejznámější plzeňské pivo, jaký má objem nejmenší soudek na světě a podobně.
Žáky České doplňovací školy fascinovalo muzeum loutek v Plzni. Expozice představovala počátky loutkářství v Plzni od kočovných loutkoherců až do současnosti. Nejznámější české loutky Spejbl a Hurvínek jim byly na dosah, a když si pak na malém jevišti mohli s maňásky a marionetami zahrát divadlo – celý svět byl jejich.
Ředitel ZŠ Dobřany, Jaroslav Šedivý, s kterým se Mája Burgerová seznámila loni na mezinárodním programu v Brežicích ve Slovinsku, pozval českou školu na návštěvu. Město Dobřany leží jihozápadně od Plzně na pravém břehu řeky Radbuzy. Řadí se mezi nejstarší historická sídla (13. st.) na Plzeňsku. Každý záhřebský žák se seznámil s novým kamarádem z dobřanské školy. Předali si dárky, adresy, prohlédli školu, byli na výuce v několika třídách. Byla to nová a zajímavá zkušenost pro všechny. V Kulturním středisku, tzv. Káčku, v pěkném sálu s jevištěm, předvedli Záhřebští svůj program. Zpívali, recitovali, předvedli několik skečů.
„Společně s českými hostiteli jsme sledovali dokumentární film Safari v českém znění. Byl to obrovský zážitek, tím více, že nám nabídli k sledování i 3D brýle,“ informovala nás učitelka Mája.

Zájezd zahrnul také návštěvu královského hradu Křivoklátu, který letos oslaví devět set let od svého založení. Učitelka Mája připravila pro své žáky různé typy úkolů a otázek. Zaprvé měli dobře poslouchat, česky vnímat, sami najít odpovědi na četné otázky. Pomoci jim mohli i čeští kamarádi. Pro odpovědi si měli zajít do turistické kanceláře, obchodu, stánku. Na příklad: Na náměstí republiky v Plzni je dům se sgrafitem známého českého malíře, kterého? Nápověda jim radila: můžeš se zeptat v informačním středisku na Náměstí republiky! „Dobrý den! Prosím Vás, můžete mi říct, kdo je autor sgrafitu na domě na náměstí?“ Žáci úkoly velmi rádi a statečně vykonávali. V Praze plnili orientační úkoly v prostoru. Skupina šla s mapou v ruce a měla se dostat k cíli, z Malé strany k Prašné bráně a podobně. Nikdo neměl strach, žáci byli vždy střeženi, počasí jim přálo a vše jim vyšlo.
V Pohádkovém království v Praze uviděli přes čtyřicet postav v životní velikosti z klasických českých pohádek. Byl to zážitek na celý život. Potkali Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, Šípkovou Růženku, Karkulku, Bajaju…obrazotvornost se rozjitřila. V Muzeu města se jim průvodci zvlášť věnovali. Všichni průvodci všude mluvili česky. Žáci byli přinuceni poslouchat, rozumět a snažit se pochopit, o co jde.

Z Dětského ostrova se loděmi vydávali na plavbu Vltavou, o které se také hodně naučili.
Během celého zájezdu se žáci učili česky. Česky také mluvili, s novými českými kamarády závazně česky. Po návratu jsou všichni plní dojmů. Největší pochvalu dostala učitelka na první školní hodině, když si s žáky četla dojmy z Mojí knížky. Jeden žák se jí hned na začátku dychtivě zeptal: „Kdy zase pojedeme do Čech?“ Z.Táborská/M. Burgerová a J. Kozáková-Marinkovićová