Plni dojmů ze Stari Gradu na ostrově Hvaru, kde se od 26. do 30. května 2010 festival konal, se vrátili i herci České besedy Lipovec. Byla to pro ně historická událost, jejich vůbec první účast na státní přehlídce, která pěkně zapadne do letošní lipovecké oslavy 120. výročí sehrání prvního českého divadla na krajanském venkově.
Když selektor letošního Festivalu Damir Mađarić v Daruvaru prohlásil, a po té co shlédl dolanské, lipovecké a představení ochotníků České besedy Daruvar Doba kamenná čili to nejlepší, co z březnové krajanské přehlídky v Lipovci, na které bylo sehráno dokonce třináct představení, že možná na státní přehlídku zavolá představení dvě, málokdo tomu věřil. A přece se stalo. Na jubilejní 50. festival chorvatských divadelních amatérů poprvé v dějinách odcestovaly dva krajanské soubory.
Konec května, kdy se konají maturitní zkoušky, maturitní plesy a biřmovaní i letos zapůsobil, že oba soubory musely na poslední chvíli nahrazovat po dvou hercích. V dolanském představení si tak na Hvaru zahrála osobně režisérka Světluška Prokopićova, zatímco lipovecký kolektiv musel odcestovat bez Drahušky De Bonové, kterou zastoupila Mařenka Resová. Tolik účastníků si vyžádalo i největší autobus na županství, ve kterém se ve středu krátce před půlnocí uvelebilo přes šedesát ochotníků a beseďáků z obou Besed, doprovázených předsedkyní Svazu Čechů Lenku Janotovou a novinářem Jednoty. V kombi vozidle, které také mířilo na Hvar, se nacházela skupinka lipoveckých herců kteří se hned druhý den po představení museli vrátit ke svým pracovním povinnostem.
DEN PRVNÍ
Split přivítal sedmdesátičlennou krajanskou výpravu ozářený sluníčkem, které, navzdory neúnavným dešťům smáčejícím celou Evropu jak před, tak hned po festivalu, vesele svítilo a ohřívalo během celého pobytu na Hvaru. Dobu do odjezdu trajektu využila skupinka, která ještě ve Splitu nebyla, aby si prohledla Diokleciánovo město.
Po příjezdu do Stari Gradu a ubytování v hotelu, se autobus složitě propletl úzkými městskými uličkami k divadlu, kde se vyložily kulisy. Tam se naši ochotníci poprvé setkali se členy místní divadelní skupiny, kteří jim byli nejen zcela k dispozici, ale všechny dny festivalu dávali najevo, že mají vřelý vztah k Čechům, před domovinskou válkou nejčastějším hostům všech místních turistických kapacit. Po obědě, odpočinku a vykoupání v moři přiměřené květnové teploty, pro herce před hotel připlula organizátory zvlášť objednaná lodička a přeplavila je do města. Díky tomu, že první představení bylo přesunuto o den později, krajanské výpravě zbyl čas i na prohlídku města Stari Grad, které je, jak praví samo jeho jméno, jedno z nejstarších osídlení v Chorvatsku.
Jelikož hráli jako první toho dne, Lipovečtí měli dostatek času rozložit své kulisy, což přineslo klid do kolektivu, který měl přece jen respekt ze své první účasti na festivalu. Nebylo třeba se obávat, hru Společný byt Dragutina Dobričanina podal výborně, s krásnou odezvou diváků a v skoro domácí atmosféře. Jak pak by ne, mezi stovkou těch, kteří seděli v hledišti, polovina česky rozuměla. Kromě ochotníků z Dolan se do divadla dostavili i češti turisté z hotelu. Postaral se o to osobně Dinko Šepić, předseda divadelního spolku Petar Hektorović ve Stari Gradu. Potlesk na otevřené scéně sklidil Tomislav Král po té, co (opět) maestrálně recitoval Pepího básničku. Druhé představení toho dne se konalo v srdci staré části města, na středověkém náměstíčku Škor v podání studentů ze záhřebské Dubravy.
Hodinu před půlnocí začal v domě kultury kulatý stůl. Předsedkyně odborné poroty teatroložka Sanja Nikčevićova na začátku konstatovala, že je Lipovecké představeni příklad takového tipu ochotnického divadla, které vychází ze svého prostředí a tvoří pro své prostředí. V něm dokáže zmobilizovat dostatečný počet herců různého věku, kteří jsou schopni pracovat spolu a s radostí. Další členové poroty, režisér Robert Raponja a herečka Barbara Roccová vytkli nerovnoměrné tempo představení a navrhli poupravit text. Rytmus získat vyškrtáním všeho, co děj zpomaluje a ochotníky nutí, aby hráli šablonovitě. Podle nich by ochotnické představení nesmělo trvat déle než jednu hodinu, k delší hře amatéři nemají dostatek divadelní kondice. Pochválili hru Tomislava Krále, která se vymykala ze schematické hry ostatních herců.
DRUHÝ DEN
Druhého festivalového dne celá výprava krajanských ochotníků zamířila na výlet do nedalekého města Hvar. Divadelníci plánovali navštívit i Hvarské divadlo - nejstarší komunální divadlo v Evropě. Jeho rekonstrukce se protáhla i na tento rok, takže se mohli leda seznámit s jeho historii a prohlednout si ho z venku. Volné chvíle po obědě většina využila, aby se ještě jednou vykoupala. Už v 16 hodin začal nabitý program s dokonce pěti představeními.Divadelníci z města Kaštel Stari uvedli dramatizaci textu jednoho herce ze skupiny, ochotníci ze Sinje sáhli po hře známého Miry Gavrana. Jako třetí na jeviště vystoupili Dolanští, kteří zapůsobili už tím, jak malou přestávku potřebovali k tomu, aby si připravili scénu. A potom hlediště, ve kterém opět nechyběli čeští turisté z hotelu, ani nedutalo a sledovalo pohnutou povídku o klaunu Silvestrovi a jeho hledání zaměstnání. Na konci zazněl bouřlivý potlesk a po něm vedoucím dolanské a lipovecké skupiny Mirko Kovačević odevzdal jménem Chorvatského sněmu kultury uznání a upomínkové dary.
Následovalo nejpoetičtější představení Festivalu, představení tanečního studia sisackého domu kultury a po něm ochotníci z Tuhelje, kteří si zahráli na téma dnes tak populárních show talentů.
Na kulatém stole, který začal těsně po půlnoci, se tentokrát sešlo opravdu hodně divadelníků a slova, kterým odborná porota hodnotila dolanské divadelníky, byla jen slova chvály. Teatroložka Nikčevićova zařadila divadlo do kategorie dětské hry, která pomůže, aby i relativně těžké téma bylo podané v pozitivním duchu. Zdůraznila, že je velice šarmantní, že se na hře společně podíleli jak mladí, tak divadelníci starší a že pravě jednoduchý text umožňuje, aby divadlo i v nečeském prostředí překročilo rampu. Režisér Raponja byl velice spokojen výběrem tipu hry, který se na ochotnických scénách nevidí často, pochválil jak scénografii, tak soustředěnost všech herců a zvlášť výkony hlavního herce Miry Janoty jako i Slávinky Bublićove a Marie Bublićové. Herečka Roccová zdůraznila, že je to velice teplé představení s řadou velice vtipných řešení, pochválila rozdělení úloh a kromě již zmíněných i hru Renata Žugera v roli osla s jedinou replikou IAAAAA. Odborná porota se shodla, že dolanské představeni šíří obzory divadelního ochotnictví a podtrhuje jeho možnosti.
Po tak pěkných slovech dolanským divadelníkům nezbývalo než, když je loďka opět dopravila do hotelu, úspěch patřičně oslavit, třebas i schovaní v zákoutí pod hotelovou terasu. Lipovečtí také oslavovali, stihli to ale na pláži před deštěm.
DEN TŘETÍ, DOZVUKY
V sobotu dopoledne před odjezdem na trajekt divadelníci stačili nakoupit suvenýry a vyzvednout v divadle kulisy. Většinu cesty do Splitu Dolanští divadelníci prozpívali na horní otevřené palubě, až si je čeští turisté filmovali. Po začátečním osvěžujícím spánku v autobusu se do zpěvu daly obě Besedy společně a u Bjelovaru už i autobusová okna cinkala do rytmu. Těsně před Daruvarem poděkovala jménem Svazu Čechů všem za krásný zájezd a důstojnou prezentaci menšinové činnosti předsedkyně Janotová.
V době, kdy krajanští divadelníci už doma třídili své dojmy, na Hvaru probíhaly dva poslední dny festivalu. Vystoupil na něm Bjelokaz z Bjelovaru čili třetí divadlo z Bjelovarsko-bilogorskeho županství, jako i ochotníci z Krasice, Čakovce, Pačetinu, Pribislavce a vesničky Gata u Omiše. Nikdo z krajanů nebyl v neděli na slavnostním ukončení 50. festivalu chorvatských divadelních amatérů, ale veselá zpráva se Daruvarem pronesla hned v pondělí dopoledne – divadelníci České besedy Dolany opět získali jednu z festivalových cen, tentokrát cenu za invenci. Celkový soupis všech nominací na ceny přinesl další překvapení. Dolanští byli nominovaní celkem v pěti kategoriích, což je opravdu největší úspěch v dějinách České menšiny v Chorvatsku a Dolanským patří všechna naše blahopřání. Česká beseda Dolany se tak rázem stala nejen naší skupinou s nejvíce cen, ale i skupinou s nejvíce účastí na státních festivalech, na kterých byla doposud pětkrát - v roce 2003, 2007, kdy získala cenu za péči o kulturní dědictví, 2008, 2009, kdy Světluška Prokopićova dostala cenu za režii a letos, v roce 2010, kdy získala cenu za invenci. Na závěr úspěšného tažení našich divadelníků na Hvar je třeba říci, že to byl oproti minulým letům festival organizovaný velice vzorně. Město Stari Grad s festivalem opravdu žilo, plakáty a programy byly všude, místní ochotníci se zcela podřídili hostům a jen se ptali „v kolik hodin to chcete?“. Velice milé bylo, že jedině naše soubory dostaly od místních po představení květinově kytice, hřejivá byla slova předsedy Šepiće na kulatých stolech, kdy chválil obě naše divadla. On totiž velice dobře rozumí česky - Uživao sam řekl o hře Lipoveckých ochotníků, hru Miry Janoty přirovnal ke hře Bolka Polívky. Dalším velkým kladem letošního Festivalu bylo složení odborné poroty, kterou pevnou rukou vedla jedna z profesorek na Osijecké umělecké akademii Sanja Nikčevićova. Rozebírali stručně (pět představení za něco více než hodinu), jasně, srozumitelně, kriticky ale ne urážlivě. A konečně bez oněch dlouhých úvodů, v kterých se žádalo, aby skupina představila sama sebe (což je uděláno ve festivalové knížce) a která je často jenom alibi, aby porota, jelikož čas pokročil, nemusela hodně mluvit.
Škoda, že se tento historický úspěch našich divadelníků už asi sotva někdy zopakuje. Chystá se totiž změna festivalových pravidel, podle kterých bude automaticky na státní přehlídku postupovat nejlepší představení z každého županství. Doposud měl selektor možnost vybrat si představení, která uznal za nejkvalitnější a právě proto je letošní úspěch, kdy na Festival jela dokonce dvě krajanská divadla, tak velký. Při tom se ale stávalo, že z některého kraje jelo na přehlídku i několik skupin a naopak, některá vůbec zastoupena nebyla (letos například Dubrovnické županství) což vždy vyvolávalo řadu diskusí mezi ochotníky. Na rok tedy bude festival demokratický, uvidíme, co to bude znamenat pro jeho úroveň. V. Daňková/vd
JEDNA CENA, PĚT NOMINACÍ
Představení Cirkus Jaroslava Kodeše v podání České besedy Dolany bylo na 50. festivalu chorvatských divadelních amatérů nominováno:
– za nejlepší představení
– Miroslav Janota za nejlepšího herce
– Slavica Bublićová za nejlepší vedlejší roli
– Světluška Prokopićová za režii
– za invenci, cenu, kterou skupina potvrdila.
Invence tohoto představení leží v dětské hře, která je základem, na němž se staví divadelní hra. Z ní vyplývají duchaplná a poetická řešení stavby prostoru a času. Herci různého věku a hereckých schopností hráli velmi soustředěně a pozorně, napsala ve zdůvodnění svého rozhodnutí odborná porota.
DOLANY S LIPOVCEM, LIPOVEC S DOLANY
Bylo velice dojemné pozorovat, jak se naše dvě divadelní skupiny navzájem doplňovaly a pomáhaly si. Při vykládaní z autobusu se kulisy se nedělili na naše a jejich, ale všichni nosili všechno, vzájemná domluva při všech společných akcích fungovala bezvadně jako i podpora v hledišti, když hráli kolegové. Na dolanské skupině bylo vidět, že už jsou sehraný a zcestovaný kolektiv. Jak jenom přišla vhod jejich jasně červena trička s nápisem Česka beseda Dolany, a to nejen proto, aby nás našel řidič autobusu, který byl mimochodem připraven na všechny opce, které může zájezd přinést. Pro Lipovecké to byla velká zkušenost, která jim umožní udělat krok dopředu. Mladé, výborné divadelní jádro už tam je. Stačí se trochu poohlédnout po světě. (Vzpomíná si ještě někdo, že poprvé jeli Dolanští na státní přehlídku nejen s klasickým divadlem, ale i těžkou železnou pecí na dříví a hle, co dělají dnes.)
