Narodil se a v Horním Daruvaru, českou základní školu a české gymnázium absolvoval v Daruvaru, na Pedagogické akademii v Pakraci vystudoval češtinu a chorvatštinu. Celý svůj pracovní věk, až do odchodu do předčasného důchodu, strávil v dežanovecké základní škole.
I když mu lékaři na začátku pracovního věku doporučili invalidní důchod, jeho láska k povolání – k výchově lidí, byla tak pevná, že se nenechal odvolat a učil až do předčasného důchodu. Neměl zkrácenou pracovní dobu a nešetřil se ani v důchodu. Neustále pracoval. Nedávno si koupil diktafon, aby si zaznamenal myšlenky, které se rojily v noci, když nemohl spát.
Díky takovému angažování potěšil čtenáře svou knihou veršů Láska na zápraží a redakci Jednoty odevzdal sbírku anekdot z vesnického života a sbírku hádanek. Téměř dokončil seznam poznatků, které by měl znát každý Čech. Spolupracoval na knize Žně našich babiček a za korunu svého literárního a vědeckého působení považoval účast na scénáři pro film o Horním Daruvaru, vesničce svého dětství.
Náročnost povolání, sportovní činnost, za kterou získal významné uznání, práce v dežanovecké Besedě a dalších spolcích, vykonané a rozpracované projekty – to všechno by těžko uneslo i zdravé srdce. Pro jeho nemocné, nadto básnické citlivé srdce to bylo příliš.
Když na jeho pohřbu sdělil boží vyslanec, že „i zachtělo se pánu Bohu všemohoucímu pozvat k sobě bratra našeho Antonína,“ chápeme to jako vůli Boží a jsme přesvědčeni, že je náš Antonín v nebi a že mu tam Pán Bůh svěří stejné úkoly, které tak rád plnil na zemi.
Bez vzpomínky na Antonína Horáka se neobejde ani jeden křest nového literárního díla v kulturní síni Jednoty. Bude přítomen v duchu těch, kteří vzdávají čest památce padlých v druhé světové a v domovinské válce, často si na něho vzpomene někdo ze stovky bývalých žáků... A Jednota nám ho jistě připomene nějakou jeho hádankou nebo anekdotou. Z rozhovorů s ním jsem zjistil, že si byl vědom toho, že v životě vykonal většinu toho, co si přál. Nebyl si vědom jen toho, jaký smutek v nás vyvolá jeho smrt.
Postrádat ho bude hodně lidí. Především jeho manželka, dcera a vnoučata. Ale i kamarádi, kteří i přes dospělá léta zůstali tak trochu dětmi.
Milý kamaráde, jelikož jsi tam odešel první, hlídej nám místa vedle sebe. I tam chceme být spolu. Jménem literátů, kamarádů a Podboráků Zdeněk Jílek

Svou energií dodával sílu Besedě
Drahý Antoníne, loučím se s Vámi jménem České besedy Dežanovec. Nikdy v životě jsem nedostala těžší úkol. Nevím, odkud začít, jak? Vzpomněla jsem si na svůj příchod do Dežanovce. Byl jste jedním z prvních lidí, se kterými jsem se tady seznámila. Jako dnes Vás vidím na školním hřišti mezi dětmi, kterým jste vysvětloval pravidla kopané. To byla vaše velká láska. Tak jsem se dozvěděla, že jste učitel a že učíte češtinu. Byla jsem tedy vaší kolegyní a byla jsem na to hrdá. Pak jsem se zapojila do činnosti Besedy a tady jsem viděla, že ona je další vaší velkou láskou. Ať šlo o tance, divadlo nebo zpěv, všude se cítily vaše nápady a vaše pomoc. Viděla jsem, že je Beseda bez Vás nepředstavitelná. I když Vám někdy bylo těžko, byl jste vždy tady, abyste spolku pomohl. Nikdy jste neřekl: ne, to nemohu. Vzal jste na sebe i nelehkou funkci předsedy naší Besedy a vedl nás dál. Svou energií a nevyčerpatelným humorem jste nám dodával síly k další činnosti, když jste viděl, že je toho zapotřebí. Díky Vám byla zachována i naše česká knihovna, a obětavě a nezištně jste se staral o knihy. Často jste mi vyprávěl o těch našich knihách a jaká je to škoda, že tak málo lidí se přijde do knihovny na to velké bohatství podívat. Tyto naše rozhovory mi odhalily další vaši velkou lásku – poezii. Věděla jsem, že píšete básně, ale asi jsem musela dospět, abych poznala, jak jsou plné života a lásky k lidem, přírodě a domovu. Jsem hrdá na to, že jste si mě vybral za kmotru své básnické sbírky Láska na zápraží a že jsem Vám mohla na křtu Vaší sbírky zazpívat, protože to bylo Vaše velké přání.
Milý Antoníne, děkuji Vám jménem České besedy za všechna léta, která jste nám daroval, za Vaši lásku a péči o češství. Díky Vám je Beseda tady a bude pokračovat ve Vaší započaté práci. Nikdy na Vás nezapomeneme.
Za Českou besedu Dežanovec Lída Bláhová

Celé generace žáků budou vzpomínat
Antonín Horák odešel tiše, jak tiše žil. Nám, jeho bývalým kolegům, se vnucuje otázka: „Muselo to být tak brzy?“ Ale smrt je neúprosná. Nevěřícně a se smutkem jsme přijali zprávu, že místo aby se z nemocnice vrátil mezi nás, odešel na věky. Byl aktivní snad úplně na všech polích, vždy připraven pomoci. Miloval své učitelské povolání a škole se věnoval maximálně. Zůstane nám ve vzpomínkách podle své jednoduchosti, upřímnosti a mírnosti, pamatovat budeme i jeho píli a spravedlivost. Pro několik pokolení žáků byl dobrý a spravedlivý učitel.
Bude scházet všem, nejvíce samozřejmě své rodině. Jedinou útěchou je, že zůstane v našich myslích a vzpomínkách. A proto, Antoníne, za vše ti děkujeme.
Za Základní školu Dežanovec Zdena Slivarová