Davy lidí, které obklopovaly celou trasu průvodu od jeho začátku na křižovatce Radićovy a Preradovićovy ulice až k parkovišti u katolického kostela, kde vozy zůstaly stát, svědčily o tom, že si tuto barevnou podívanou, vonící zralým obilím a čerstvým pečivem, málokdo nechal ujít.
Diváci na hlavním náměstí a podél celé trasy nedočkavě vyhlíželi, kdy uvidí barevnou řeku ozdobených vozů a lidových krojů, vlnící se Radićovou ulicí.
Téměř přesně v určenou hodinu se v příjemném osvěžujícím vánku náměstím rozezvučely žňové verše českého básníka a vzápětí potom se z davu vynořilo čelo průvodu.
Ohlásila ho selská jízda a za nimi pěkně do kroku hrála městská dechová hudba. Mladé páry v krásných českých, moravských a slovenských krojích nesly nejdříve emblém dožínek a potom českou a chorvatskou vlajku, následoval věnec z obilí a kvítí, symbol dožínek, který se kdysi odevzdával hospodáři a symbolizoval ukončení žní.
Po voňavém pecnu chleba, který nesla mladá hospodyně v nádherně ručně vyšívaném kroji, nesli dožínkovou májku představitelé téměř všech z dvaceti devíti Českých besed.

Následovala část nejatraktivnější - ukázka průběhu sklizně a zpracování obilí na alegorických vozech Českých besed.
Celý tento složitý postup od orání a setí přes sekání a mlácení obilí přes mletí mouky až k pečení chleba byl navíc vysvětlen průvodním slovem.

Poprvé se na dožínkách představila nedávno založená Česká beseda Šibovec, která dožínkový průvod obohatila o nový vůz, který znázorňoval další žňovou činnost - pohrabování.

Poslední část průvodu patřila roztančeným tanečním skupinám (o nich na následující stránce), a průvod uzavřely vozy, o které bývá vždy největší zájem – tréglavské buchty a dežanovecká hospoda.