Našim čtenářům nemusíme Miloslava Brtníka představovat, ale přece...
Narodil jsem se v r. 1951 a k folklóru jsem se dostal poměrně pozdě, až v šestnácti letech, kdy jsem začal tančit v souboru Vysočan Jihlava, který založil a vedl můj otec, Miloslav Brtník starší. Zaujalo mne to natolik, že jsem už po třech letech začal navštěvovat všechna možná folklorní školení a semináře a později i dlouhodobé kursy pro vedoucí souborů a choreografy. Taneční i choreografické základy jsem získal od svého otce. Mým tanečním vzorem se stal Dr. Radomil Rejšek. Na jeho školeních jsem se naučil rozumět folklóru a dokázat se vžít do tance. Radek pro mne byl a vždy zůstane nedostižným vzorem folklorního tanečníka.
Choreografickým vzorem pro mne byla Alena Skálová. Ta mne přesvědčila o tom, že dobrá choreografie musí být o něčem a že musí dokázat divákům něco říct.
V Jihlavě působí velký počet folklorních souborů. Jak je to možné? Pramínek se oddělil od Vysočanu, proč k tomu došlo?
V roce 1978 jsem se stal vedoucím tanečních průprav a nácviků v souboru Vysočan. Zároveň jsem se svým otcem založil a vedl přípravnou skupinu, kde jsme učili tančit nové zájemce o práci v souboru Vysočan. Společně s otcem jsme vychovali řadu tanečníků a postupně je začleňovali do Vysočanu.
V roce 1986 jsem založil dětský soubor Pramínek. Ten jsme vedli společně s manželkou Danou, která vedla naši dětskou muziku. V té době měl už Vysočan dva dětské soubory (Vysočánek a Dřeváček), takže Pramínek byl třetí dětskou složkou Vysočanu. Jak Pramínek pomalu odrůstal, založili jsme mladší soubor Šípek pro doplňování Pramínku, protože nám tanečníci odcházeli z Jihlavy na střední školy. Tak do Vysočanu přibyl další dětský soubor. A protože zájemců o folklór bylo v té době hodně, přibyl ještě další soubor, Jeřabinka.
Po celou dobu svého působení jsem se jako vedoucí neustále snažil dostat své svěřence dál a výš. Mé přesvědčení je, že člověk nikdy neumí dost a stále má co zlepšovat a čemu se učit. Toto se ale nelíbilo některým členům Vysočanu a naše rozpory vyústily do mého odchodu. Vysočan dále vedl otec a já se věnoval svým souborům Pramínku a Šípku a vychovával dál tanečníky pro Vysočan. Jenže tento rozdílný přístup k práci vedl k tomu, že si mladí tanečníci ve Vysočanu se staršími nerozuměli a tak raději soubor opouštěli. Pak můj otec odešel do „souborového důchodu“ a rozpory mezi Pramínkem a Vysočanem se začaly vyostřovat. Nakonec jsme se tedy od Vysočanu oddělili a založili si sdružení vlastní. Nyní působí v Jihlavě dvě folklorní sdružení Vysočan a Pramínek. K Vysočanu patří soubory Vysočan, Dřeváček, Vysočánek a Jeřabinka. K Pramínku patří soubory Pramínek, Šípek a Vrabčátka. Dá se říci, že se tímto vztahy mezi námi dost uklidnily a je asi dobře, že existují různé přístupy k práci. Alespoň si každý může vybrat ten přístup, který mu vyhovuje a dnes nejsou výjimkou přestupy mezi Pramínkem a Vysočanem, a to v obou směrech. Hlavně mezi mladými. Ti starší si už většinou definitivně vybrali a mladí mají alespoň alternativy, což je lepší než kdyby při první nespokojenosti folklór opustili.

Co je to Horácké folklorní sdružení? Čím se zabývá?
Před dvaceti lety bylo založeno Horácké folklorní sdružení (HORFOS) a já byl jedním ze zakládajících členů. Nyní působím jako místopředseda a vedoucí instruktorského sboru HORFOS. Je to sdružení horáckých folklorních souborů, dětských i dospělých. V současné době sdružuje asi dvacet pět souborů a počet se rok od roku mění. Zatím nám soubory pomalu přibývají.
HORFOS se zabývá organizováním přehlídek dětských i dospěláckých souborů, přehlídek dětských zpěváčků, školením a vzděláváním vedoucích souborů i dalších zájemců o práci na poli folklorním.
Pravidelně pořádáme taneční školení pro vedoucí a přední páry jednotlivých souborů. Já se kromě toho snažím vychovávat další a další členy instruktorského sboru. S jejich pomocí potom provádíme školení všech tanečníků přímo v souborech, které o to projeví zájem. S jejich pomocí pořádáme i otevřené taneční tábory pro děti ze souborů. Opět podle zájmu. Těchto táborů se účastní už několik let i vaši mladí tanečníci a tanečnice. V poslední době jsme se dali i do natáčení DVD původních horáckých tanců, aby soubory nemusely spoléhat jenom na písemné záznamy, ale aby bylo možno se podívat, jak se má který tanec tančit.
V rámci možností se snažíme přispívat souborům i finančně. Třeba zaplacením autobusu na přehlídku souborů, nebo příspěvkem na pořádání prázdninového soustředění a podobně. To ovšem záleží na tom, zda na něj seženeme peníze.
Musím ještě podotknout, že činnost v HORFOS je dobrovolná. Soubory platí příspěvky podle počtu svých členů (ne příliš velké, na činnost sdružení by to nestačilo, proto sháníme dotace a sponzory). Všichni funkcionáři i členové instruktorského sboru pracují zadarmo, takže je není snadné získávat. Ale ti co vydrží, to jsou opravdoví obětavci a později si většinou založí svůj vlastní soubor. Tak už vzniklo několik nových souborů.

Jaké jsou vaše dojmy z dožínek?
Já na vaše dožínky jezdím moc rád. Musím vždy obdivovat nadšení a obětavost, se kterou se vrháte na přípravy a organizaci. Taková akce se dnes už u nás doma nevidí. Je na nich vždycky úžasná atmosféra. Člověk vidí, že si vážíte toho, že jste Češi.
Ani tyto dožínky nebyly výjimkou. Opět si odvážím ty nejlepší vzpomínky na atmosféru celé akce. Je to pro mne nezapomenutelné.
Jenom jedna věc mne trochu zarazila. Vaši mladí sice nadšeně tančili a připravovali vystoupení, ale u ostatních příprav jsem na ně nikde nenarazil. Tam jsem potkal vždy jen ty dříve (a mnohdy hodně dříve) narozené. Nebo jsem jenom nebyl ve správnou dobu na správném místě?
Jak jste spokojen s folklorním programem?
Zúčastnil jsem se už třetích dožínek po sobě a musím říct, že program byl pokaždé lepší než ten minulý. Letos se společný tanec velice vydařil, ale mne opravdu potěšilo, že i jednotlivá vystoupení souborů byla ve většině případů podstatně lepší než před dvěma roky. Bylo vidět, že se soubory věnovaly přípravě daleko více a to je dobrý příslib do budoucna. Snad se soustavná práce stane v souborech samozřejmostí a tím půjde i kvalita vystoupení nahoru.
Co by se mohlo ještě zlepšit?
Zlepšovat se dá samozřejmě stále všechno. Myslím si, že společné vystoupení se už moc zlepšovat nedá. Tomu scházela jenom větší zkušenost tanečníků. Ta ale může přijít pouze časem a dalšími zkušenostmi. Samozřejmě i tím, že se jednotliví tanečníci budou zlepšovat v individuálním projevu. Ale jako celek už to o moc lepší být nemůže.
Rezervu u hlavního programu vidím ve větší plynulosti. Hlavní program by podle mých představ měl být naprosto provázaný, bez zásahů komentátorů na uvádění jednotlivých souborů. Je třeba vytvořit program jako celek a průvodní slovo do něj zapojit jako součást děje a ne jako úvody jednotlivých souborů.
Také musím říct, že nejslabší na programech byla práce zvukařů. Hlavně na vystoupení v parku se podepsali velice negativně. Ani na ostatních programech se příliš nevyznamenávali. U hlavního programu je třeba pro střídání kapel mít dvě místa, aby jedna kapela hrála a druhá se zatím mohla připravovat, jinak vždy musí v programu vzniknout hluchá místa, kdy se na jevišti nic neděje a to je velká chyba.

Jak vidíte spolupráci s folklorními soubory v Chorvatsku v budoucnosti?
Spolupráce zatím musí pokračovat tak, jak je nastavena. Podle mne je ale třeba začít velmi intenzivně pracovat na vytvoření vašeho vlastního instruktorského sboru. Musíte začít pracovat na samostatnosti a postupně se co nejméně spoléhat na importované choreografie.
K tomu je potřeba začít u dětí a vychovávat z nich budoucí choreografy a vedoucí. Do té doby je třeba, aby současní vedoucí podporovali rozvoj nových osobností v souborech a nebáli se, že je pak odstaví. Jejich zkušenosti budou vždy neocenitelné a oni budou vždy mít prostor v organizaci souboru, zajišťování vystoupení, přípravách krojů a managementu vůbec. Ti noví by se měli věnovat tanečním průpravám v souborech a vytváření nových tanců a programových bloků (tedy pokud to už dokážou - ale musejí to zkoušet). Současní vedoucí musí udržovat soubor při životě, nutit ho pracovat a v momentě, kdy někdo z mladých bude umět více než oni, okamžitě toho využívat k dalšímu zlepšování celého souboru. Mladé je také nutno zapojovat do práce s dětskými soubory, opět ve spolupráci se staršími, kteří v nich pracují nyní. Přes děti se nejspíše docílí rychlého pokroku.
Co se mne týká, rád vám pomohu s přípravou nových instruktorů a vedoucích. Vyžaduje to však soustavnou a cílevědomou práci s vědomím, že jen malá část těch, co začnou, se změní v dobré vedoucí a instruktory.
Samozřejmě počítám s tím, že ještě mnoho let bude nutno pokračovat v tom, co je už zavedeno. Tedy v dovozu hotových choreografií a v jejich nacvičování. Je ale nutno vytvořit tlak na to, abyste našli lidi, schopné postupně převzít na svá bedra nejprve docvičování dovezených choreografií, později jejich nacvičování podle instrukcí tvůrce choreografie a nakonec vytváření choreografií vlastních. A v tom vidím perspektivu další spolupráce se soubory v Chorvatsku. Jana Staňová/vd, ld