Středa 30. června 2010
Silvie – Suchdol nám pomohl najít Vlatčin strýc, u kterého jsme strávily tři dny před začátkem kursu. Paní Briardová nás srdečně přivítala a všechno nám vysvětlila. Dostali jsme program a učebnici. Vůbec není tenká, má asi sto stránek. Pokoj na koleji je velký a lepší než jsme očekávaly. Na zahajovací večeři jsme se seznámily s ostatními účastníky kursu. Většinou jsou to mladé dívky, studentky, ale jsou tu i čtyři velice příjemní staří pánové z Ameriky. Potěšilo mě, že jsou tu i dvě děvčata, Olga a Alisa, z Petrohradu, mého oblíbeného města.

Čtvrtek 1. července
Vlatka – Hned po snídani začala výuka. Jsme rozděleni do dvou skupin, v každé pět děvčat. Silvie a já jsme v takzvané pokročilejší skupině. Oběd byl fakt dobrý – české knedlíky s omáčkou! Večeřeli jsme v restauraci vedle Národního divadla a pak šli na operu Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Je to žena, která z lásky přišla o rozum a utopila se. Hudba se mi líbila, ale opera je pro můj vkus moc statická.
Pátek 2. července
Silvie – Po dynamickém večírku bylo trochu těžší vstávat v sedm ráno, ale přednáška byla velmi zajímavá. Líbí se mi způsob, kterým profesorka Ivana Bozděchová s naší skupinou pracuje. K obědu jsme měli brambory, kuřecí prsa a broskev politou sýrem. Byla to pravá exploze vůně a chutí a – chutnalo mi to!
Sobota 3. července

Vlatka – Pohled z věže Staroměstské radnice je opravdu úchvatný a ten pocit, že jsem se tam dostala po schodech a ne výtahem, byl nádherný. Potom si Silvie v obchodním domě New Yorker asi hodinu zkoušela různé šaty a tak jsem odešla do knihkupectví, které je mi milejší než obchod s oděvem. Jednoduchý důvod – nemusím mít velikost 36, abych si mohla něco koupit.
Neděle 4. července
Silvie – Vstala jsem v šest hodin, ale s úsměvem - velice jsem se těšila na výlet do Karlových Varů. Překvapila mě tam ulice Jugoslavských partyzánů, na počest jejich statečného boje proti fašistům. Karlovy Vary jsou překrásné město s elitním turizmem. Během posledních čtyřiceti let tam investovalo hodně bohatých Rusů, takže jsou tam luxusní hotely, elitními butiky, drahé zlatnictví. Právě tam probíhal Mezinárodní filmový festival. Spolu s Američanem Richardem jsme se těšili, že uvidíme Jude Loweho, jednu z hollywoodských hvězd, která potvrdila svůj příjezd na festival. Bohužel jsme ho nepotkali.
Pondělí 5. července
Vlatka – Dnes je Cyrila a Metoděje, státní svátek České republiky. My jsme ale svátek neměli, na výuku jsme museli. Byl to krásný den (noční déšť přinesl úlevu od hrozného vedra), jako stvořený pro procházku Valdštejnskou zahradou. Na ostrově Kampa jsme viděli, kam až sahala voda při záplavách v roce 2002. Vždy je krásné procházet se Karlovým mostem a pozorovat co se děje kolem.
Úterý 6. července
Silvie – Den proběhl jak obvykle – přednášky do třinácti hodin a pak výlety. Dnes jsme byli na dlouhé procházce - Starý královský palác, bazilika sv. Jiří, Ústav šlechtičen, Rožmberský palác… Když jsem se vrátila na kolej, nohy jsem necítila. A opět jsme měli famózní oběd! Kombinace sladkého a slaného - knedlíky a maso ve smetanové omáčce s povidly nahoře. Ten citron tomu dodal zvláštní chuť, řekla bych bohémskou!
Středa 7. července
Vlatka – Dnes byl také svátek, ale ne státní. Jeden z amerických pánů, pan Victor, dnes oslavil své osmdesáté narozeniny. Odpoledne jsme šli na expozici českého malířství a do katedrály sv. Víta. Chrám jsem viděla už dvakrát, ale pokaždé mne fascinuje.
Čtvrtek 8. července
Silvie – Navštívili jsme Československý ústav zahraniční. Jeho předseda Jaromír Šlápota nás mile uvítal a pohostil. Bylo to velice zajímavé setkání. Po schůzce jsme šly s děvčaty do kina na třetí část ságy Smívání. Film se mi líbil, protože tam kupodivu nebylo hojně patetiky, jak tomu bylo v předchozích částech. Den, který se zcela vymkl obvyklé rutině skončil kamaráděním s děvčaty ze Lvova.
Pátek 9. července

Vlatka – Na dnešní den jsem se moc těšila, protože jsem ještě nikdy nebyla v Kutné Hoře. Katedrála sv. Barbory má opravdu zvláštní architekturu, ale mně se velice líbilo, když jsme sestoupili do dolu, do hloubky třiceti pěti metrů, kde teče bystrá voda. Po obědě-pikniku jsme odešli do kostnice, která je vyzdobena kostmi více než čtyřiceti tisíců lidí. Zvláštní, i strašidelné. Ale, stojí za podívanou.
Sobota 10. července
Silvie – Usnula jsem ve své posteli v hotelu Réva v Mikulově nedlouho po návratu ze sklepa místní restaurace, kde jsme měli nádherně zorganizovanou večeři s degustací vína a s harmonikou, která mnohé přilákala k tanci. Já jsem však netančila. Byl to den, když jsem se znovu přejedla. Moc tady o nás pečují, měli by nás nechat trochu hladovět.
Neděle 11. července
Vlatka – Volný den. Spaní, oběd, spaní, shopping, spaní.
Pondělí 12. července
Silvie – Prohlédli jsme všechny si synagogy. Jsou velice krásné. Po večeři nás navštívila skupina Motovidlo, která dovede hrát všechno, od starého jazzu (který hrála podle mého přání) až k rocku. Tančili jsme a bavili se do půlnoci. Tento plesový večírek mi zůstane navždy v paměti. Tančila jsem s třemi americkými džentlmeny z našeho kursu, kteří zrušili mou představu o sobě jako špatné tanečnici. Naučili mě uvolnit se a dovolit, ať oni vedou tanec. Jsou výborní tanečníci, velice šarmantní muži s výborným smyslem pro humor. Nejstaršímu je 85, mladšímu 80 a nejmladšímu 70 let.
Úterý 13. července
Vlatka – Klidný den. Po výuce jsme měli přednášku o české literatuře a hudbě. Teplota trochu klesla. Škoda, že právě dnes, když jsme nikam nešli. Ale stejně je to příjemné osvěžení.
Středa 14. července
Silvie - Po obědě jsme měli zajímavou konverzaci s naší profesorkou Ivanou. Četli jsme povídku Ludvíka Aškenaziho, která mě velice zaujala a přiměla k přemýšlení. Zmocnil se mě stesk po domově a tak jsem si vypůjčila počítač a spojila se se svými kamarády, s kterými jsem se dlouhou dobu neviděla a neslyšela.
Čtvrtek 15. července
Vlatka – Výuka byla zajímavá – hráli jsme si na telefonní službu. Na Vyšehradě jsme se procházeli a mšli krásný pohled na Vltavu. Potom jsem nahradila vynechaný oběd (slyšela jsem, že je na jídelníčku kmínová polévka). Spolu se studentkami ze Lvova a Kyjeva jsme šly do Švejkova hostince U Kalicha, kde jsme si objednaly bramboráky. To byla pochoutka! Ale musím vás upozornit – je tam draho.
16. až 18 července
Silvie – Balet Carmen u Křižíkovy fontány je definitivně můj nejsilnější zážitek z Prahy. Při cestě na kolej jsem přemýšlela o skoro celém měsíci, který jsem strávila v Praze. Byl to opravdu zážitek! Jsem velice šťastná a nadšená celým kursem, na kterém jsem se seznámila s mnohými překrásnými lidmi. Děkuji Československému ústavu zahraničnímu, který kurs zorganizoval a zvlášť paní Heleně, která ho má už po léta na starosti, že se o nás tak hezky staraly. Navštívili jsme gotický hrad Karlštejn. Musím se přiznat, že jsem tajně fotografovala i v kapli svatého Kříže, v které se to nesmí dělat.
Neděle 19. července
Vlatka - Poslední den kursu a závěrečné testy (nebylo to strašné). Psali jsme esej na téma „Moje oblíbené místo a okamžik v Praze“. Všichni jsme pak šli do kavárny, i s profesory, a hráli jsme si se slovy. Kurs jsme uzavřeli na loďce v plavbě po Vltavě. Dostali jsme diplom a krásně jsme se pobavili. Jsem ráda, že jsem sem přijela a doufám, že budu ještě někdy mít šanci zúčastnit se tohoto kursu.
Silvie Jesenášová, Vlatka Šnoblová