Vzhledem k této skutečnosti nemám možnost srovnávat letošní s jinými ročníky. Nevím, zda i přesto nebo právě díky tomu byly pro mě velmi silným zážitkem. Samotnou mne překvapilo, jak silné dojmy ve mně může zanechat „obyčejná“ oslava sklízení obilí. Už při sobotním večerním programu jsem byla ohromena choreografií tanců, zvláště když se pódium zaplnilo všemi tanečníky.

Nejsilnější dojem si však odnáším s dožínkového průvodu. Hrdost na tradice, které se už ani v Čechách neudržují, na kulturní kořeny, které nás spojují a nostalgie k vlasti, ve které už nežiji, ve mně vyvolaly dojetí. Snad od této chvíle začínám chápat, proč jsou zde dožínky hlavní manifestací češství.
Dokonalý dojem z nich dotváří pečlivá organizace, kde každý detail tvoří dokonalý celek kulturního, uměleckého, společenského ale i mého osobního zážitku. Je pro mne ohromující, jak silným motorem pro dožínky je každý jednotlivec, podílející se na jejich přípravě, který usilovně dobrovolně a s láskou přispívá k tomu, abychom si my všichni mohli z dožínek „něco odnést“.
Hodně poděkování za ty letošní a do budoucích ročníků přání štěstí, úsilí a pomoci všem vám, kterým vděčím za tento neobyčejný víkend. A pro mne snad přání toho, aby to nebyly moje poslední. Lenka Krňávková/žp,ld