Letošní třináctý ročník festivalu probíhal od 16. do 20. srpna. Jeho jednotlivé koncerty podporovaly kandidaturu Ostravy na titul Hlavní evropské město kultury 2015. Vystoupilo sedmnáct folklorních kolektivů ze sedmi států.
Po celonoční jízdě dorazila výprava ve čtvrtek časně ráno k vysokoškolské koleji v Slezské Ostravě, kde byla ubytována. Hned dopoledne vystoupili tanečníci v domově pro seniory v městském obvodě Poruba. Odpolední vystoupení se konalo na hlavní porubské třídě. Měl mu předcházet průvod, ale zhatil ho liják. Na jevišti před stovkami Ostravanů se kromě rijeckých krajanů v tříhodinovém programu představily místní folklorní soubory dětí i dospělých a hostující soubory ze Slovenska, Ruska a Turecka. Všechny je přivítal starosta městského obvodu Ostrava – Poruba Lumír Palyza. Zbytek večera v ubytovně trávili členové rijecké Besedy každý po svém, mladší se například při cimbálové muzice učili od členů jiných souborů různým tanečním krokům.

Páteční volné dopoledne mohli Riječané využít k návštěvě velkého nákupního střediska. Kvůli poměrně vysokým cenám a krátké době mnozí z nás vlastně ušetřili, ale všechno jsme si aspoň prohlédli. Na recepci na městské radnici, kterou připravil místostarosta městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Tomáš Kuřec, představili Besedu, Rijeku i Chorvatsko předsedkyně Fanynka Husáková a manželé Řehákovi. O třetí hodině se všechny riječtí tanečníci a zpěváci představili na Masarykově náměstí čtyřiceti pětiminutovým programem. Náměstím a ulicemi prošel pestrý průvod k slezskoostravskému hradu, kde se konal závěrečný galakoncert všech účastníků festivalu.
Slezskoostravský hrad vítal upraveným nádvořím a výstavními budovami, stánky s dobrotami a rejem krojů několika národů. Velké, krásně nasvícené jeviště patřilo nejdřív malým tanečníkům z Ostravy a okolí. Po znělce festivalu přivítali účastníky i návštěvníky předseda folklorního sdružení ČR Zdeněk Pšenica, předsedkyně folklorního sdružení Ostravy Helena Skálová a souboru Hlubina Kateřina Macečková. Ve více než tříhodinovém programu se každý soubor, počínaje elegantní Hlubinou a konče temperamentními Slováky, Rusy a Turky, snažil představit v nejlepším světle. Vystoupení vysílala také televize Noe v přímém přenosu. Šlo o závěrečný koncert, ale festival prý končí, když město opustí poslední z účastníků. Tu čest měli právě Riječané. Večer se v ubytovně všichni příjemně uvolnili, halou se nesla hudba a zpěv, nožky kmitaly v rytmu čardáše. Výborná nálada trvala dlouho do noci.
Sobotu mohli Riječtí využít k prohlídce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Kromě milých hostesek je na pouti po krásách tradičního stavitelství doprovázeli hostitelé – rodina Macečkova a starý přítel rijecké Besedy, dřívější starosta ústředního ostravského městského obvodu Lubomír Karpíšek s manželkou. Roubená stavení valašské dědiny, rozeseta po stráních a pahorcích, jeviště, na němž Rybičky před mnoha lety vystupovaly, starodávná zařízení mlýna, hamru či pily v mlýnské dolině a zde právě probíhající rybářské slavnosti, nebo důstojný klid a elegance dřevěného městečka, to vše budilo v našich výletnících krásné pocity, které si odváželi z malebného města v Beskydech. „Doma“ v Ostravě si pak každý vybral podle svého. Mladí vyrazili za zábavou do města, ti v nejlepších letech se dlouho bavili před ubytovnou. Během pobytu v Ostravě se někteří členové spolku setkali se zdejšími příbuznými, přáteli a známými.
Neděle byla dnem návratu do Rijeky. Po rozloučení s ostravskými přáteli hltal autobus míle k Českému domu na Hostech. Fyzioterapeutka Tanja vedla rozcvičku i v autobuse, podobně jako to každodenně dělala před ubytovnou. Unavení, ale spokojení, spatřili krajané svého modro-červeného racka o desáté hodině večer. Už během návratu se mladší domlouvali, že i doma spolu někam vyrazí, ti starší chtěli po předsedkyni Fanynce co nejdřív pracovní akci, aby zase byli spolu. Prý se při společné práci nejlépe pobaví.
Zvlášť musím vyzvednout přátelství, které vládne v rijeckém spolku. Všichni mladí byli jedna parta, jak pro práci, tak pro zábavu, všichni starší byli jako jeden, jedni druhých si vážili. Za pochvalu stojí obětavost a vstřícnost ostravských tanečnic Anety a Markéty, vstřícnost a dovednost řidičů, kteří se všude vyznali.
Přátelství s ostravskými starosty a členy Hlubiny mělo za výsledek pozvání na festival. Krajané měli zabezpečené ubytování a stravování, jen cestu si hradili sami. Připomeňme, že Lubomír Karpíšek byl svého času iniciátorem obstarání stavebního železa pro Rijecký dům a zprostředkovatelem kontaktu se souborem Hlubina, který hostoval na zdeneckých dožínkách, v Lovranu a okolí a při otevření rijeckého Domu. Dodnes je s Riječany často ve styku. Jsme přesvědčeni, že toto přátelství potrvá i nadále, a že toto setkání Riječanů a Ostravanů nebylo poslední. Ž. Podsedník/žp