„Na to, jak je tady Čechů málo, je krásné, že dokážete dát tolik dětí dohromady,“ pochválil po programu choreograf Míla Brtník, který byl právě v Chorvatsku na jednom z mnoha pracovních pobytů.
Skupiny dětí v různě stylizovaných krojích zaplavily toho podvečera celý střed Mezurače kolem sportovního hřiště. Bylo jich v Národním domě a na prostranství kolem něho, ve škole a na školním dvorečku, na fotbalovém hřišti, na louce poblíž... Některé mezuračské rodiny jim ustoupily i své místnosti a dvory k převléknutí a odpočinku... V provozu byly všechny dostupné houpačky a zájmu se těšil i koník, na kterém bylo možné se svézt. Dětí bylo doslova všude. Mezurač něco takového nezažila přinejmenším od posledních dožínek, tehdy ale šlo o mládež a dospělé, kdežto nyní hlaholil vesnicí veselý smích rozdováděných dětí. Jen kolem jeviště byly děti v klidu, pozorně sledovaly kamarády, kteří právě tančili a dychtivě čekaly na svých pár minut na pódiu.
Soubory se na něm střídaly rychle a bez zádrhelů. Dětské hry, více či méně vhodně upravené pro vystoupení, nejrůznější lidové tance, od jednoduché chůze na píseň Po louce chodila, až po složité mateníkové kombinace, se kterými by si stěží poradili i starší tanečníci... Bezprostřední dětskou hrou jednoznačně zaujaly všechny tři skupiny Malé Holubičky a lipovecké Perličky. Jejich vystoupení byla nabitá energií a dětskou radostí, kterou dokázaly přenést na přihlížející. Hezké byly skupiny z Jazveniku, Sisku, Rijeky, Končenic, Tréglavy..., vlastně všechny, jen některé měly mnohem složitější úkol zaujmout obecenstvo něčím, co jim není vlastní, protože předváděly tance, které patří starším. Přesto všichni tancovali s potěšením a dětskou zaujatostí, i když někteří museli kromě vlastních kroků hlídat ještě mladší tanečníky. Tancovalo se většinou při nahrávkách, občas při harmonice.
Předseda Besedy pořadatelky Velibor Potužák se po programu netajil spokojeností: „Děkuju všem mezuračským krajanům, hasičům, fotbalistům, členům Matice slovenské a všem dalším, kteří pomohli, aby všechno klapalo a aby se děti cítily dobře. Nejvíc jsem se bál, jaké to bude s počasím, ale dopadlo to dobře.“ Také Dana Sta-
korová, která měla na starosti samotný program, si pochvalovala, že počasí posloužilo a soubory byly ukázněné. „Myslím si, že jsme to zvládli dobře. Nejdůležitější je, jestli se u nás líbilo dětem,“ řekla nám. A těm, jak jsme slyšeli, nic nescházelo. „Bylo to super. Hezky jsme se pobavily,“ svěřila se nám jedna daruvarská tanečnice v nažehlené sukénce, která spěchala za svými kamarády.
Po šedesátileté tradici pořádání přehlídek folklorní Naše jaro snad dosáhlo svého kvantitativního vrcholu. Je ale pořád nad čím se zamýšlet a co vylepšovat, aby děti český folklor bavil a jeho prostřednictvím získaly pozitivní vztah ke svému českému původu a české menšině vůbec.
L. Stráníková/Ž. Podsedník