Největší krajanská bienální akce je totiž událostí, kterou si nikdo nenechá ujít, a vzhledem k tomu, že se všichni vzájemně dobře znají, měli si o čem povídat. „Když jedu na dožínky, mám pocit, jako bych jel domů,“ řekl Ivo Martinec z Pedagogické fakulty brněnské univerzity. I ti, kteří ani na dožínkách ani v Kaptole ještě nebyli, se také cítili příjemně, protože především lidé vytvářejí dojem.
Hosty vítal a přál příjemný pobyt předseda kaptolské Besedy Zdenko Tauš, jemuž usměv nemizel z obličeje, přestože stál v čele velkého organizačního provozu, kterým nebylo snadné řídit. Uvítala je i předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková s tajemnicí Svazu Jarmilou Kulhavou. Při kávě a domácích rohlíkách si dojmy vyměňovali představitelé krajanských spolků a institucí a hosté z Bosny, z Rakouska a z Čech, mimo jiné i ze dvou církví – katolické a českobratrské.
S početnou skupinou hostů přišel na konci i starosta obce Mile Pavičić, který představitele regionální samosprávy a politických struktur uvítal v místnostech obecního úřadu.
Málokdo na tom milém setkání nemohl mluvit o vlastních dožínkových dojmech. Pravděpodobně jich nejvíc měla ředitelka daruvarské české školy Komenského Lenka Janotová, která byla do loňského roku předsedkyní Svazu Čechů. Celých čtyřiadvacet let stála v čele dožínkových organizačních výborů, a její první dožínky v roce 1989 byly právě v Kaptole.                                   
mp