Na rozdíl od dřívějších dožínek bylo tentokrát velké jeviště vzadu uzavřeno zadním horizontem a stěnou z balíků slámy. Spolu s jednoduchou výzdobou jeviště a tribuny pro hosty to byl velice důstojný rámec pro hlavní program letošní oslavy 90. výročí prvních dožínek.
Po chorvatské a české hymně, kterou zahrály spojené dechovky z Končenic a Brestova, a než se u mikrofonu vystřídali představitelé hlavních organizátorů a hostů, snesl se na stadion večer, což přispělo k dojmu mohutnosti a očekávání.
Program zahájili domácí, tanečníci daruvarské Holubičky s dožínkovou scénou. Velké jeviště této choreografii, jejíž součástí je předání dožínkového věnce hlavnímu hostu – tentokrát to byl spolupatron župan Damir Bajs, vždy prospěje. Tak tomu bylo i tentokrát. Symbolicky se do oslavy sklizně zapojily kostelní zvony, byla to sice náhoda, ale znělo to velice oslavně a mocně, stejně jako hudba souborové kapely posílená přáteli z Jihlavy.
Ačkoliv početné daruvarské tanečníky na jevišti vystřídaly jen čtyři páry dospělých tanečníku z Rijeky s choreografií Zamilovaní, působili velice důstojně. Určitě nejmladšího tanečníka měli na dožínkách Kaptolští, byl jedním ze tří chlapců, kteří společně s osmi dívkami statečně zatančili tanec Javorník. Doprovázela je besední hudba a zpěvačky. Březnická kola v provedení čistě ženské taneční skupiny z Ivanova Sela zahájila část programu, ve které bylo vidět, že je v krajanských souborech větší zájem o folklor mezi ženami. Jen dívky přijely na dožínky i z Hercegovce a zatančily Červenou růžičku, Sisacké ženy v provedení své Barušky opět vypadaly velice dobře. Slavonskobrodští ve svém tanci Já mám tři louky zelený znovu velice šikovně využili skutečnost, že v souboru mají jen jednoho muže. Mezuračské ženy předvedly tanec s hráběmi a živou kulisou jim přitom byli dva muži, kteří naklepávali kosy. I Mezuračské a Hercegovecké, Slavonskobrodské a Ivanoselské doprovázely jejich besední dechovky či kapely, Sisak harmonika a několik zpěvaček, ale bylo je opravdu dobře slyšet.
Řízná dechovka a rytmický tanec Nemelem, nemelem v podání skupiny z Dolan svedl diváky k potlesku, stejně jako Řezanka Daruvarského Brestova a Hospůdka tanečníků z Tréglavy, ukončená efektním zvednutím tanečnic. Toho se diváci dočkali i v tanci Posvícení bjelovarských tanečníků a hudebníků. Početná byla i skupina z Končenic, zatančila Na našem dvoře a dívčí sukně opět vlály ve větru...
Hosté z České republiky, soubor Lučina, upoutal celý stadion atraktivními kroji a věhlasným mužským verbuňkem. Na jevišti je vystřídal Záhřeb, jejich Vrť sa děvča je zajímavá kombinace mladých a zkušených tanečníků, a také sólového zpěvu. Jednotlivé body v programu opět uzavřela dožínková scéna. Tentokrát ji, ale úplně jinak než tu na začátku programu, zatančila Beseda Velké a Malé Zdence za doprovodu své dechovky.
Pak na velkou dožínkovou scénu pomalu vplulo přes sedmdesát tanečníků z Bjelovaru, Daruvaru, Končenic, Prekopakry, Tréglavy, Zdenců a Jihlavy, kteří společně zatančili takzvané finále. Byl to bezesporu nejpůsobivější bod programu, zatančený krásně, hladce a ladně. Když se ve stejné době na jevišti točí přes padesát ženských sukní a projde pod napřaženýma mužskýma rukama, zašumí to tak, že publikum nemůže než jim silně zatleskat... Společný tanec vyžaduje vždy hodně úsilí a námahy, ale stojí to za to!
A pak se rozsvítily všechny reflektory. K těm na jevišti se v parteru přidaly Daruvarský Brestov, Dolany, Hercegovec, Ivanovo Selo, Kaptol, Sisak a Záhřeb a všichni společně zatančili Horácká kola.
Oslava výročí dožínek skončila, nezbývalo než utřídit si dojmy, nejlépe u sklenky piva a bramboráku na majálesu na školním hřišti a těšit se na příští. Na ně budeme tentokrát čekat jen jeden rok.
V. Daňková