Do rozlehlé haly na rohu ulic Branimirova a Zavrtnica, v níž byla kdysi továrna na výrobu korkových zátek Pluto, jsme si to namířili poté, co jsme zjistili, že jedním z exponátů je i nákladní vozidlo značky Praga z doby první světové války, pocházející z Česka. „Jde o středně velký nákladní vůz, vyrobený v pražské automobilce v roce 1916 pro rakousko-uherskou armádu. Je to nejen náš nejstarší exponát, ale zároveň nejstarší vozidlo v Chorvatsku vůbec,“ sděluje nám náš hostitel Vladimir Vinduška.
Tento metuzalém se čtyřmi koly letos oslavuje sté narozeniny a hrdě svědčí o samotných začátcích chorvatského automobilismu, které sahají do roku 1898. Slavným se stal už v roce 1972, kdy noviny barvitě líčily jeho příběh: „Po první světové válce, kterou přečkala v rakousko-uherském vojsku, Praga skončila v Jugoslávii a vozila uhlí z bosenských dolů. Druhá světová válka ji zastihla v okolí Karlovce, kde ji zabavili okupanti, po válce ji nějakou dobu používali partyzáni. Potom celých deset let vozila z kamenolomů v Chorvatském záhoří kámen na stavbu silnic a železnic. Když už byla odepsaná, koupil ji hostinský Ivan Prahin, kvůli sázce ji opravil a dokonce dal do provozu.“
Praga je majetkem stejné rodiny dodnes, taktéž jsou všechny ostatní exponáty. Celkem sto vozidel, od bicyklů a motocyklů, přes osobní i závodní automobily, až po technické a nákladní vozy, je soukromým majetkem. „Muzeum nevlastní nic, vozidla jsou soukromá, my o ně pečujeme a milovníkům motorových vozidel nabízíme k prohlédnutí,“ vysvětluje V. Vinduška. Hrdě dodává, že nejstarší osobní automobil v Chorvatsku je také exponátem tohoto muzea. „Jde o Ford T z roku 1922, ale ten jsme momentálně propůjčili Technickému muzeu, v němž právě probíhá výstava o dějinách automobilů.”
Když jsme se chystali navštívit muzeum, uvažovali jsme také o tom, jestli Ferdinand Budicki, jehož jméno instituce nese, nemá náhodou český původ, neboť jsme na několika místech našli jeho příjmení napsané s „ý“. Ukázalo se však, že tomu tak není, ale že české kořeny má náš průvodce pan Vinduška. „Můj děda se do Zenice v Bosně a Hercegovině přistěhoval z Čech, jako odborník byl zaměstnán v místní slévárně. Tatínek jako voják domobrany přišel v roce 1942 do Záhřebu, kde také zůstal. Tátovi oba rodiče byli Češi a on mluvil česky, mě to ale bohužel nenaučil, takže česky neumím.“ Pan Vinduška si nepamatuje, že by jeho tatínek chodil do České besedy, ale s krajanským spolkem hlavního města má styky on sám. V muzeu se totiž radili s členy záhřebské Besedy při vybavování Pragy, a také pro předloňskou oslavu besedního 140. výročí udělali ve dvoře Českého domu malou výstavu historických vozidel.
Příběh muzea začal v roce 2011, kdy automobilový nadšenec Valentino Valjak zahájil velký projekt, který kromě muzea zahrnuje vydávání krásné monografie Bešte ljudi – ide auto! o dějinách automobilismu v Chorvatsku v letech 1898–1945, natáčení dokumentárního filmu, pořádání výstav a sjezdů oldtimer klubů. O takový projekt byl veliký zájem a muzeum se okamžitě stalo místem shromažďování milovníků motocyklů. Je to vidět zejména během Noci muzeí, kdy se na historická vozidla přijde podívat deset až patnáct tisíc zvědavců. „Muzeum bylo oficiálně otevřeno v červenci roku 2013, ale už v lednu toho roku, tedy o celých šest měsíců dříve, než jsme výstavu zahájili, jsme měli během Noci muzeí neuvěřitelně velkou návštěvnost. Všechno ještě ani nebylo dokončeno, improvizovali jsme, jak jsme jen mohli, ale bylo to něco nového a lákavého,“ vzpomíná pan Vinduška. I naše novinářská výprava muzeum navštívila bezprostředně po Noci muzeí a byli jsme svědky toho, že všichni měli plné ruce práce s úklidem a uvedením muzea „do původního stavu“, ale přece nebyli tak unavení jako dříve. „Letošní návštěvnost nebyla tak velká jako v minulých letech, ale několik tisíc lidí tudy stejně prošlo,“ vypráví náš spolubesedník.
Stovka exponátů je konečným počtem vystavených automobilů, víc už se jich do muzea fyzicky nevejde. Zájem vystavovatelů je ale tak velký, že by se exponáty dala naplnit třikrát větší hala. Složení expozice však není pořád stejné, protože se občas konají mimořádné akce, příležitostné menší výstavy nebo hostování mimo muzejní prostor. Změny se dějí třeba i vzhledem k ročnímu období. „V zimě máme vždy velkou melu, protože si majitelé přejí mít své plechové miláčky pod střechou v suchu a v teple co nejdřív. V létě si je zase rádi vezmou na projížďku, nebo se s nimi zúčastní nějakého turné nebo rallye veteránů…“
Provozovatelem muzea je občanské sdružení Ferdinand Budicki, jehož předsedou je V. Valjak, autor monografie a vedoucí muzea. Vzhledem k tomu, že ke statusu, který muzeu zaručuje jistou finanční podporu, vede klikatá cesta administrativním bludištěm, muzeum je zatím v provozu díky finančním darům, dotacím, sponzorským příspěvkům, finance dále získává z prodeje vstupenek a pronájmu prostor…
Poměrně veliká místnost je přizpůsobena akcím pro děti a mládež – jsou tam počítače s připojením k internetu nebo hry. Jsou tu stoly na kreslení nebo vypracování maket a modelů automobilů. Pořádají se různé dílny pro organizované návštěvy ze škol nebo dokonce i oslavy dětských narozenin. Další místnost na galerii je k dispozici dospělým, často seniorům, kteří také mají možnost zúčastnit se tvůrčích dílen nebo se jen bavit při čtení odborné literatury – knih a časopisů týkajících se automobilismu a techniky vůbec. Ve výstavním prostoru je velký počet automobilových modelů, vyrobených naším spolubesedníkem Vladimírem Vinduškou. „Je to můj koníček, kterým se zabývám čtyřicet let. Před dvěma lety jsem tady v muzeu měl výstavu svých maket.“
V muzeu je vystaveno mnoho dobových fotografií, na časové ose jsou zachyceny dějiny chorvatského automobilismu, dokumenty a předměty ze života Ferdinanda Budického. Je zde stovka vozidel – řada automobilů střední třídy, které si mohli dovolit i obyčejní lidé, řada luxusních automobilů, řada technických a hospodářských vozů. Je tu například Fiat 750, populární „Fićo“, Renault 8 bývalého premiéra Sanadera, dále mercedes, jaguár, audi, citroen, nash, volkswagen „hippie“ kombi… A zase jedno české vozidlo – osobní automobil Velorex Oskar 250/16 z roku 1956, charakteristický tím, že má tři kola. „Máme jednu škodu z roku 1930, ale momentálně v muzeu není, její majitelka si ji dočasně vzala. Avšak vzhledem k velkému počtu škod, které v Chorvatsku máme, a oblíbenosti této značky ji v každém případě tady mít musíme. Koneckonců, mám přítele s českým původem, který vlastní několik škodovek, a nebyl by problém je sem dostat, ale bohužel nemáme pro ně místo,“ uzavírá pan Vinduška. M. Pejić/vd

Pionýr automobilismu
Ferdinand Budicki (1871–1951) byl chorvatským průkopníkem automobilismu, motocyklismu a cyklistiky, byl jedním ze zakladatelů Chorvatského automobilového klubu, který měl už v roce 1901 první automobil značky Opel. Byl zámečníkem a obchodníkem, měl obchod s jízdními koly a šicími stroji, který potom rozšířil i o fonografy a gramofony, později i o automobily a motocykly. Sportoval, a tak mimo jiné do Záhřebu přinesl první fotbalový míč, založil první autoškolu a taxislužbu, organizoval první cyklistické a automobilové závody. Byl dokonce prvním řidičem, který zaplatil pokutu za příliš rychlou jízdu. Na závodech automobilů v Budapešti a Paříži získával zlaté medaile.