Už před pátou hodinou se do sálu Českého domu začali scházet první zájemci o dílnu, většinou záhřebské ženy a babičky se svými dětmi či vnoučaty. Za připravenými stoly už seděly mezuračské maminky malých tanečníků vyzbrojené vajíčky, barvami a dřívky k malování.
Na vedlejším stole ležel velký snop vrbového proutí, které přivezli Mezuračtí, za chvilku se přinášel další stůl pro proutí záhřebské. Mezitím zájemců o malování voskem přibývalo, nosily se další stoly, až bylo všechno připravené a začalo se pracovat.
Kolem Josefa Feji a Viktora Husáka se utvořil hlavně mužský kruh, který velice pozorně sledoval, jak se pletou pomlázky. A hned se je pod dohledem zkušených mistrů snažili uplést také. Zatím Jana Pejićová ukázala, jak vyfouknout vajíčko, rozpustit vosk a jak malovat. Bylo krásné pozorovat, s jakým zaujetím a snahou se jak malí, tak velcí snaží ozdobit své první voskové kraslice.
Do pracovní atmosféry se po chvilce vnesla hudba. To si Mezuračtí udělali generální zkoušku svého velikonočního pásma. Po šesté hodině se převlékli do krojů a vystoupili na jeviště. Jejich dramatizovaný výklad o tom, co je to vlastně škrebetání, a že je Mezurač poslední krajanská obec v Chorvatsku, kde se tento zvyk o Velikonocích ještě opravdu udržuje, přijali diváci vřele a vstřícně. Potleskem na otevřené scéně několikrát odměnili jak sympatický výklad, který pomohla sestavit Vlatka Daňková, tak i velikonoční koledování, škrebetání i šlohání.
Pak se účastníci dílen jedni druhým pochlubili s výsledky své práce, do vzduchu zvedli kraslice a pomlázky, které toho dne vlastní rukou vytvořili a fotoaparáty jen cvakaly. Na někdejší velikonoční zvyk honění jidáše v Daruvarském Brestově nakonec zavzpomínal záhřebský krajan Miroslav Geler.
Malí mezuračtí tanečníci vedení Adrianou Potužákovou předvedli další tři tance a zbylo jen, aby si předsedové Besed Alenka Štokićová a Velibor Potužák vyměnili dárky a poděkovali za spolupráci. Byl to krásný večer, ve kterém společně vedle sebe pracovali členové dvou Besed, od předškolního až po důchodcovský věk, večer ve kterém se všichni něčemu naučili a dobře se při tom pobavili. V. Daňková/Marko Pejić
