Byla to přehlídka po všech stránkách úspěšná. Do kolébky divadla na krajanském venkově, kde se české divadlo hraje už 125 let, se o posledním víkendu před Velikonocemi sjelo kolem sto šedesáti herců a členů divadelních kolektivů ze čtyř županství. Byla to také první přehlídka, která se zde konala při novém osvětlení: osvětlovací rampa má teď úctyhodných čtrnáct reflektorů. Hercům se pod nimi hrálo opravdu dobře.
Repertoár letošní přehlídky byl pestrý, přímo ukázkově široký. Polovinu představení činila takzvaná klasická divadla, z toho čtyři soubory hrály české autory. Sisak sáhl po pohádce Boženy Němcové, tři skupiny se rozhodly pro soudobé autory. Šibovec i letos hrál skeč herečky Jiřiny Bohdalové, Záhřeb použil text odbornice na český jazyk Marie Kestřánkové, Garešnica nastudovala dvě mikrohry postmoderního Jiřího Kratochvíla. Dvě skupiny, Lipovec a Dolany, hrály světové klasiky, čili známého italského komediografa Goldoniho a francouzského Chevaliera.
Z šesti autorských her čtyři napsali pro své kolegy ze souboru krajanští autoři: Marie Vašková z Jazveniku, Jasna Růžičková z Holubňáku, Zdenka Šenholdová z Dolních Střežan a Zdenko Trnka z Bjelovaru. Virovitica opět zdramatizovala hru krajanské autorky Anny Bajzekové a Hrubečné Pole na základě básně Jiřího Žačka vytvořilo svou vizi pohádky o Čertovi a Káče.
Letošní přehlídka byla oproti loňské o čtyři představení menší, což jí umožnilo, aby proběhla v klidném a neuspěchaném tempu. Oba večery skončily před půlnocí, což je asi maximum, které lze divácky zvládnout s plnou koncentrací.
Velkým přínosem byla přítomnost záhřebské dramatičky a divadelní kritičky Gordany Ostovićové ve funkci selektorky státní přehlídky. Na konci každého večera zanalyzovala viděné, hlavně chválila, ale i radila a navrhovala, jak hry vylepšit. „Jste velice zajímaví, o tolik jinačí než zbytek chorvatských amatérů, a to jak divadelními postupy tak herecky. Já si to vysvětluji vaším mateřským jazykem a touhou po jeho uchování,“ řekla druhého večera, na kterém se velké pochvaly dostalo dosavadní „popelce“ krajanských přehlídek, čili autorským hrám. Velice chválila náměty, provedení a jednotlivé herecké výkony a navrhla, aby se v budoucnu takové hry soustředily do jednoho večera, protože: „Jsou to jednotlivá okénka, obrázky ze života, které se musí každému líbit, protože se každý do uváděných situací může vžít. Dohromady by daly velice zajímavou interakci jak pro diváka, tak pro samé herce.“
Nakonec vyjádřila lítost nad tím, že na státní festival nemůže navrhnout dvě představení, a tak navrhla Poprask na laguně České besedy Lipovec v režii Drahušky De Bonové „jako celkově nejvyrovnanější představení přehlídky“. O hodnocení jednotlivých představení budeme informovat obšírněji, až ho selektorka zašle v písemné podobě.                                     

V. Daňková,  
foto L. Dujmenovićová a M. Kolárová