z balkónku určitě nejhezčího krajanského komorního jeviště. Všechny hry sehrané na divadelním večeru ve Virovitici jsme viděli už několikrát, ale tentokrát vyzněly nejlépe. Ochotníkům se tu hrálo dobře, motivaci dodal blízký kontakt s diváky, génius loci rustikálního podkroví sílu přednesu.
Jak říkají odborníci, poselství divadla je velice široké, může šířit horizonty nebo jen bavit, může mít politickou funkci ale i sloužit didaktickým účelům. A právě tak ho využívají ochotníci z Virovitice, do jednoho návštěvníci besedního kursu češtiny. Divadlo je zde instrumentem procvičování českého jazyka.
A že se záměr daří, je nejlépe vidět u Vedrana Staniće, herce s nejdelší stáží, jehož čeština se stále zlepšuje. Kolik je pro výslovnost důležité, aby dítě bylo s dalším jazykem v kontaktu od nejútlejšího věku, je nejzřejmější u nejstarší herečky. Otec víc jak osmdesátileté Matildy Filipovićové byl z Brestova, rodina tam často jezdila a přestože se Matilda česky nenaučila, každou větu zopakuje s téměř náležitým přízvukem.
Humornou jednoaktovku Honza se žení však nesou dva mladí herci, energická Soňa Rakitová, velice jistá ve své dvojroli, a Miroslav Novotný, který poutá pozornost, ač během představení vysloví jen jedno jediné slovo. Vzhledem k tomu, že jsou oba herci momentálně bez práce, přejeme jim, jako i jejich režisérce Jasně Bergerové, aby jim na Besedu zbyl čas i až práci seženou. A aby to bylo co nejdříve.
V pokračování večera bylo hezké vidět, jak je úroveň i jazvenického i garešnického divadla zase o trochu výš. Jistota, kterou dostali po několika vystoupeních, činí teď z obou skupin vyrovnaný herecký kolektiv. Divadelní večer se konal v rámci bohatého programu Jarních tónů Jana Vlašimského. V. Daňková/vd
