Zúčastnilo se jí na sto padesát krajanů a exulantů z celého světa, od Argentiny, USA a Kanady přes Evropu až po Austrálii. Krajanská konference je vědecké, ale i společenské setkání lidí, kteří se už často znají, mají stejné zájmy a mají si o čem povídat. Na rozdíl od prvních konferencí, kdy se příslušníci exilu jasně vyhraňovali svými politickými postoji a požadavky oproti starokrajanům, otázky týkající se jazyka, kultury a péče o budoucnost je evidentně spojují. Téma letošní konference byl problém identity krajanů, otázka, která se prolíná všemi dosavadními konferencemi, ať už se jednalo o vztahu krajanů k mateřskému státu, k jeho kultuře nebo k českému jazyku.
Úvodem konference byla předána ocenění za dlouholetou činnost pro krajanské komunity pěti osobnostem, mezi kterými ani letos nechyběla krajanka z Chorvatska. Ocenění získali dlouholetá organizátorka kulturních aktivit záhřebské České besedy Jarmila Kozáková Marinkovićová, zakladatel Dvořákova muzea Michael Klimesh z americké Iowy, zakladatel klubu T. G. Masaryka v ukrajinském Užhorodě Ivan Latko, organizátorka Týdnů české kultury ve slovenské Zvoleni Blanka Maňkasová a vydavatelka časopisu Čechoaustralan z Melbourne Barbara Semenovová. Blahopřáli jim nová čestná předsedkyně Mezinárodního koordinačního výboru Eliška Hašková Coolidgeová, místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, náměstek ministra zahraničních věcí Václav Kolaja, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, zmocněnec pro krajany MZV Jaroslav Kantůrek a předseda Stálé komise pro krajany Tomáš Grulich.
Ten mluvil o mnohovrstevnatosti identity, která podléhá změnám během lidského života. Zmínil se o nedávné konferenci v Senátu, která se zabývala identitou českých krajanů a jejich vztahem k mateřské zemi. „Chceme spolupracovat s každým, kdo o to má zájem, a je nám jedno, zda se identifikuje s jazykem a kulturou anebo třeba jen s českým koláčem,“ řekl mimo jiné. „Chceme vyčistit všechny administrativní překážky, které tuto spolupráci znesnadňují, a vybudovat návratovou politiku podle vzorů z Polska, Irska a Izraele.“ Ministerstvo zahraničí od roku 1998 usiluje o to, aby získalo větší kompetence a finanční posilu. „Snažíme se přesvědčit společnost, že vzájemný vztah České republiky a diaspory je prospěšný pro obě strany,“ uzavřel.
Předseda Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí Ján Vaško z Bratislavy mluvil o tom, jak se o své krajany stará Slovensko. Úřad existuje dvanáct let, pečuje o kulturu a vzdělávání, uděluje dotace a ocenění. Uvedl, že soužití českého a slovenského národa může být příkladem jiným státům a že stát sice může pro zachování identity udělat hodně, ale nejvíc záleží na rodině.
Následovala vystoupení krajanů, kteří se snažili ostatním přiblížit situaci ve své krajanské komunitě anebo v rodině. Většina se shodla na tom, že základním znakem identity je jazyk, a mnozí se zamýšleli, jak pohlížet na ty, kteří už česky neumí, přestože se k české identitě hlásí. Bylo slyšet názor, že Češi mají velkou schopnost rychle se v cizině integrovat a být úspěšní, ale chabou schopnost se spolčovat, což zachování identity a jazyka neprospívá. Přesto si musíme vážit každého, kdo se ke svému původu hlásí. Zatímco v západních zemích, jako je Velká Británie, Belgie nebo Švýcarsko, je neustálý příliv mladých Čechů, kteří osvěžují i spolkový život a posilují identitu, staré komunity, jako jsou ty na Ukrajině, v Chorvatsku či v Srbsku, žijí díky neustálé snaze povzbuzovat pocit příslušnosti k české národnosti. Ludmila Chizevská z Ukrajiny připomněla historickou pravdu, že volyňští Češi podporovali české legionáře a přispěli tak ke vzniku první republiky, a apelovala na českou vládu, aby jasně dala najevo, že si krajanů cení. Vlastenka Krišanová ze Srbska se zamyslela nad tím, že multikulturalismus národní identitě neprospívá. Jiří Bahník ze Záhřebu představil obrovskou péči o mladé generace krajanského spolku ve velkoměstě a Helena Stráníková z Daruvaru v závěru své odborné přednášky o jazyce jako jednom z rysů identity české menšiny v Chorvatsku vyvolala živou diskusi a souhlas se svým názorem, že příliš liberální přístup rodičů a učitelů k používání jazyka v rodině a ve škole působí negativně na předávání jazyka dalším generacím – a tím jeho uchování.
Z přednesených příspěvků a z diskuse vyplynulo, že zachování identity, která je úzce spojená s jazykem, si vyžaduje obrovské vypětí samotných krajanů a jejich rodin i krajanských spolků, a že zájem státu a jeho podpora jsou více než žádoucí, ba nutné.
Třetí den konference byl připraven doprovodný program. Účastníci konference byli na otevření výstavy Československý exil 20. století, navštívili Muzeum Václava Havla a Národní technické muzeum, a v Národním archivu vyslechli přednášku o Karlu IV., přičemž si mohli zblízka prohlédnout vzácné dokumenty z jeho doby. Svým nanejvýš kvalitním vystoupením konferenci zpestřil Ženský sbor Českého spolku v Košicích.
Libuše Stráníková/ls a krajane.net
Zajímavá a užitečná setkání
Přítomnost na konferenci poskytuje možnost k navazování kontaktů, přátelství a spolupráce. Hodně společných zájmů a možností spolupráce jsme našli s předsedkyní Besedy v Bruselu Olgou Schmalzriedovou, předloňskou laureátkou ocenění MZV. Potěšilo nás také setkání s Alenou Šindelářovou z Ženevy, která zavzpomínala na hostování daruvarské Holubičky ve Švýcarsku.
Na pozvání nové šéfredaktorky Kláry Stejskalové jsme navštívili sídlo Radia Praha. Projednali jsme možnost v Daruvaru zorganizovat Dny Radia Prahy, které by měly za cíl nejen seznámit krajany v Chorvatsku s možností sledovat český rozhlas, ale i pro Radio Prahu připravit reportáže o zdejší krajanské komunitě.
