Poslední setkání s dopisovateli se konalo k šedesátinám Jednoty v roce 2006.
Ředitelka L. Dujmenovićová mluvila o minulosti Jednoty a o tom, jakým způsobem se dnes pracuje: „Jediný krajanský týdeník v Chorvatsku začal vycházet v Daruvaru 16. března 1946. První čísla Jednoty měla jen čtyři stránky a byla úplně bez ilustrací. Kdysi se psalo převážně o politice, zprávách ze světa a nejméně o krajanské tematice. Jak se zvětšoval počet stránek, tak se objevovaly i nové rubriky.“ Mluvila i o problémech, se kterými se dodnes setkávají ředitelé a zaměstnanci, jako jsou například nedostatek financí, nespokojenost některých čtenářů, opoždění v doručování Jednoty na určité adresy, potíže v tiskárně…
„V současné době náš týdeník sleduje bohatou činnost třicet jednoho krajanského spolku, českých základních a mateřských škol, škol s výukou češtiny, sleduje činnost Svazu Čechů a různých dalších těles, která se zabývají českou menšinou. A aby se nám podařilo zachytit všechny jejich akce a všechna dění, velkou pomoc nám poskytujete právě vy, naši dopisovatelé. Bez vás by naše Jednota nemohla být zrcadlem krajanského dění, a proto vám upřímně děkuji,“ řekla hlavní a odpovědná redaktorka Jana Staňová a také poděkovala všem těm, kteří pomáhají, aby Jednota byla po jazykové stránce co nejlepší.
„Jednotu tvoří jak novináři, tak její dopisovatelé, ale i čtenáři. Je to velká rodina,“ řekl dlouholetý spolupracovník Věnceslav Herout a zavzpomínal na dobu, kdy začal dopisovat do Jednoty a Koutku. V tom podporoval i své žáky: „Děti měly velkou radost z uveřejněných textů, dokonce běžely na poštu pro nové číslo… V šedesátých letech se řádně pořádala setkání dopisovatelů, na která všichni rádi chodili, a Jednota si jich velice vážila.“ Jednotě do budoucna popřál hodně čtenářů.
Dlouholetá novinářka Jednoty, nyní v důchodu, Marie Selicharová řekla, že noviny, které mají hodně dopisovatelů, jsou čtenější, zajímavější a vítanější. I když Jednota kdysi měla hodně dopisovatelů, doba byla jiná. Dopisovatelé neměli fotoaparáty, příspěvky zasílali poštou a výdaje převyšovaly honorář. Na konci zdůraznila důležitost setkání: „Alespoň jednou do roka pozvěte dopisovatele a poděkujte jim.“
„S Jednotou jsem byla od svého dětství, kdy tady pracoval můj tatínek. S Jednotou jsem vyrostla a ona zůstala součásti mne,“ řekla předsedkyně Svazu a bývalá ředitelka a šéfredaktorka Jednoty a dlouholetá redaktorka Dětského koutku Libuše Stráníková a dodala: „Jednota je jako jediný krajanský časopis pro život menšiny neskutečně důležitá, ona je to, co nás sjednocuje, co nám dává povědomí o tom, že k sobě patříme.“
Na své začátky v Jednotě zavzpomínala i Věra Vystydová, novinářka v důchodu, která v současné době časopis lektoruje. Vylíčila několik zajímavých příběhů z novinářského života kdysi. Také dlouholetý novinář Karel Bláha mluvil o svých začátcích a o monografii Jednoty, která by do konce roku měla vyjít tiskem.
Za možnost uveřejňovat své texty a informovat menšinu o akcích ve svém spolku poděkovali Mája Burgerová a Alenka Štokićová ze Záhřebu, Anna Milićová-Zápotocká ze Zdenců, Goran Gazdek z Virovitice, Marie Sorová a Míra Ježincová z Daruvaru a Zdenko Jílek z Horního Daruvaru.
Po ukončení oficiální části a udělení uznání moderátorka programu Alena Raisová pozvala přítomné, aby si prohlédli novou výstavu v hale Svazu Čechů, která byla připravena k sedmdesátému výročí Jednoty. A.-M. Štrumlová Tučková/amšt