Daruvarští milovníci chození po horách, kteří si v roce 1932 založili pobočku Chorvatského turistického svazu (Hrvatski planinarski savez), se rozhodli postavit si svůj vlastní dům ne na Vraném kamenu, podle kterého si tehdy spolek pojmenovali, ale na Petrově vrchu. Ten sice měří „jen“ 614 metrů, ale je z něj krásný pohled jak na jih, na vesnice Markovac, Bijela a Sirač, tak na sever, na právě zmíněný Vrani kamen. Proto na Petrově vrchu už od roku 1935 stála jedenáct metrů vysoká dřevěná rozhledna, které se v Daruvaru neříkalo jinak než “pyramida“. Pro stavbu domu na Petrově vrchu byla výhodná i vzdálenost od „civilizace“ – pouhých 9 km od Daruvaru.
První podezděná dřevěná ubytovna zde stála už v roce 1939, během druhé světové války však lehla popelem. Nynější rekreační objekt stavěli více než deset let členové obnoveného spolku, který dnes nese název Planinarsko društvo Petrov vrh Daruvar. Dokončen byl v roce 1964 a od té doby je symbolem vycházek Daruvařanů a návštěvníků našeho města do přírody. Přicházejí sem nadýchat se čerstvého vzduchu a opájet se krásou zdejších lesů. Od devadesátých let minulého století je Petrův vrch i místním střediskem zimních sportů.
Základem je sjezdovka, pro kterou v druhé polovině minulého století lesní podnik Šumarija vykácel les na svahu od samotné vrcholové kóty až k turistické chatě – spodní částí dnešní sjezdovky byla už předtím louka. Členové spolku, ale i ostatní daruvarští dobrovolníci pak postupně odklidili celou seč – organizovaly se víkendové hromadné akce a během týdne se po odpoledních přidávali jednotlivci podle toho, jak se mohli uvolnit z práce. Válečné události na začátku devadesátých let „akci sjezdovka“ přerušily, po uklidnění situace se v nich mohlo pokračovat a v sezóně 1995–1996 už byla sjezdovka plná lyžařů.
Na vrchol je ze začátku tahalo obyčejné ocelové lano, na které se „přihákovali“ sponkou, tzv. snímací kotvičkou. Lano nemělo žádné podpůrné sloupy a smýkalo se po sněhu. Někteří nadšenci se dokonce dokázali udržet rukou na laně bez kotvičky. Rameno pak pěkně bolelo. Ale co by člověk neudělal pro to, aby sjel na lyžích s kopce! Povídalo se tehdy, že celé zařízení bylo obstaráno jako vysloužilé z nějakých luk ve Slovinsku, kde ho používali k stahování balíků sena se strání. Velké kolo, které ještě pořád stojí opuštěně na dolním konci sjezdovky, je památkou na tento dočasný kotvičkový vlek, který však splnil svůj úkol: pomohl zjistit, že Daruvar má zájem o zimní sporty.
Později byl instalován talířový teleskopický vlek, známý jako poma lift, který spolku za výhodnou cenu obstaral majitel rekreačního zařízení na středním Slovensku, kam pořádali Daruvarští letní i zimní zájezdy. Je to typ vleku, s kterým se ve velkých lyžařských areálech setkáváme na dětských sjezdovkách, stačí ale i na stráň na Petrově vrchu. Jeho 450 metrů je ve srovnání s alpskými vleky opravdu „baby“, v Chorvatsku však patří mezi průměrné. Náš stát totiž není žádná světová skiareálová velmoc: Snježna kraljica (sněhová královna) se na Sljemenu jede na sjezdovce, která nemá ani kilometr. Nejdelší chorvatské sjezdovky jsou v Krasnu pod Velebitem a v Delnicích, o délce 1600 a 1500 metrů.
Na Petrově vrchu se před každou zimou vlek předpisově vytahuje ze skladiště, namontuje a pak se čeká, jak to bude se sněhem. Většinou se pak na jaře (zase předpisově) rozmontuje a uklidí, aniž by vůbec byl uveden do chodu. Sníh je totiž v posledních letech vrtošivý jev, protože nechce padat ani ve vysokých horách, natož na vrcholku, který dosahuje pouhých několik stovek metrů. Není divu, že si už málokdo pamatuje, že se naposledy tak krásně na Petrově vrchu jako letos lyžovalo před devíti lety, v roce 1996.
První měsíc v novém roce 2017 Daruvaru přinesl dokonce i několik meteorologických prvenství: 16. ledna napadlo v Daruvaru nejvíce sněhu z celého Chorvatska – 26 centimetrů, a dvakrát jsme byli i nejchladnější, jednou to bylo dokonce –18 stupňů. Veselo a živo proto bylo na Petrově vrchu už v předvečer předposledního lednového víkendu. Pravou sněhovou rolbu samozřejmě nemáme, ale „lidská“ rolba upravila sjezdovku už ve čtvrtek a tak se už v pátek vesele jezdilo nahoru a svištělo dolů po sněhu výborné kvality.
Sobota a neděle 21. a 22. ledna navíc přinesly krásné slunečné počasí, které na Petrův vrch přilákalo mnoho návštěvníků. Pro naši výpravu bylo překvapením, kolik bylo mladých lyžařů a kolik jich mluvilo česky. Asi polovina velkého počtu návštěvníků byly rodiny s dětmi, které vesele sáňkovaly po letní příjezdové cestě od chaty k parkovišti.
Překvapivě plno bylo i v pondělí; když je dost sněhu, vlek na sjezdovce jezdí i ve všední den, ale až od čtyř hodin odpoledne. Sjezdovka má i osvětlení a tak se může lyžovat do osmi navečer. Už od úterý bylo lyžování za tmy na Petrově vrchu zvlášť vizuálně přitažlivé. Mlha, která každý den zahalovala krajinu, v kombinaci s velice nízkými teplotami obalila jinovatkou každou větvičku, každý plod, každý lístek. A z okolního porostu udělala bílou pohádku, začarovaný sněhový les.
Mnohé už jste asi viděli na internetu, spousta krásných fotografií je v těchto dnech na facebooku, a k tomuto lákadlu přidáváme i několik zcela praktických informací. Cesta na Petrův vrch je sjízdná (v době psaní tohoto textu i bez řetězů, raději je ale mějte s sebou), i když známe i řidiče, kteří ji i uprostřed léta prohlašují za „samájáma“ a katastrofální. V sobotu a v neděli můžete přijet lyžovat dopoledne, pak si zaskočit domů na oběd a zase přijet lyžovat odpoledne. Chata je totiž od minulého jara bez domovníka (a kuchaře), takže nabízí jen nápoje.
Počítejte i s tím, že je celé daruvarské lyžařské centrum velice krásná a sympatická věc, ale lokálního rázu. Stařičký vlek si často musí oddechnout, a tak ho jeho mistr a zároveň předseda spolku Slávek Pokorný musí den co den „proklepat“. Taková přestávka se hodí k osvěžení v domě, který je také zralý ke generální opravě. Město Daruvar a Planinarsko društvo Petrov vrh vypracovaly krásný plán, v hodnotě pěti miliónu kun, teď už zbývá jen čekat na otevření výběrového řízení na prostředky z EU. A doufat, že nám to vyjde.
Statistika říká, že jen jednou za pět let se na daruvarském Petrově vrchu dá pěkně lyžovat a sáňkovat, tak snad jste si tuto příležitost nenechali ujít! V. Daňková/vd
