Zcela neoficiálně pokračovala ředitelka Lidija Dujmenovićová, která připomněla, odkdy Jednota vychází a odkdy je samostatnou institucí. Letos se vyhnula výčtu všeho dosaženého v uplynulém roce a plánům do budoucna a navrhla, aby všichni spolu využili příležitost k pobavení a odreagování se od každodenního shonu.
Kromě důchodců mezi zaměstnance Jednoty zavítali i milí hosté dlouholetá členka kolektivu Jednoty a nynější předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková, která zdůraznila, že do Jednoty chodí ráda a připomněla „že školství, vydavatelství a kulturní činnost jsou základy, které zaručují existenci menšiny.“ Poslanec Vladimír Bílek poblahopřál ke Dni Jednoty a zdůraznil, že ve všech institucích, ve kterých se pohybuje, dávají Jednotu za příklad. Pokračoval srovnáním české menšiny s košatým stromem, jehož mízou je Jednota a Svaz Čechů jeho srdcem. Jarmila Kulhavá, bývalá dlouholetá tajemnice Svazu Čechů řekla, že do Jednoty a Svazu ráda chodí a pořád cítí, že do nich patří. Po společném vyfotografování, následovalo besedování s pohoštěním a vzpomínáním na minulé časy. J. Staňová/mp
V letošním roce má Jednota dokonce čtyři jubilantky: Lela Voborská v Jednotě pracuje už pětatřicet let, Vlatka Daňková pětadvacet a jak sama vysvětlila: „kdyby nebylo té nešťastné války, tak by to bylo i déle,“ Blanka Lukášová dvacet let a Alena Raisová patnáct let.
