Nejvyšší Cenu Marija i Stjepan Radić letos získala překladatelka Dagmar Ruljančićová za výjimečné zásluhy v celkovém rozvoji chorvatsko-českých vztahů, které jsou viditelné v její dlouholeté práci a trvalých hodnotách i v širší společnosti. Její překladatelský opus činí několik stovek českých filmů a seriálů, dvacítka knih a třicítka divadelních her, čímž popularizuje Česko a českou kulturu v Chorvatsku. Český film si tak získal věrné ctitele a stal se jedním z hlavních způsobů poznání Česka, české společnosti, mentality a humoru. Ne menší zásluhy má v překládání literárních děl, především Michala Viewegha, jeho romány jsou v Chorvatsku velmi oblíbené. Mimo jiné přeložila i několik dramat Miro Gavrana a řady scénářů chorvatských filmů pro česko-chorvatské koprodukce, a tak přispěla k chorvatsko-české komunikaci.
Jménem oceněných česky i chorvatsky poděkovala Dagmar Ruljančićová, mimo jiné uvedla: „Je velkou ctí ocitnout se ve společnosti těch, kteří tuto významnou Cenu už získali. Za sebe mohu říci, že se budu snažit dál pracovat na česko-chorvatských stycích, překládat filmy, knihy, divadelní hry…“ Poblahopřála všem laureátům cen a uznání, Chorvatsko-české společnosti popřála ještě mnoho let úspěšné práce.
Cenu Predrag Jirsak za přínos v rozvoji chorvatsko-českých vztahů v bohemistice získala Slavomira Ribarová, vyšší lektorka na Katedře pro český jazyk a literaturu Filozofické fakulty Univerzity v Záhřebu a spoluautorka České gramatiky s cvičením (2015). Zdůrazňuje se její přínos v popularizaci českého jazyka a kultury mezi studenty.
Cena Miroslav Jílek byla předána profesorovi Damirovi Agičićovi, který se zabývá vědeckým výzkumem chorvatsko-českých historických vztahů a spojuje chorvatské a české historiky, bádá v archivech v Záhřebu a v Praze, povzbuzuje studenty, aby se zabývali chorvatsko-českými historickými tématy. Agičić je odborníkem na dějiny chorvatsko-českých vztahů v Chorvatsku, autorem knihy z roku 2000 Chorvatsko-české vztahy na přelomu 19. a 20. století. Je to základní dílo k poznání vztahů Chorvatů a Čechů v moderní době.
Malířce a grafičce Zdence Pozaićové byla udělena cena Mate Relja za zásluhy v rozvoji chorvatsko-českých vztahů na poli výtvarného umění. Ve své bibliofilské edici Riječ i slika (Slovo a obraz) více děl věnovala Česku a českým básníkům, převážně ve spolupráci s Dušanem Karpatským. Její grafiky s českou tematikou dosáhly obdivu i v české kulturní veřejnosti. Přitom se neprolínají jen grafika a literatura, ale i chorvatské a české umění.
Chorvatsko-česká společnost udělila Uznání Dubravka Dosegoviće Ivicovi Antolčićovi, významnému chorvatskému sochaři a malířovi, který vytvořil bustu Vladimíra Preloga odhalenou v roce 2008 v Praze a pomáhal při vytvoření návrhu památníku biskupovi Duchovi v Dubravě. Je dlouholetý člen společnosti, má veliké zásluhy o vydávání listu Susreti během devadesátých let 20. století.
Zdenka Taborská si Uznání zasloužila za zavedení některých nových akcí (kursy češtiny), za prezentaci Společnosti v médiích a tím i za její umístění na veřejné scéně. Jako záhřebská dopisovatelka týdeníku Jednota po léta zpravovala o činnostech společnosti a přispívala tak k zviditelňování Chorvatsko-české společnosti a k vytváření kladného ovzduší pro vytváření partnerských vztahů s institucemi české menšiny.
Tonči Stanić úspěšně vede od roku 2007 pobočku Chorvatsko-české společnosti v Omiši, která přispívá k dosažení cílů a uskutečňování projektů společnosti i na území Dalmácie. Těmito aktivitami šíří dobré jméno Společnosti. Činnosti T. Staniće v oblasti chorvatsko-českých vztahů si všimli i v Česku, kde dostal několik uznání a cen.
Sněžka Hercegová je nyní jedinou členkou Chorvatsko-české společnosti v Rijece. Zasloužila se o přibližování Společnosti rijecké veřejnosti a pořádání společných aktivit s Besedou. O činnosti společnosti psala i do besedního listu Naše řeč, pravidelně přispívá i do listu Susreti. Práce S. Hercegové je důkazem, že ani fyzická vzdálenost od střediska a poboček společnosti, není překážkou být aktivním členem.
Mladen Banek je autorem znaku Chorvatsko-české společnosti, čímž Společnost získala rozpoznatelnou vizuální identitu, pomáhal při vydávání listu Susreti v jeho začátcích, nejdůležitější události Společnosti natáčel kamerou, takže zajistil jejich trvalý audiovizuální zápis.
M. Banek poděkoval jménem všech držitelů Uznání: „Je důležité vědět, že snaha i spoluúčast v rozvoji Chorvatsko-české společnosti, všech dnešních laureátů Uznání nezůstala bez povšimnutí a ocenění – což vypovídá o kvalitě Společnosti a lidí v ní.“
Mezi přítomnými na slavnosti byli i členové rodin, po kterých jsou ceny a uznání Chorvatsko-české společnosti pojmenované a pomáhali při jejich udělení. Byli to prapravnučka Marie a Stjepana Radićových – Jana Bolantová Radićová; dcera Predraga Jirsaka – Libuše Jirsaková a manželky Miroslava Jílka, Mate Relji a Dubravka Dosegoviće – Marie Jílková, Marie Reljová a Grozdana Dosegovićová.
Marijan Lipovac/Tony Hnojčík
Přeložila J. Staňová