„Nápad založit občanské sdružení lidí, kteří pocházejí ze zemí bývalé Jugoslávie, vznikl ještě před patnácti lety. Tehdy české zákony nedovolovaly cizincům zakládat spolky a tak byla Lastavica (Vlaštovka) založena až v roce 2009, kdy se zákony změnily,“ vysvětluje předseda Dobrivoj Solar.
Spolek založil Dr. Edo Jaganjac, lékař, chirurg, který na začátku války z Bosny a Hercegoviny evakuoval svou rodinu, a sám zůstal pracovat v sarajevské nemocnici. Ze Sarajeva odešel po děsivém případu zraněné pětileté dívenky Irmy, jejíž evakuaci zorganizoval, ale kvůli kruté byrokracii mírových jednotek OSN bylo pozdě a malá Irma nepřežila. Popsal to ve své jediné knize Sarajevská princezna, která vyšla i v českém překladu. „Důvod, proč doktor Jaganjac s několika přívrženci založil spolek, je velmi jednoduchý – máme stejné zájmy a problémy, stejná nesnáz nás sem přivedla, a proto je zcela normální, že máme potřebu spolu si popovídat a vyměnit si zkušenosti a názory.“
Lastavica shromažduje lidi, kteří pocházejí ze všech zemí bývalé Jugoslávie. „Někteří říkají, že nás spojuje nostalgie za bývalým státem, ale to není pravda. To není jugonostalgie ale péče o kulturu a tradici míst, kde jsme vyrůstali,“ říká rozhodně předseda D. Solar. „My se politikou nezabýváme. Chtěli bychom si na principech tolerance a pochopení zlepšit každodenní život ve své nové vlasti. Chceme být zároveň hrdí na svůj původ. To je všechno. Chtě nechtě naše děti rostou zde a náš život je v  České republice,“ píše hned na první stránce internetového portálu spolku, který není sdružení zavřeného typu a rad uvítá také „drahé české přátele“.  
Když jsme v druhé polovině června zpracovávali tuto reportáž, právě probíhalo každoroční setkání dětí z SOS vesniček. Sedmidenní akce se zůčastnilo šedesát dětí z šesti SOS vesniček z Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny a Makedonie a patnáct dospělých. Konalo se už poosmé.
Mezi tradiční akce, které se pořádají prakticky od začátku působení spolku, patří také oslava 1. máje a Mezinárodního dne žen. „Dále, máme bohatou vydavatelskou činnost, snažíme se každý, nebo aspoň každým druhým rokem přeložit do češtiny něco z děl naších spisovatelů. Seznamujeme tak Čechy s kulturou našich národů,“ říká náš spolubesedník. „Přeložili jsme sedm knih Ivo Andriće, sedm děl Miroslava Krleži, dvě knihy Meši Selimoviće a právě chystáme křest nejnovějšího vydání – překladu Isaka Samokovliji.“
Lastavica pořádá hostování spisovatelů a tak svým členům a Pražanům představila mimo jiné Muharema Bazduljeho nebo Borise Dežuloviće. Zvláštní pozornost věnuje mladým umělcům – hercům, zpěvákům, hudebníkům, malířům, ale často zve i velká divadla, nebo estrádní hvězdy; koncerty měli třeba Crvena jabuka a Goran Karan. „Dvě divadla z Mostaru, Hrvatsko kazalište a Narodno pozorište, měla prostřednictvím spolku Lastavica první společné představení po válce právě zde v Praze.“
Každý pátek je v místnostech spolku v Opletalově ulici, tedy v samotném centru hlavního města, zábava s živou hudbou jednotlivých členů. „Máme velmi dobrou spolupráci s art kanály České televize, a protože je lidem divné, že Srbové, Chorvaté a Bosňané mohou být spolu, o našem sdružení se právě natáčí dokumentární film.“ Existuje i peněžní fond, z kterého mohou studenti z bývalé Jugoslávie, kteří studují v Praze a dostanou se do potíží, dostat určité prostředky. Jednou z akcí je pomoc školám darováním počítačů a tiskáren. Loni takový dárek dostala škola v Đulovci (Daruvarsko), kde se narodil Dobrivoj Solar.
Když jde o překladatelskou činnost Lastavica úzce spolupracovala s největším, nedávno zesnulým kroatistou Dušanem Karpatským. „Knihovna, ve které sedíme, nese jeho jméno. Lastavica dostala velký počet předmětů a knih z pozůstalosti tohoto velkého spisovatele a jazykovědce. Dušan Karpatský byl i naším členem a zanechal nám i obrovskou sbírku dopisů, které si vyměňoval se všemi spisovateli v zemích bývalé Jugoslávie, jejichž díla překládal. Díky Karpatskému máme nejbohatší kolekci knih jihoslovanských autorů, a tak k nám studenti chodí některé knihy číst.“
Lastavica je neprofitní organizace, nemá možnost dostat dotaci ze státního rozpočtu, na příklad z fondu pro národnostní menšiny, přestože je spolkem příslušníků různých národnostních menšin. Financuje se peněžními příspěvky sponzorů a donátorů. „Občas požádáme o pomoc magistrát hlavního města, který nám udělí určité finanční prostředky, ale devadesát procent peněz si zajišťujeme sami.
S velvyslanectvími všech zemí, ze kterých pocházíme, máme výbornou spolupráci, ale jsme si vědomi toho, že nemůžeme dostat velkou pomoc. Nabízejí nám podporu při pořádaní setkání dětí z SOS vesniček, chodí na naše akce, které jsou jedinečnou příležitostí vidět vedle sebe stát ambasadory čtyř států bývalé Jugoslávie.“
Lastavica velice dobře spolupracuje s českou menšinou v Chorvatsku jak se Svazem Čechů, tak s českými besedami, podobnou spolupráci má s krajanskými spolky v Srbsku, posílá svá literární vydání do spolkových knihoven. „Když se díváme, jak čeští krajané nedokážou zastavit asimilaci, jen ji eventuálně trochu zpomalit, vidíme v tom i osud našich dětí zde v Praze. Budou asimilované do české společnosti, a jedním z úkolů sdružení je tento proces co nejvíce zpomalit. Tady si naše děti mohou přečíst knihu v jazyce svých rodičů, poslechnout si hudbu, podívat se na film… Právě uvažujeme o časopisu, myslíme si, že k tomuto úkolu značně přispěje. Je to příští velký projekt našeho spolku.“

M. Pejić/mp