Do nevelké knihovny se vtěsnal velký počet ctitelů díla O. Sakaře, spolupracovníků a přátel rodiny. Vedoucí Marie Selicharová úvodem všechny přivítala a vyjádřila přání, aby se v knihovně lidé scházeli co nejvíce a co nejčastěji. Dcery O. Sakaře Libuše Stráníková a Vlasta Šabićová četly zajímavé a poutavé povídání o svém otci, o jeho nelehké, příliš brzy ukončené životní cestě. Doplnily ho citáty z dopisů O. Sakaře přátelům a spolupracovníkům. Lana Malinová a Elenka Podsedníková přečetly dojemné básně, které svému příteli a vrstevníkovi věnovali krajanští velikáni Ruda Turek a Jaroslav Koleška. Jitka Staňová Brdarová přečetla články v dobovém tisku, v nichž lidé reagují na předčasný odchod všestranně vzdělaného oblíbeného učitele a ředitele školy, redaktora Dětského koutku, učebnic a vydání Jednoty.
Zavzpomínaly učitelka Zora Sigalová a příbuzná Blanka Vorlová, M. Selicharová líčila, jak za O. Sakařem kolegové jeli na poslední návštěvu do pakracké nemocnice. Na konci se v nejednom oku objevila slza.
Podle slov L. Stráníkové byl Otokar Sakař krajanský učitel, novinář, lektor, redaktor, herec a režisér, amatérský fotograf, znalec přírody, filatelista, radioamatér, překladatel, badatel-historik, sběratel lidových písní. Byl všestranně vzdělaný člověk. Narodil se 27. dubna 1923 v Uljaniku. Po obecné škole absolvoval gymnázium v Koprivnici, v Záhřebu vystudoval učitelství. Jeho první poválečné učitelské působiště bylo v Brestově. Tam si z rodné vsi přivedl manželku Věru, roz. Novákovou a založil s ní rodinu. Po deseti letech se rodina odstěhovala do Končenic, kde O. Sakař učil celou řadu předmětů a pak se stal i ředitelem školy. V šedesátých letech se stal členem redakce Jednoty a rodina se odstěhovala do Daruvaru. O. Sakař se také práci v redakci zcela věnoval, až to zanechalo stopy na jeho zdraví. Vrátila se nevyléčená tuberkulóza a O. Sakař zemřel na její následky 30. května 1968 v Pakraci.
V Burianově knihovně je k nahlédnutí výstava o životě a díle tohoto vzácného člověka, kterou rovněž připravila L. Stráníková. Text Ž. Podsedník, foto js
