Když sluníčko znovu vysvitlo, program mohl začít. Jak v úvodu vysvětlila předsedkyně Besedy Iva Vekićová, podobná akce se ve Zdencích konala přede dvěma roky, ale na jiném místě, spolupořadatelem byl další spolek. Protože se formule kultura, sport a zábava osvědčila jako dobrá, letos se Beseda rozhodla uspořádat Den české kultury samostatně a také ho přemístit ke kulturnímu domu ve Velkých Zdencích. Bylo to dobré rozhodnutí. Uzavřený dvorek, do kterého se z ulice vstupovalo pod slavnostním nápisem, umožnil všem, aby si vychutnali očima, ušima a chuťovými buňkami všechny krásy (nejen) české kulturní tradice.
Pokud jste šli řadou, a to za veselých tónů dechovky z Hercegovce, která hned navodila správnou atmosféru, nejdřív jste se zastavili u zdeneckého stánku a ochutnali rohlíky, „posypánku“ i buchty s jahodami. Na bramborák smažený „na kotlence“, se stála fronta a tak jste se mohli mrknout na „krámy Jury Šantáka“ čili část jeho sbírky starožitností. A také na české knihy, které vystavily knihovnice Burianovy knihovny z Daruvaru. Další dva stánky patřily Hrubečnému Poli, špalír krajanů v jasně červených tričkách dělal stánku své Besedy veselé pozadí, žačky školní zádruhy základní školy se jen stydlivě usmívaly.
Ženy z Brestova si vedle ve svých pracovních krojích nestačily utírat pot z čela, jak se oháněly nad bramborovými plackami. A dokud je ony pekly na bubínkové peci, ty, které o kus dál nabízela Česká beseda Tréglava, se pekly na malých kamnech. Jejich „řemeslníci“ pletli provazy jako kdysi (jen z moderního, modrého pletiva). Na pozadí na sluníčku jiskřících se zelených luk krásně figuroval jezdec na koni. Dorazil v parádním oblečení z Končenic, „Cvičím na Dožínky,“ prozradil nám.
V programu se pak střídala kultura se sportem. Zazpíval pěvecký sbor Zdenačky (jako vždy výborně), zatančily všechny věkové skupiny domácí Vodičky. Pro přespolní bylo překvapením, co vše mají na repertoáru, ty nejmladší dokonce i recitovaly. Zpestření přinesly temperamentní tance Maďarů z Grbavce a rytmické cvičení sympatických děvčat, které v Hrubečném Poli chodí na hodiny češtiny. Vše bylo proloženo veselými sportovními hrami (nejen) nejmladších členů zdenecké Besedy. Utíkali, tančili s balónem, tahali provaz, hráli Člověče, nezlob se! s lidskými figurkami. Srdce každého diváka muselo jásat nad zápalem a radosti, s jakými mládež soutěžila.
V závěru došlo i na zábavu, k tanci vyzvali i místožupanku Táňu Novotnou Golubićovou a vše si pečlivě nafotil další host, krajanský historik Václav Herout. A pak už se spojily hudební síly hercegovecké dechovky a tamburašů Spolku Kaj u srcu Bjelovarsko-bilogorského županství (který na svém stánku točil dobré víno, pivo bylo k dostání u Zdeneckých). A víte, co společně zahráli za pěveckého doprovodu všech účinkujících? Nejdřív Veselo, veselo, Zagorci a Pak Šup sem, šup tam. Text a foto V. Daňková
