Na zájezd na Znojemsko jsme vyjeli ve čtvrtek večer o 10 hodině. Lilo jako z konve. Mezi cestujícími bylo slyšet: „No, jestli tam bude tak pršet, tak snad ani nepojedeme.“ Jak jsme se ale blížili k hranici s Českou republikou, vyčasilo se, a pak už nám počasí přálo během celého zájezdu.
Hned v pátek po příjezdu do Znojma jsme se vydali do nedalekého Vranova nad Dyjí, kde jsme navštívili krásný zámek. Jeho historie sáhá do 14. století. Nachází se na kopečku, pod kterým protéká životadárná řeka Dyje. Prohlédli jsme si nádvoří, ale i interiér, reprezentační i soukromé prostory a výstavu kočárů. Někteří účastníci vzpomínali na Vranov nad Dyjí v době, kdy zde pobývaly jako děti v roce 1991, během domovinské války v Chorvatsku.
Poté jsme se přemístili do Moravských Budějovic, do muzea starých řemesel a masných krámů. Měli jsme příležitost shlédnout i dočasnou výstavu tří Foersterů, hudebníků a malířů, kteří mají vazby na město, (skladatel a pianista Antonín Foerster). Měli jsme zde volno na oběd, který většina z nás využila k ochutnávce českých specialit. Po návratu do Znojma jsme se ubytovali v Domově mládeže a to díky tomu, že právě ten den končila škola a v Česku začali prázdniny. Internát se nacházel v blízkosti náměstí, takže jsme si hned po večeři mohli zajít do města na procházku a občerstvení. Ani únava po tak dlouhé cestě a celodenním výletu nás nezastavila.
Sobotu jsme strávili ve Znojmu. Navštívili jsme Muzeum motorismu a hraček. Viděli jsme téměř pět tisíc exponátů – předválečné automobily, traktory, motocykly, parní stroje, benzinové pumpy a další motoristické exponáty vyrobené do roku 1950. Prohlédli jsme si i znojemské pamětihodnosti včetně Znojemského podzemí a to klasickou trasou, protože o tu extremní zájem nebyl. Znojemské podzemí patří k unikátním historickým památkám nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Jedná se o systému podzemních chodeb a sklepů, který je dlouhý téměř 27 km a má až 4 patra. Sympatická průvodkyně o něm vtipně vyprávěla, takže i ti, kteří se báli, procházku bez problémů zvládli.
Po chutném moravském obědě jsme navštívili expozici pivovarnictví Znojma. Ačkoliv je Znojmo známé spíš podle vína než podle piva, i tradice vaření piva je dlouholetá. Pivo se zde vaří již od roku 1278, kdy římský král Rudolf I. udělil městu Znojmu právo várečné a mílové, až do roku 2009, kdy bylo jeho vaření přerušeno.
Po prohlídce města jsme se vydali do pivovaru Znojmo. Znojemský pivovar, který vařil dobré pivo Hostan, už nevaří. V roce 2015 bylo po šestileté odmlce vaření piva obnoveno a to v místech původního pivovaru v předhradí znojemského hradu. Zdejší pivovar je soukromý a vede ho mladá skupina entuziastů. Vaří jedenáct druhů piva. Pivovar má svou vlastní restauraci, kde nabízí své pivo a moravská jídla. Nejvíce nám tam chutnala znojemská 11°.
Protože mezi našimi výletníky byli i muzikanti, večer jsme se vydali do pivnice U Šneka s hudbou. Pod taktovkou Gorana Hrušky z Bjeliševce a Matea Horáka z Daruvaru hrály dvě harmoniky a trubka. Pivnice se za chvíli zaplnila milovníky piva a hudby. Při Šnekovském pivu a muzice jsme se bavili dlouho do noci.
Nedělní návrat domů jsme zahájili ve znojemském nákupním středisku Albert, kde jsme nakoupili dárky, víno, pivo, Becherovku a jiné české výrobky, pro ty, kteří s námi nebyli a pro kamarády.
Cestu domů jsme zvolili přes Mikulov. Nejdříve jsme se zastavili v někdejší vesničce moravských Chorvatů Jevišovce. Viděli jsme Chorvatský dům – vzpomínkové dokumentační středisko moravských Chorvatů, které dala v roce 2008, v době premiéra Ivo Sanadera, vystavět chorvatská vláda. Navštívili jsme i hřbitov, kde je pomník moravských Chorvatů. I přesto že je Chorvatů v Česku poměrně málo a jsou roztroušeni po celé republice, jsou organizováni právě v Jevišovce. Každou první neděli v září se každý rok scházejí na Dnech chorvatské kultury – Kiritof.
Mikulov jsme si prohlíželi už individuálně. Nejdříve jsme si zašli do zámku, někteří se vydali na Svatý kopeček. Pak přišel čas na oběd a víno.
Cesta domů pokračovala přes Vídeň. Prohlédli jsme si střed rakouské metropole. Při autobusové projížďce jsme se zastavili i na náměstí Marie Terezie a prohlédli si okolní pamětihodnosti.
O tom, co budeme vidět, nás během cesty důkladně a odborně informoval Goran Hruška z Bjeliševce.
Cestou domů jsme probírali, co jsme viděli. Vzpomněli jsme si na vtipné situace některých cestujících a o půlnoci byli zpět na Podborech. Řidiči byli ochotní vyhovět všem našim žádostem.
Zájezd se nám vydařil a budeme se těšit na příští, na který snad nebudeme muset dlouho čekat.
Cestu hradila Česká beseda a Bjelovarsko-bilogorské županství.
Text Damir Malina, upravila ar, foto Beseda
