Přistěhovali jsme se během války, když probíhala vojenská akce Oluja. V Pule jsem se prostřednictvím kamarádky seznámila s manželem Zdeslavem z Ivanova Sela,“ vysvětlila svůj příchod do této vsi Olga. Rodiče Valentýna a Mitko Kocevovi žijí s jejím osmnáctiletým bratrem Mateem, maturantem italské školy v Pule, kde působí i početná ruská menšina. „Táta, který je Chorvat, se s mámou seznámil v Soči, když tam byl na terénu, je inženýrem elektrotechniky.“ Rodina žije pořád v Pule. Olga tam chodila do školy, učila se tam za komercialistku. „S manželem jsme žili rok v Poreči a pak jsme se přestěhovali do Pémie. Svět je malý a všude se dá žít. Člověk si zvykne, i když život v Rusku je jinačí než tady,“ tvrdí Olga, vedoucí nejmladší skupiny Hvězdičky a členka pěvecké skupiny České besedy Tréglava.
„Když jsem se sem přistěhovala, cítila jsem se velice osaměle, protože se se mnou nikdo moc nebavil,“ postěžovala si Olga. „Většinou jsem byla doma a četla si knihy. Po nějaké době jsem ale našla uplatnění v sousední Tréglavě, kde jsem získala přátele a aktivně se zapojila do činnosti Besedy. Jsem moc ráda, že jí mohu být prospěšná a svého kroku rozhodně nelituji.“
Olga je vedoucí nejmladší taneční skupiny Hvězdičky v Tréglavě a s úsměvem o svých svěřencích říká: „Jsme tak trochu specifická skupina – máme jen jedno děvče a sedm chlapců ve věku 5-11 let z Ivanova Sela a Tréglavy, mezi nimi jsou i moji synové. U ostatních spolků je tomu většinou naopak, mají víc děvčat. Na letošním Našem jaru, kde jsme vystupovali poprvé, jsme sklidili komplimenty za mou choreografii, kterou mi pomohl složit český choreograf Míla Brtník. I na lipoveckém majálesu jsme se moc líbili.“
Vyrovnat se se životem na vsi nebylo snadné. „V Pémii jsem se musela naučit dojit a krmit krávy, což jsem neuměla, a starat se o prasata. Naučila jsem se to od tchyně Zdenky a tchána Željka, který už ale zemřel. Nebylo to jednoduché, ale zvládla jsem to. Od babičky Vaňkové, tedy matky mé tchyně, která byla ve vsi vyhlášenou kuchařkou, jsem se naučila nejen, vařit české kynuté knedlíky a péct rohlíky a buchty, ale i šrotovat, sekat kosou aj. Jsem jí za to vděčná, že mě to naučila a že mě poučila o Češích a české kultuře.
Pokud jde o češtinu, mám nadání na jazyky, takže čeština ani chorvatština mě nezlomily. Umím i italsky a anglicky. Doma mluvíme třemi jazyky – chorvatsky, česky a občas rusky. Myslím si ale, že dětem nebude škodit, když budou všem jazykům rozumět,“ míní paní Olga, která se pak rozpovídala i o pěvecké skupině České besedy Tréglava, jejíž je členkou.
„Hudbu jsem měla odjakživa ráda. Z naší rodiny sice nikdo na nic nehraje ani nezpívá, jen moje matka kdysi hrála na violoncello.“ Kromě toho má Olga i spoustu jiných zálib – jednou z nich je čtení knih. „Mám ráda romány a knihy, týkající se psychologie. Předloni jsem byla nejpilnější čtenářkou hrubečnopolské knihovny.“ Celá rodina si ráda vyrazí do Daruvaru a Končenic na ryby. Olga byla nadanou sportovkyní, ale v současnosti na sport nemá čas. „Hrála jsem vodní polo a plavala, dostávala i medaile a uznání. Momentálně chodím na pillates. Ráda zhotovuji vánoční a velikonoční aranžmány, které pak s Besedou vystavujeme na trzích, chtěli bychom tím obohatit naší tvořivou skupinu.“
Paní Olga je, jak je vidět, plná energie a nápadů. „V Tréglavě mě hned angažovali,“ pochvalovala si spolupráci s tréglavskými krajany Olga, která má v plánu zapojit se i do divadelní činnosti. „V Pule jsem si totiž zahrála v několika představeních v istrijském národním divadle, tak bych to chtěla zase zkusit. Také jsem tam zpívala ve sboru.“
Do Ruska, kde byla před 11 lety, se Olga plánuje podívat zase. Cesta je ale drahá. Tak prý, až něco nastřádá. Tak jí tedy držme palce, aby to bylo co nejdříve. Text a foto A. Raisová