Začali jsme květinami. Nejvíc nám padly do oka ibišky (hibiskus) s květy jako talíře, ale i japonský šeřík (jorgovan) obalený růžovými a o kousek dál i bílými květy. Obdiv si zasloužila i vzácná aurakárie, která se málokde vidí. Paní Zdena má smysl pro krásu.
Na rodinném hospodářství Zdenky a Josefa, které založili v roce 2001, je opravdu co vidět. Ve své spíži mají narovnané sklenice s povidly, džemy, marmeládami. „Vaříme je ze všech druhů ovoce,“ odpověděla hostitelka a ukazovala jednu sklenici za druhou. Nejvíce nás zaujala povidla z dřínu (drijen), angreštu (ogrozd), arónie s přídavkem jablek a skořice (cimet), bezinek s přídavkem citronu nebo třeba džem z tayberry, tedy křížence maliny a ostružiny (kupina) a želé z rybízu. Nechyběla ani sterilovaná zelenina všeho druhu od okurek a paprik až k ajvarům a pindžurům a novince baklažánu s česnekem. Kdyby se mistryně svého oboru přihlásila na soutěž, jistě by získala nějaký titul.
Paní Zdeně v zavařování nejvíce pomáhá dcera Monika, která s ní i prodává. V nabídce rodinného hospodářství Varatových jsou daleko široko známá švestková povidla. Dozvídáme se, že dobře uvařená vydrží až pět let.
„Švestky vypeckujeme, pasírujeme, nikdy je nemixujeme a vaříme 5–6 hodin za stálého míchání, aby se nepřipálila,“ upozorňuje Z. Varatová. Nejlepší jsou ze žumanic (druh drobných žlutých sliv). Ročně z nich navaříme asi tři kotle, dva ze švestek, po jednom z hrušek, josty, dřínu (drijen), z černé moruše (dud), do nich přidáváme i chilli. Jsou vynikající.“
Z koření kromě skořice nejvíce využívají anýz. „Ten přidáváme kvůli vůni do povidel z josty,“ vysvětluje Zdenka a ukazuje ještě jednu novinku – marmeládu ze šípku, z něhož dělají i víno. „Ten sbíráme až v zimě, kdy je měkký, lépe se pasíruje,“ shodují se obě mistryně řemesla. Kupci je znají hlavně z pakracké tržnice a ze Dnů sliv v Sirači, kde pravidelně prodávají, takže její sousedky jsou bez starosti: „Když tady máme Zdenku, tak nemusíme zavařovat, vše si koupíme od ní,“ říkají. Samozřejmě, že zavařeniny rodiny Varatovy lze najít i na jiných akcích v okolí.
„Zavařováním zeleniny a ovoce se zabýváme už asi patnáct let. Před tím jsem jezdila prodávat zeleninu na tržnici do Daruvaru,“ říká Zdena. Zeleninu i ovoce pěstují Varatovi bez postřiků. Dozvěděli jsme se od nich, že situace na trhu ale není růžová: „Kvůli obchodním střediskům kupců ubývá. Je vidět, že lidi nemají peníze, proto bychom rádi svá povidla a džemy nabídli i turistům u moře, ale i v jiných částech Chorvatska, problém jsou ale velké výdaje. Nevědí, na koho se obrátit o pomoc.
Kromě povidel a džemů Varatovi pálí i kořalky, včetně slivovice. Na toto téma nám vykládali historku. „Když k nám jednou přišli turisté a ochutnali svařenou kořalku s praženým cukrem a kmínem, nemohli věřit, jak dobrou má chuť. Tu jí dodává koření. U nás ji užíváme jako lék v zimě.“ Na hospodářství pěstují i lískové oříšky a macešky, které též prodávají. Dříve ženy pekly cukrovinky a dorty, ale na to už nezbývá čas.
Manželům Zdeně a Josefovi Varatovým pomáhá kromě dcery Moniky, která nedávno dostala práci jako pomocnice starým osobám, i syn Andrija. Ten má na starosti včely.
Paní Zdena je všestranná, proto není divu, že v roce 2001 byla kandidátkou za nejlepší vesnickou ženu Bjelovarsko-bilogorského županství, což pro ni byla jistě pocta. Všem těmto pracovitým lidem přejeme mnoho úspěchů při hledání nových kupců. Text a foto A. Raisová
Včelařství – Na jejich vzorném hospodářství nás zaujaly úly, které má na starosti syn Zdenky a Josefa Varatových, 45letý Andrija. „Včelařstvím se zabývám od roku 1998, kdy jsem si z lesa přinesl včelstvo ze skáceného stromu a pak přikoupil ještě dva úly,“ zavzpomínal na své včelařské začátky Andrija, který počet úlů zvětšil na současných 50. Plánuje si jich pořídit ještě jednou tolik. Andrija je povoláním řidič. Po domovinské válce dostal vojenský důchod a včelařství se stalo jeho koníčkem. Přestože není členem žádného včelařského spolku, v oboru se soustavně vzdělává a je včelařem „s papíry,“ jak říká. „Med prodávám doma. S výnosem jsem spokojen. Letos ho budu mít 1200 kg. Kromě medu připravuji i směs na podporu imunity ze tří druhů medu, propolisu a květinového prachu.“ Tuto energetickou bombu, jak řekl, je dostatečné konzumovat 1–2krát denně po jedné lžičce. „Je to lék, který zabrání nastydnutí nebo nakažení chřipkou. Je ideální pro ty, kteří jsou po operaci nebo děti, které ještě nemají vyvinutou imunní soustavu,“ vysvětluje siračský včelař. „Na jaře pravidelně vymetám med z ovocných stromů, nejvíce mám ale akátového. Mám i jiné druhy. Včely stěhuji, abych měl větší výnos medu,“ vysvětloval. Letošní včelařský rok označil jako průměrný. Vše kolem včel dělá Andrija sám, jen když je období stáčení medu, pomáhá mu rodina. „Problémy s nemocemi ani škůdce nemám, nás včelaře ale trápí klimatické změny,“ uvedl Andrija, který je i léčitelem. „Díky včelímu jedu mohu vyléčit třeba artritidu,“ dozvěděli jsme se.
