Vyjeli v dobré náladě brzy ráno. Do Sarajeva se v ještě lepší náladě, díky svým neúnavným a dobře naladěným výborným harmonikářům Liborovi a Soně, za nádherného počasí dostali v brzkých odpoledních hodinách. Sarajevské ulice, i ty ve středu města, jsou úzké, strmé a pro dopravu nevstřícné, avšak z úplně každé je nádherně vidět některou z hor, které se nad Sarajevem tyčí a pohled na ně je nezapomenutelný. Jinak to ale vnímá řidič velkého autobusu. Po trablech se zaparkováním autobusu, musel po zatáčkách a příkrých úzkých ulicích pár sto metrů vycouvávat. Ubytování jsme měli v příjemném hostelu Ferijalac, téměř v samém centru Sarajeva. Měli jsme také štěstí, že se nás ujala paní Ljuba Ristićová, rodilá Češka z Hodonína, která se do Sarajeva provdala před padesáti čtyřmi lety a výborně zná sarajevské památky i zákoutí. Provedla nás centrem a nejznámějšími místy v Sarajevu, upozornila na to, co bychom si zítra v individuální prohlídce neměli nechat ujít. Prohlídka byla zakončena na známé sarajevské Bašćaršiji v jedné z mnoha ćevabdžinic při sarajevském pivu.
Další den, v sobotu, nám počasí také přálo. Dopoledne jsme měli volno a po skupinkách jsme se vydávali na další prohlídku památek, na které nás upozornila paní Ristićová. Po kilometrech prošlapaných po sarajevských ulicích, které nás lákaly ke stále dalším a dalším prohlídkám, byl odpočinek nevyhnutelný a to ovšem při ćevapčićích, begově čorbě, hurmašicích, baklavě, tulumbách a dalších specialitách.
Odpoledne a večer jsme strávili s našimi hostiteli, členy České besedy Sarajevo. Oslavovali sv. Václava, Den České besedy Sarajevo a sté výročí Československé republiky. Oslava se konala v nádherných galerijních prostorech františkánského kláštera na Bistriku.
Přítomné přivítala předsedkyně České besedy Sarajevo paní Jovanka Manzalovićová Salakaová. Nezapomněla připomenout, že jak rijecká, tak sarajevská Beseda vlastní bustu TGM a uctívají památku prvního prezidenta Československa. Poté poděkovala předsedkyně rijecké Besedy S. Husáková a spolu s představitelkou české menšiny města Rijeka S. Hercegovou předaly a s hostiteli si vyměnily upomínkové dárky. Sarajevská předsedkyně předala uznání a poděkování za dvacetiletou obětavou činnost v Besedě třem členkám a představitelka české ambasády přebrala uznání jménem tamního velvyslanectví. Paní Leona Saboleková pak měla kratší přednášku o sv. Václavu.
Následovalo příjemné překvapení – přednes několika básní rijecké básnířky a členky Besedy paní Herty Tadićové, jak v českém originálu, tak i v chorvatském překladu Věry Badurinové. Paní Herta bohužel na tento výlet nejela, ale sarajevští jí poslali srdečné pozdravy a doufají, že jednou se s ní přece jen seznámí, protože si její básně oblíbili.
Vystoupení manželských tanečních párů, už proslulých rijeckých Dospěláků se čtyřmi tanci, nadchlo početné obecenstvo, které je odměnilo bouřlivým potleskem. Mladí hudebníci, houslista a kytaristka, pak zahráli a zazpívali dvě české písničky a při známé Hašlerově Té naší písničce české se k nim mnozí přidali, zejména hostující Riječané.
Při pohoštění se pak v dobré náladě hostitelé a hosté seznámili ještě lépe. Zásluhu na tom mají zajisté naši harmonikáři Soňa a Libor, ke kterým se ochotně a úspěšně přidali sarajevský houslista a kytaristka. Hudebníci si náramně rozuměli i beze slov a při písničce se všichni cítili jako staří známí.
Večer jsme ukončili spolu s hostiteli v nedaleké zajímavé, velké a pěkně upravené pivnici v sousedství Sarajevského pivovaru, kde hostitelé předem zajistili pro všechny místo. Že jsme se tam při gastronomických specialitách, pivu, hudbě, tanci a povídání měli skvěle, nemusím ani povídat, na lůžka jsme se dostali po další procházce nočním Sarajevem nebo jízdě taxíkem v pozdních hodinách.
Příštího rána, v neděli, jsme naložili věci do autobusu a v doprovodu naší sarajevské průvodkyně, předsedkyně sarajevské Besedy a jejího manžela jsme se vydali na další prohlídku Sarajeva. Vyjeli jsme k sarajevskému letišti, pod kterým je Tunel spásy z minulé kruté války, kdy Sarajevo bylo v obklíčení, k samému tunelu a poté k pramenu řeky Bosny nedaleko Ilidži pod horou Igmanem. Kochali jsme se krásami upraveného parku, kdysi velice známého výletního místa, i dnes hojně navštěvované přírodní atrakce. Po procházce bylo velmi příjemné posedět v pěkné restauraci pod větvemi stoletých stromů, dát si k obědu další speciality a po rozloučení s naší vytrvalou a věrnou průvodkyni paní Ristićovou se vydat na zdlouhavou a kvůli hraničním formalitám i dlouho trvající cestu do Rijeky.
Cestovní výdaje na autobus uhradilo město Rijeka prostřednictvím představitelky české menšiny v Rijece. Ubytování v hostelu a stravování si uhradili účastníci zájezdu sami a rijecké Besedě připadlo uspořádání zájezdu. V jaké míře se co zdařilo, ponechme k ocenění účastníkům zájezdu, kteří byli s celou výpravou nepochybně nadšení a dlouho budou na tento zájezd vzpomínat tím více, že na zájezdy a hostování jezdí zřídka. Text a foto Sněžka Hercegová

LIPOVLANY – VYSTOUPENÍ V BANJA LUCE
Česká beseda obce Lipovlany se zúčastnila Mezinárodního setkání národnostních menšin v Banja Luce, na které je pozvala předsedkyně Sdružení Čechů města Banja Luka Mařenka Andulajevićová Havlíková.
„Česká beseda obce Lipovlany velice dobře spolupracuje se Sdružením Čechů v Banja Luce. Obě sdružení se snaží aspoň jednou do roka se navzájem navštívit,“ řekl nám Mirko Knížek, člen lipovlanského sdružení. V programu patnácté přehlídky kulturní tvořivosti národnostních menšin, která se konala 22. září v banjalucké sportovní hale Obilićevo vystoupila poprvé. Jediná skupina ze zahraničí byla taneční skupina z Lipovlan pod vedením Dany Stakorové. Kromě Čechů z Chorvatska vystoupily skupiny národnostních menšin ruské, slovenské, slovinské, romské, ukrajinské, makedonské, polské, černohorské, italské a maďarské.
Po kulturně uměleckém programu se všichni účastníci sešli u stánků, na kterých každá z menšin představila svou bohatou gastronomii. Češi z Chorvatska nabízeli různé moučníky a cukrovinky. Následovalo společné pobavení. Připravila amšt