Jde o společnou nominaci pěti předkladatelských zemí – České republiky, Maďarska, Německa, Rakouska a Slovenska, s názvem: „Modrotisk, resistentní/rezervážní ruční tisk a barvení indigem v Evropě“, která byla koordinována rakouskou stranu. Tato nominace výrazného řemeslného umu a lidské tvořivosti vlastní pěti sousedícím zemím našeho regionu je příkladem provázanosti našich zemí, které i přes rozdílné jazyky a kulturní projevy některé kulturní jevy sdílí. Za českou stranu se na přípravě podílely nejen obě modrotiskové dílny (Modrotisk Danzinger a Arimo), ale i Národní ústav lidové kultury, Ministerstvo kultury a další. Výbor letos posuzoval 40 žádostí o zapsání do Reprezentativního seznamu.
Na stejném zasedaní byly schválené i dvě chorvatské nominace. Na seznam UNESCO se dostaly međimurska popevka, tradiční způsob zpívání z Međimurje, kraje na severozápadu Chorvatska jako samostatná nominace, a suhozid, tedy umění a technika suché stavby bez malty (anglicky Art of dry stone walling, knowledge and techniques), jako vícenárodní nominace Chorvatska, Cypru, Francie, Řecka, Itálie, Slovinska, Španělska a Švýcarska.
Pokud jde o Česko, je to již šestá položka na seznamu nehmotného kulturního dědictví. Kromě modrotisku je to loutkářství (spolu se Slovenskem), sokolnictví, slovácký tanec verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a jízdy králů na jihovýchodu České republiky. Chorvatsko má na seznamu dokonce patnáct položek – kromě popevky a suhozidu jsou to slavnost Festa sv. Vlaha z Dubrovníku, masopustní obchůzka v Kastvu zvončari, tradiční dětské hračky z Chorvatského zagorje, obchůzka královen (ljelje) z Gorjan, procesí „za križen“ z ostrova Hvar, dvojhlasí těsných intervalů Istrie a Chorvatského přímoří, krajkářství, medičarstvo ze severního Chorvatska (ozdobené perníky), Sinjska alka, bećarac z východního Chorvatska (druh lidového zpěvu), němé kolo z Dalmácie, klapský zpěv a středozemní výživa jako vícenárodní nominace. Text js a mp, foto internet