Návštěva jeho palírny v Královci u Šibovce v čísle 96 stála za to. Když jsme do ní vešli, cítili jsme se jako v lékárně – všude bylo čisto a vydlaždičkováno. „Palírnu jsem udělal z garáže. Za 70 tisíc kun, které jsem dostal, abych se sám zaměstnal, jsem si pořídil destilační zařízení. Celková investice vyšla ale na 50 tisíc eur,“ vysvětlil náš hostitel a dodal, že na ideu pálit gin přišel „...když na ostrově Žut, kde jsem pracoval 14 let v pohostinství, z toho jsem byl 11 let vedoucí kuchyně, jsem zjistil, že o gin je mezi hosty velký zájem. Gin je totiž ve světě hitem. Může se pít samostatně, ale i v koktejlech.“ (My jsme ho měli možnosti ochutnat s tonikem a několika druhy koření a přídavkem sušeného lipového květu. Chutnal báječně. pozn. aut.) „Kromě toho jsem pracoval i v Německu a v Rakousku. Nakonec jsem se ale vrátil do Královce, kde jsem se narodil a kde bych chtěl zůstat. Protože v mé rodině se už sto let pálí kořalka, rozhodl jsem se vypátrat, jak bych mohl udělat kvalitní gin a kdo by mi v tom mohl pomoci.“
„Výrobu ginu Crane Town London dry Gin jsem začal v malém desetilitrovém kotli a alespoň 50krát jsem zkoušel a zkoušel jak chutná, až jsem konečně byl spokojený. Obrátil jsem se na profesora technologické fakulty z Bělehradu Ninoslava Nikičeviće a nejlepší světové výrobce Old Pilots Ginu Hrvoje a Tomislava ze Záhřebu a řídil jsem se jejich pokyny,“ vyprávěl o svých začátcích I. Rihter a ukázal nám nejhodnotnější část palírny – 120litrové kotlíkové destilační zařízení. „Dovezl jsem si ho ze Srbska. Je to kotel s gin basketem, tedy se speciálním perforačním košem, který znemožňuje uniknutí aroma z ginu. Destilace trvá pět hodin, z jedné získám 35 l ginu a na to spotřebuji 3 kg bylin. Konečný výrobek získám ale až za tři měsíce.“
Obsah alkoholu měří alkoholmetrem, který má od dědy z roku 1971. „Gin dělám z 20 druhů ručně sklízených bylin z okolí od jalovce obecného (obična borovica), toho se do ginu dává nejvíc, dále kořen anděliky lékařské (andjelika), až k bezu černému (bazga), heřmánku, lípě srdčité a levanduli, která ginu dodává modravý odstín. Nejdůležitější je do neutrální lihoviny dostat vůni a chuť bylinek a koření,“ připomněl I. Rihter. „Ve sklepě, kam ale nikoho nevodím, probíhá fermentace. Způsob výroby ginu si nechávám pro sebe,“ řekl vyučený kuchař se znalostí několika světových jazyků, který letos ve Veliké Gorici získal certifikát výrobce alkoholických nápojů. „Tam jsem se hodně naučil.“ Další informace o pálení ginu našel na internetu. Výrobce pak surový gin přečerpává pumpami ze sklepa do kotle v garáži. „Macerované byliny (macerace trvá asi měsíc) v destilátu přepaluji šestkrát, aby byl gin jemný a silný. Ten můj má 42 % alkoholu. Podle předpisů EU by měl mít nejméně 37,5 %. Vzorky ginu musím posílat na analýzu. To je podmínka, aby nedošlo k otravě.“
Vyřízení povolení k otevření palírny trvalo I. Rihterovi skoro půl roku, s projektem začal v únoru 2019. „Gin dělám sám, občas mi pomáhá otec Fráňa, se sběrem a sušením bylin maminka Đurđica, bratrovy děti a má devítiletá dcera Dora,“ dozvěděli jsme se od výrobce, který gin prodává za 200 kn/0,5 l. „Kromě ginu bych v budoucnu rád vyráběl koňak, whisky a likéry. Chtěl bych se stát dodavatelem ginu, ale i jiných destilátů do Německa. Tady v Královci bych rád vybudoval další palírnu, ale i halu na odležení destilátu, sklepy a výrobnu. Několikanásobně bych rád zvýšil produkci ginu. Rád bych zaměstnal další lidi, protože už teď vidím, že práce je hodně. Své destiláty bych rád prodával po celém Chorvatsku i jinde ve světě.“
I. Richter je plně zaneprázdněn distribucí ginu, snad proto není členem České besedy Šibovec, ale jak uvedl, je rád, že umí česky a to nejen díky tomu, že čtyři roky chodil do české školy v Daruvaru. Kromě ginu je i majitelem rodinného zemědělského hospodářství. Jeho velkou vášní je lov, na který si čas najít musí, tvrdí náš hostitel, člen hornodaruvarského spolku Srndać. I. Rihter se chce s ginem prosadit i na českém trhu, ale schází mu kontakt.    
Text a foto A. Raisová

Zajímavosti o jalovcové pálence – ginu
– nejvíc se pálí v Anglii a Skotsku
– začal se vyrábět v 18. století  
– nejdražší gin je Watenshi, láhev přijde na zhruba 17 tisíc kun.

Výsledky letošních Dnů sliv
V soutěži o nejlepší pálenku z mnoha druhů ovoce bylo na 12. Dnech sliv a pálenek v Sirači letos z 36 vzorků uděleno: 1 velká zlatá medaile, kterou za slivovici z roku 2017 získal Vlado Horvat z Daruvaru, 7 zlatých, 15 stříbrných, 10 bronzových medailí a 3 obyčejná uznání. Nejvíce uznání získalo rodinné hospodářství Pavičić z Petrijevců. Poprvé byl na slavnosti zastoupený i gin krajana Igora Rihtera z Královce, za který získal zlato. Bylo zdůrazněno, že počet hodnocených vzorků je větší než vloni.