S Antunem Novákem z Prekopakry

  • Posted on:  středa, 19 květen 2021 00:00

JSEM HRDÝ NA VŠE, CO SE NÁM PODAŘILO UDĚLAT
Česká beseda v Prekopakře je nejstarším spolkem na krajanském venkově. O spolku, o činnosti v době plné omezení, o výsledcích, ale také o životní cestě, jsme si popovídali s tanečníkem, zpěvákem a členem výboru Antunem Novákem.

„Setkávání a činnost v Besedě mi chybí,“ říká tento vlídný muž. „Od vypuknutí pandemie uplynul už rok. Situaci a opatření chápu. Věřili jsme, že se budeme moci už zase scházet, ale vypadá to, že se podobná situace opakuje i letos. Hodně věcí bylo pozastaveno, ale podařilo se nám za tu dobu ve spolku některé věci udělat, a na to jsem hrdý,“ slyšeli jsme od A. Nováka.
Antun Novák se narodil v roce 1952 v Prekopakře jako čtvrté dítě otci Antunovi a matce Suzaně. Měl staršího bratra Zdenka a sestru Eriku a Lidiji, z nich zbyla Lidija, učitelka v důchodu, která žije v Našicích a čte Jednotu. „S bratrem a sestrami jsme se v dětství i škádlili, ale měli jsme se rádi. Můj otec byl zemědělec, v 70. letech měl farmu s 2800 nosnicemi. V době mezi dvěma válkami chodil do české školy k učiteli Karlu Řehákovi a později do hospodářské školy v Daruvaru. V letech 1961–1966 a 1975–1982 byl předsedou Besedy. Je mi líto, že jsem i já nepocítil lásku žádného z prarodičů, protože umřeli dávno před mým narozením. Do české školy jsem nechodil, tenkrát žádná nebyla. Považuji to za svůj hendikep, protože jsem se nenaučil dobře česky, i když rozumím téměř všemu. U nás doma se mluvilo chorvatsky, protože maminka byla Němka ze vsi Kapetanovo Polje. Po absolvování gymnázia v Pakraci jsem vystudoval vyšší ekonomickou školu v Pule se zaměřením na cestovní ruch. Životní cesta mě však přivedla zpět do Pakrace, kde jsem po základní vojenské službě dostal místo v bance. Čtyřicet let jsem tu pracoval s klienty – malými podnikateli, od roku 2015 jsem v důchodu,“ vypráví A. Novák.

VŠEM NÁM CHYBÍ BESEDA, SETKÁVÁNÍ A AKTIVITY
Do činnosti České besedy Prekopakra se A. Novák zapojil v osmdesátých letech. Působil ve správním výboru i ve výboru pro stavbu nového Českého domu. Pravidelně chodil na pracovní akce do spolku. Jeho „šéf“, Josef Kubálek, prý obyčejně zavolal a poručil: „Vezmi to a to nářadí, budeme dělat to a to.“ A takto se na úpravě interiéru pracovalo, dokud bylo zapotřebí. Po roce 2000 začaly znovu působit besední kulturní skupiny. Náš spolubesedník vzpomíná, jak byl rád, když byla založena folklorní skupina dospělých tanečníků, ve které působí už téměř dvacet let. Při prvním vystoupení skupiny na přehlídce v Đulovci měli s sebou na stánku fotky nedokončeného Českého domu. Všimli si jich lidé z jisté americké agentury, jednali s vedením spolku a velmi brzy potom zajistili do domu veškerý nábytek.
Pan Antun má z tance požitek. Cítí však trochu i léta a dal by přednost pomalejším tancům, polky by už prý raději přenechal mladším. Taneční partnerkou je jeho současná manželka Zdenka. S nebohou první manželkou Ankicou, nar. Muťkovou měl Antun syny Igora a Ivana, paní Zdenka má dceru Máju. Novákovi mají dohromady šest vnoučat – Toniho, Marka, Erika, Annu, Laru a Doru. Z celé rodiny jsou do tance zapojeni Antun se Zdenkou, Mája, Lara a Erik. „Na jedné fotce z oslavy 90. výročí spolku Seljačka sloga je nás v krojích šest, i Marko a Anna,“ pochlubil se pan Antun. Zavzpomínal i na vystoupení, které mu zůstalo nejvíc v paměti: „Bylo to mé první hostování v Postřekově v roce 2006, i pro Zdenku to bylo první vystoupení. Spolu s českými přáteli jsme vystupovali na Chodských slavnostech v Domažlicích. Přijel s námi tamburašský soubor z Gaje. Když jsme vycházeli na jeviště, očekával jsem stovku dvě lidí v publiku – a tam u městské brány bylo lidí snad dva tisíce! Tančili jsme chorvatský tanec za doprovodu tamburašů, a potom Babku, Doudlebskou polku a Hulána. Další den jsme vystupovali v letním kině. Dojmy byly výborné.“ V posledních třech čtyřech letech také zpívá bas v besedním sboru. Vedle Besedy působí i ve fotbalovém klubu Slavonija jako tajemník, ale tam „vyřizuje jen administrativní věci“, a také v městské a županské radě české menšiny. Zaznamenává menšinové události svým fotoaparátem a pravidelně aktualizuje facebookový profil České besedy Prekopakra.
Na otázku, čím se ještě zabývá, pan Novák odpověděl: „Momentálně bojuji s trávou. Pracujeme v ovocné zahradě, v zahrádce, máme fóliovník se zavlažováním. Snažíme se udržet dvůr i zahradu v pořádku.“ Ostatní pozemky a zemědělské stroje, které měl, věnoval dětem. Syn Ivan pracuje ve firmě Poljoprivreda Lipik a Igor má rodinné hospodářství OPG Novak, zabývá se ekologickým pěstováním lísky. Antunova manželka Zdenka pracovala jako prodavačka v Konzumu, nyní je v důchodu.
PRO VÝSLEDKY SE MUSÍ PŘILOŽIT RUCE K DÍLU
„Když má člověk ideje, musí mít představu, jak by to vypadalo, kolik by to bylo práce a kolik by to stálo. Pro jejich zdar musí být připraven nastavit vlastní záda,“ říká A. Novák. Pochválil spolupráci ve správním výboru, s předsedkyní spolku Slavicou Plavčekovou, místopředsedou Antunem Ročkem a s tajemníkem Igorem Matekem. „V poslední době přistupujeme ke Svazu Čechů s projekty na dokončení a dovybavení toho, co máme. Loni jsme díky Úřadu pro lidská práva a Svazu Čechů upravili malý sál, instalovali akustické desky, přikoupili některé hudební nástroje. Letos plánujeme vymalovat malý sál a rozšířit ústřední topení. Chystáme projekt na pořízení reflektorů k osvětlení jeviště.“

NOVÁ MLADÁ HUDEBNÍ SKUPINA
„Jsem hrdý i na to, že jsem koordinátor skupiny mladých hudebníků. Na ideji jsem pracoval poslední dva roky. Podařilo se nám 28. září 2018 založit mladou komorní skupinu, nazvali jsme ji Hvězdičky. Jde převážně o žáky a absolventy hudební školy. Hrají české písně i filmové hity. Pracuje s nimi profesor hudby Dragan Starivlah, který připravuje noty, s rozepisováním aranžmá pomáhá i tajemník Svazu Čechů Dalibor Kolár. Hudebníci už měli pár vystoupení v Českém domě, vystoupili také loni v září v Lipovlanech. Je jich osm, scházejí se na zkouškách v malém sále, kde jsou nové akustické stěny, udržují rozestupy. Bylo by dobré, kdyby už zase mohli někde vystoupit. Domluvil jsem, že místní studio s nimi nahraje videoklip k písni Píseň pro Kristýnku.“ Všichni mladí hudebníci mají i český původ. Psalo se o nich v Dětském koutku, a určitě je někdy představíme i v Jednotě.
O možném zapojení mladých do činnosti spolku si A. Novák myslí, že je nutné nabídnout jim něco, co by je zaujalo a motivovalo. Problémem je podle něj, že se v rodinách nemluví nebo málo mluví česky. Pár hodin českého jazyka v pakracké a lipické škole sice pomůže, ale to nestačí. Na situaci se podepisuje také asimilace i láska, totiž smíšená manželství.
„Myslím si, že musíme být otevření i k jiným, najít cestu pro spolupráci a pracovat na společných projektech,“ říká. „Máme kroje, tance, hudbu, prostor a dobrou vůli. Nezapomínáme ani na starší. Však my se nedáme,“ uzavírá optimisticky rozhovor o své práci v úspěšném krajanském spolku. Text Ž. Podsedník, foto žp a rodinný archiv

Read 40 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2021

V Jednotě číslo 37, která vychází 18. září 2021, čtěte:
- Poprvé Dny české kultury v Daruvarském Brestově
- Valná hromada v Šibovci
- Valná hromada a křest ročenky v Daruvaru
- Přátelské posezení v Kaptolu
- Letní škola v Česku žáků šestých tříd českých škol
- Sto let Svazu Čechů: Nové úspěchy a náznaky zlepšení vztahů
- Z dějin Ivanova Sela
- Vzpomínka na básníka a výtvarného kritika Željka Sabola
- Županská přehlídka menšinové tvořivosti v Daruvaru
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi