Sto let Svazu Čechů XXII – Složité vztahy mezi státy

  • Posted on:  středa, 06 říjen 2021 00:00

NOVÉ ZHORŠENÍ A KONEČNÁ NORMALIZACE VZTAHŮ MEZI JUGOSLÁVIÍ A ČESKOSLOVENSKEM
Znamením nového zhoršení vztahů mezi Jugoslávií a zeměmi Varšavské dohody a tím i s Československem byla oslava 15. výročí založení I. československé brigády na Bučji v rámci Dne povstání 26. a 27. července 1958, která se konala pod patronátem místopředsedy Sněmu Karla Mrazoviće. Z Československa se nedostavil nikdo, a stav vztahu mezi státy se reflektoval také v projevech.

Velmi ostrý vůči Československu byl předseda Československého svazu Mišo Kmecík, který mezi jiným uvedl: „Mne jako Slováka udivuje, jak mohou ti, kteří nemají žádnou revoluční minulost, kteří nemají žádné revoluční zkušenosti, udělovat lekce nám, jak nám mohou nalepovat takové či onaké etikety. Když jsem byl v Československu, mluvil jsem s nimi a ptal se jich, co dělali během okupace? Že prý, když Němci přišli k nim a ptali se jich na některou vesnici, oni jim řekli, že je tam, i když skutečně byla na zcela jiné straně. Jako by Němci nevěděli, kde je ta vesnice. Jako by neměli speciální mapy! Ale já jsem jim řekl: Já jsem v roce 1941 zvedal tratě do povětří, minoval vlaky, zabíjel Šváby a bojoval. Dnes oni docházejí k závěru, že Svaz komunistů nevede správnou politiku v národnostní otázce. Já kladu otázku: Jak je možno v jedné zemi, která nevede správnou politiku, aby jeden obyčejný člověk, dělník, Slovák se stal lidovým poslancem?....“ .
Kmecík zdůraznil, že mezi národy Jugoslávie a Československa existují tradičně přátelské svazky, což se projevilo v roce 1939, kdy byla Jugoslávie připravena Československu pomoci, na což „každý malý člověk v Československu“ pamatuje. Řekl, že příslušníky české menšiny urážejí útoky na Tita. „Avšak nám říkají, že nejsme samostatní, že přisluhujeme Američanům. Kdo komu přisluhuje, to je zvláštní otázka. Já, soudruzi, mohu říci, že ještě pořád v těch zemích se bez telefonického rozhovoru s Moskvou neřeší mnohé otázky. Znamená, že někdo přece není samostatný. Znamená, že někdo přece je v objetí ‚staršího bratra‘. My nikoliv. Protože máme svoje já, že máme své srdce,“ prohlásil Kmecík, který na závěr projevu vzkázal: „Ať žije bratrství slovanských národů! Ať žije bratrství národů Jugoslávie a Československa!“
Také oslava desátého výročí založení Československého svazu 9. května v Daruvaru proběhla v ovzduší narušených vztahů mezi Jugoslávií a Československem. Místopředseda Svazu Karel Řehák ve svém projevu velký prostor věnoval „útokům a pomluvám ze zemí východního bloku“ a představil postoj české menšiny vůči nim: „Naše menšina se honosí tím, že se svou účastí v Národně osvobozeneckém boji a v poválečné socialistické výstavbě stala nerozbornou složkou svobodného socialistického společenství jugoslávských národů, a proto nesmlouvavě bojovala a bojuje i za vítězství pravdy o své nové vlasti. Jugoslávská pravda zvítězila,“ řekl Řehák, když parafrázoval motto ze standarty československých prezidentů Pravda vítězí“. Připomněl, že díky normalizaci vztahů se Sovětským svazem a zeměmi východní Evropy před čtyřmi lety došlo k rozvíjení spolupráce s Československem a výměně návštěv, ale to nepotrvalo dlouho, protože se ze socialistického tábora znovu začalo útočit a k útokům se přidali také vedoucí činitelé Československa s úmyslem, aby kompromitovali jugoslávskou zahraniční a vnitřní politiku. „Nyní uvažujte sami, zdali se naše menšina může pasivně chovat k takové nepravdivé kampani. Ovšem, nikoliv. Proto i dnes veřejně proti ní protestujeme,“ dodal Řehák, který o stejných tématech mluvil také příští den na plenárním zasedání Svazu a vzkázal, že menšina bude i nadále bojovat proti kampani, která se dnes „proti národům Jugoslávie vede v zemích tzv. socialistického tábora.“ Na dožínkových slavnostech, které se konaly 29. a 30. srpna 1959 v Ivanově Sele, se nezúčastnil jediný představitel Československa, na rozdíl od slavností v roce 1957. Totéž se opakovalo také na dožínkových slavnostech v Malých Zdencích 20. a 21. srpna 1960 a v Hercegovci 27. a 28. srpna 1961.
Začátkem roku 1962 konečně došlo k normalizaci vztahů mezi Jugoslávií a SSSR a tím i s Československem a dalšími zeměmi socialistického bloku, proto v následujícím období Československý svaz a jednotlivé české spolky a instituce budou moci rozvíjet spolupráci s partnery v Československu. K posunu došlo také na protokolární úrovni. Generální konzul v Záhřebu Jan Honzal navštívil 12. dubna 1962 záhřebské Spojené spolky, kde se konal estrádní večer, a dalšího dne také Daruvar, kde byla uvedena opereta Sládci podle Karla Jaromíra Erbena. Potom se zdržel v besedě s předáky Svazu, které pozval na recepci k československému státnímu svátku 9. května. Honzal se dostavil také na okrskové Obžínky v Lipovci 18. a 19. srpna 1962, pořádané ke stému výročí založení osady.
Obžínky v Končenicích 15. a 16. srpna 1964 byly jasným znamením zlepšení vztahů mezi Jugoslávií a Československem, které toho roku zrušily režim víz a tím značně usnadnily cestování. V programu účinkovali také studenti JAMU, jakož i mnoho hostů z Československa, mezi nimiž i mnozí bývalí partyzáni. Na táboru lidu hovořil předseda Svazu Mišo Kmecík, který vyjádřil svou radost ze zlepšení vztahů se socialistickými státy, zejména pak s Československem. Ohlásil brzkou návštěvu československého prezidenta Antonína Novotného Jugoslávii a vyjádřil naději, že z jeho setkání s prezidentem Titem vyplynou ještě lepší podmínky k širší a plodné spolupráci. Novotný kromě Bělehradu navštívil 24. září také Záhřeb, a na recepci, kterou připravil předseda Sněmu Ivan Krajačić, byli přítomní také Kmecík a další krajanští funkcionáři. Novotný se zajímal o různé věci týkající se kulturního života a školství české menšiny, jakož i o účast jejich příslušníků v politickém a hospodářském životě. Je těžké usoudit, zda setkání s Novotným mělo vliv na další rozvoj vztahů Československého svazu s Československem, ale je fakt, že tyto vztahy značně ožily a že se dostaly na vyšší úroveň. V roce 1965 Daruvar navštívili badatelé z Československé akademie věd, kteří pak přijížděli i v následujících letech kvůli jazykovědným a etnologickým výzkumům. Do Československa vycestovali folkloristé z českých spolků ze Záhřebu a Daruvaru, a poprvé tam na prázdniny odjeli i žáci českých škol, což se po roce 1949 stávalo jen zřídka. S exkurzemi se pokračovalo i nadále, a to v zásadách reciprocity, a tak se letní pobyt českých dětí z Chorvatska v Československu bude kompenzovat letním pobytem dětí z Československa v rekreačním zařízení daruvarské české základní školy ve Tkonu na ostrově Pašmanu.
Rok po setkání s Novotným Daruvar a Končenice navštívil 15. a 16. října 1965 velvyslanec v Bělehradu Antonín Kroužil spolu s konzulem Lubomírem Balcarem a generálním konzulem v Záhřebu Josefem Pavlíčkem. Kroužil nejdříve navštívil sídlo Československého svazu a jednal s Kmecíkem a Doležalem. Vyjádřil svou spokojenost, že si Češi v Jugoslávii zachovali svůj jazyk a obyčeje, ale podotkl, že o současné české kultuře vědí málo. Navštívil také českou školu, kde žáci pro něj recitovali. Příští den navštívil Končenice, kde položil věnec na hrob národního hrdiny Josefa Růžičky, a navštívil českou školu.
Na Obžínkách v Hercegovci 20. a 21. srpna 1966 byl také generální konzul ze Záhřebu Josef Pavlíček, který v projevu uvedl: „Cítíme se všichni velmi šťastni, že přátelství mezi Jugoslávií a Československem opět rozkvétá a že naše vztahy budou rozkvétat i dále.“ V organizaci Svazu měl v červenci Československý státní soubor písní a tanců koncert na stadionu v Daruvaru. Koncem srpna vystoupil sbor s Jiřic a začátkem září folklorní soubor z Gottwaldova (dříve i nyní Zlín – pozn. r.).
Důkazem zlepšení vztahů s Československem bylo hostování souboru Vysočan z Jihlavy, který prostřednictvím Svazu navázal přátelství se spolkem KUD Posavac z Ivanić Gradu v březnu 1967. Do Daruvaru přijelo také sto studentů ekonomické školy z Velkého Meziříčí, jakož i děti z Lanškrouna. Na začátku svého mandátu Svaz navštívil nový československý velvyslanec Ladislav Šimovič, který jako i jeho předchůdce dva roky předtím v Daruvaru a Končenicích strávil dva dny, 1. a 2. července 1968, v doprovodu nového generálního konzula v Záhřebu Františka Šebora. Šimovič svou spokojenost zvelebením bilaterálních vztahů na všech úrovních vyjádřil při svém projevu na Obžínkách v Daruvaru, kde mezi 10 tisíci návštěvníky byl také Josef Vojáček Taras jako místopředseda Svazu protifašistických bojovníků Praha a v kulturním programu účinkovaly soubory z Pardubic.
Po okupaci Československa v srpnu 1968 se Československý svaz zapojil do poskytování pomoci československým turistům, kteří se v té době octli na dovolené v Chorvatsku. Jako veškerá veřejnost a politické vedení Jugoslávie, také Svaz odsoudil intervenci Sovětského svazu a dalších čtyř států Varšavské dohody a zaslal oficiální protest na Ústřední komitét Svazu komunistů Jugoslávie. Kvůli těmto dramatickým událostem byla zrušena některá hostování uměleckých souborů z Československa, také kontakty s československými diplomatickými zastupitelstvími byly po určitou dobu řidší. Bylo to odrazem nového ochlazení vztahů mezi Jugoslávií a Sovětským svazem, ale neopakovala se situace z roku 1948, kdy byly veškeré vztahy mezi českou menšinou a mateřskou zemí přerušeny.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Svazu Čechů a Jednoty

Read 44 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 47 2021

V Jednotě číslo 47, která vychází 27. listopadu 2021, čtěte:
- Virovitická akce Akord podzimu se konala online
- V Garešnici s českou písničkou a divadlem
- Před 60 lety začala působit Pedagogická akademie v Pakraci
- Paprika – zelenina se širokým využitím
- Daruvarský fotograf a malíř Viktor Kluge
- Sto let Svazu Čechů: První žena v čele Svazu
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi