Sto let Svazu Čechů XXV – Nové vedení Svazu Čechů

  • Posted on:  středa, 27 říjen 2021 00:00

MÉNĚ PAPÍROVÁNÍ A VÍCE KONKRÉTNÍ PRÁCE
Československý svaz měl konečně 12. prosince 1970 sedmou valnou hromadu, dokonce sedm let po předchozí. Předseda Mišo Kmecík uznal, že tím byly hrubě porušeny stanovy Svazu a řekl, že za to nemůže uvést žádné ospravedlnění, ale že za takový vývoj událostí zodpovědnost přebírá osobně. Kmecík nahlédl na působení Svazu a uvedl, že Svaz docílil výjimečně velkých úspěchů ve vývoji kulturních tradic české a slovenské národnosti.

Zdůraznil, že se Svaz a ostatní spolky musí vyprostit z úzkých rámců působením a těsně spolupracovat se všemi společenskými a politickými činiteli na území, kde žijí a působí.
Podle M. Kmecíka Svaz svým působením tak činí, protože se jeho členové podíleli na vypracování Ústavy SR Chorvatska a jejich změn, na přípravách zákona o školách s vyučovacím národnostním jazykem a při racionalizaci sítě škol. „Dnes jsme v situaci, že už nikoho nemusíme ‚prosit‘ za to neb ono právo národnosti, jako je například právo používání mateřského jazyka ve veřejném životě, otevírání škol s vyučovacím jazykem národnosti a podobně, neboť tato práva již existují, je jen nutné organizovat práci a těch práv využívat,“ uvedl Kmecík. O vztazích s Československem řekl, že byly určité oscilace – příliv a odliv – ale že byly dosaženy dobré a kladné výsledky, jako jsou výměny souborů, zájezdy osvětových pracovníků, výměna školních dětí s účelem lepšího poznávání. Dobrá je také spolupráce s československým velvyslanectvím a generálním konzulátem, jakož i s Československou akademií věd.
M. Kmecík řekl, že musí s politováním konstatovat, že činnost krajanských spolků rok od roku klesá. Předseda České besedy Záhřeb Zdeněk Procházka konstatoval, že došlo k všeobecnému poklesu spolkového života kvůli televizi a dalším moderním atrakcím, a proto je třeba vynalézt lákavější podoby působení, které přilákají mladé členy. Josef Koráb z Hercegovce se však pochlubil tím, že tamní Česká beseda má přece úspěchy, i když je v osadě více než 150 televizních přijímačů. Štěpán Ambrož z Daruvaru řekl, že je největší pokles činnosti zaznamenán v divadle, což ochuzuje celkovou činnost spolků. Navrhl, aby se při Svazu znovu založila sekce pro divadlo a aby se pořádaly zimní semináře pro účastníky programů, aby ve Svazu působil jeden stálý pracovník – instruktor, který by se těmito otázkami zabýval.
Československý svaz na valné hromadě dostal nového předsedu: po 19 letech se jím místo M. Kmecíka stal 48letý Josef Zámostný, rodák z Velkých Zdenců, přední menšinový pracovník a zároveň poslanec ve Sněmu SR Chorvatska. J. Zámostný v době NOB působil jako učitel na osvobozeném území, potom byl sekretářem agitpropu Československé brigády, tajemníkem NOO Daruvar v letech 1944–1945, potom učitelem v Ivanově Sele, redaktorem Jednoty od roku 1946 do roku 1949 a až do roku 1961 učitelem ve Velkých Zdencích. Do roku 1963 byl osvětovým poradcem Ústavu pro školství v Daruvaru, dále do roku 1967 referentem pro osvětu Obce Hrubečné Pole a konečně poradcem pro osvětu Ústavu pro školství v Záhřebu a osvětovým poradcem pro české školy.
Zámostný byl zvolen aklamací. Po volbě řekl, že k té funkci přišel proti vlastní vůli, ale že volbu přijímá, se vzkazem: „Nejsme v nějaké záviděníhodné situaci... Když všichni přiložíme ruce k dílu, tak se mi zdá, že všechno půjde.“ Řekl také, že by se nové vedení Svazu mělo více zapojit do práce spolků a vesnic, na základě „méně papírování, a více konkrétní práce.“ Je třeba najít nové způsoby práce a jít se změnami ve světě, který jde rychle kupředu. Do výkonného výboru Svazu bylo zvoleno 17 členů a 13 zástupců, jakož i pět členů Dozorčího výboru a tři jejich zástupci.
Výkonný výbor se poprvé sešel 16. ledna 1971. Novými místopředsedy Svazu byli zvoleni Mišo Kmecík a Josef Matušek. Tajemníkem zůstal i nadále Václav Doležal, jeho zástupcem se stal Mirko Bílek. Bylo zvoleno také předsednictvo Svazu, které vedle uvedených jmen tvořili Štěpán Ambrož, Adolf Orct a Josef Koráb. Byly zvoleny také komise Svazu: rada pro školní otázky (předseda Mirko Bílek), rada pro kulturně-osvětovou činnost (předseda Štěpán Ambrož), rada pro historické otázky a dokumentaci (předseda Adolf Orct), rada pro vydavatelskou činnost (předseda Slávek Daněk), vydavatelská rada Jednoty (předseda Slávek Daněk), rada pro divadlo (předseda Adolf Hašpl), komise pro vypracování stanov Fondu pro zvláštní účely (předseda Vilko Zíma), komise pro plakety a uznání (předseda Josef Matušek), jakož i komise pro vypracování stanov spolků (předseda Václav Doležal). Velká pozornost se věnovala sčítání obyvatel v dubnu 1971 a došlo se k závěru, že je nutné postarat se o to, aby se každý příslušník menšiny mohl deklarovat svobodně. Svaz proto požádá o to, aby ve sčítacích komisích v osadách, kde žijí Češi, byli i občané české národnosti. Závěrem bylo také, aby se při pořádání valných hromad využily zkušenosti některých spolků a spojili je s posezením u čaje, taneční zábavou či divadelním představením. Jednalo se o možnosti založení stálého poloprofesionálního divadla v Daruvaru, které bude uvádět hry i v nejvzdálenějších místech.
Úkolem Svazu byl také pokus o navázání styku s příslušníky menšiny, kteří vychodili vysoké školy. O tom Zámostný hovořil i ve svém novoročním projevu uveřejněném v Jednotě. Vyzvedl význam péče o školy a žáky, aby se umožnila aspoň výuka českého jazyka, když je tak těžké všude organizovat výuku v českém jazyce. Do menšinového života je třeba zapojit co nejvíce vysoce vzdělaných lidí, kteří právě v posledních letech dokončili studium, „ale rozešli se po celé zemi a zmizeli nám z očí.“ Jednota by se měla dostat do každé české rodiny. Dožínky se konaly 21. a 22. srpna v Ivanově Sele. Zúčastnil se jich i velvyslanec Československa v Bělehradu Josef Nálepka a patronem byl předseda sněmu SR Chorvatska Jakov Blažević. Poprvé se při zahájení kromě jugoslávské a československé hymny hrála také hymna chorvatská. To se stane praxí i v budoucnosti, poněvadž byla Lijepa naša v roce 1972 ústavou úředně stanovena jako hymna SR Chorvatska. V Chorvatsku se v roce 1971 konalo sčítání lidu, podle kterého počet Čechů v posledních deseti letech klesl asi o 4400 – bylo zapsáno 19 001 Čechů, ve srovnání s 23 391 z roku 1961. Pokles byl, vysvětlovalo se, následek sílení chorvatského národnostního cítění a sebevědomí v době Chorvatského jara, které ovlivnilo také mnohé Čechy a jejich národnostní sebeurčení.
Poté, co v šedesátých letech četné dechové hudby začaly zanikat, Československý svaz začátkem roku 1972 zřídil post učitele (instruktora) hudební výchovy, který převzal Ivan (Jenda) Sitta, kapelník dechové hudby České besedy Hercegovec. Sitta působil jako instruktor do roku 1978, kdy ho vystřídal Jaroslav Klubíčko. Kromě práce na obnově dechových hudeb jeho úkolem bylo při Svazu založit hudební orchestr poloprofesionálního divadelního souboru. Pro tento orchestr už byly nakoupeny nástroje, orchestr však přece utvořen nebyl. Zavedení funkce instruktora se ukázalo jako dobrý tah, protože zakrátko byly založeny hudební skupiny mladých v Ivanově Sele, Daruvarském Brestově, Dolních Střežanech, Dolanech a Velkých Zdencích a později i v Končenicích a Lipovci. To mělo za výsledek začátek pořádání nové akce české menšiny – přehlídky dechových hudeb, která se poprvé konala v roce 1982. Přičiněním instruktora pro hudební výchovu ožil celkový hudební život na Daruvarsku, a tak se už 19. března 1972 v Končenicích konala první přehlídka (festival) českých písní žáků a mládeže se 1800 návštěvníky, která měla reprízu 15. dubna v Daruvaru. Předsednictvo Svazu 19. dubna rozhodlo, aby se přehlídka českých písní stala tradiční, a tak se začala pořádat další tradiční akce české menšiny. V Hercegovci se pak 16. a 17. prosince konal první Festival českých a slovenských písní, který se také měl stát tradičním, ale udržel se jen několik dalších let.
Na zasedání předsednictva Svazu 19. dubna 1972 byla vyjádřena spokojenost s pomocí, kterou Svazu poskytla SR Chorvatsko, zejména pro divadelní činnost a vydavatelství. Rozhodlo, že se nevyužité prostředky z předchozího roku využijí na podporu spolků a hudebních skupin, jakož i na utvoření fondu na podporu sociálně slabších studentů. Jako ožehavý problém byl i tentokrát uveden nedostatek odborných kádrů se znalostí češtiny v českých školách a institucích, kde má používání češtiny podle Ústavy SRCH zajistit rovnoprávnost české menšiny. Dále rozhodlo, aby delegace Svazu, rady pro školní otázky a představitelů daruvarské obce navštívila Pedagogickou akademii v Záhřebu a jednala tam o založení katedry českého jazyka, na které by se vzdělávaly kádry pro potřeby škol s českým vyučovacím jazykem. Konstatovalo, že se doposud nepodařilo zajistit instruktora pro český folklor z Československa, a že se proto musí spolehnout na vlastní síly. Vedle Obžínek v Daruvaru 19. a 20. srpna 1972 bylo v tom roce hlavní události pro českou menšinu otevření nové moderní budovy České základní školy Jana Amose Komenského 10. září, zároveň oslavila 50. výročí založení.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 58 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 20 2022

V Jednotě číslo 20, která vychází 21. května 2022, čtěte:
- Folklorní Naše jaro v Kaptolu
- Valná hromada s programem v Lipovlanech
- Jarní den české kultury v Tenji u Osijeku
- Májová setkání v Hercegovci
- Divadelní večer s premiérou v Bjelovaru
- Záhřebské představení dvou překladů Čapkových knih
- Poprvé státní soutěž z českého jazyka
- Divadelní večer v Daruvaru, večírek písní ve Zdencích
- O iniciativě Abundance London
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi