Daruvarský fotograf a malíř Viktor Kluge

  • Posted on:  středa, 01 prosinec 2021 00:00

ZAMLČENÁ OSOBNOST Z MINULOSTI DARUVARU
Dnes žije jen málo Daruvařanů, kteří znali fotografa Adolfa Klugeho a jeho syna, rovněž daruvarského fotografa Viktora. Podnes si řada osob z doby po druhé světové válce může připomenout malou budovu na okraji lázeňského parku s označením „foto“ na štítku. Dnes se přibližně na tom místě nachází prádelna podniku Daruvarské lázně.

V této slohově poutavé budově v ulici Kupalište 5 pracoval jako jeden z posledních známých daruvarských fotografů krajan Standa Růžička, jenž se fotografickému řemeslu vyučil ve fotoateliéru známého daruvarského fotografa a velkého besedního ochotníka a jejího čestného člena Antonína Životy, zatčeného a popraveného fašistickými úřady dva měsíce před partyzánskou ofenzívou a konečným osvobozením Daruvaru. Dům fotoateliéru rodiny Kluge v daruvarském lázeňském parku je už dlouho zbourána, zůstaly však na něj a na jeho majitele a pracovníky vzpomínky. Ale než byl na jejím místě postaven zděný objekt, o kterém se zmiňujeme, a který poznáme na dnes už vzácných fotografiích, zařídil si zde ještě před první světovou válkou ze dřeva a prken fotografickou dílnu Adolf Kluge. Pocházel z německé rodiny z části Sudet, která se stala po založení ČSR součástí toho nového středoevropského státu.
Adolf Kluge byl zakladatelem první známé rodiny lázeňských fotografů v Daruvaru. Fotografickému řemeslu se učil ve Vídni a Budapešti, a když se vydal do světa za prací, přišel také do Daruvaru, kde kdysi bylo mnoho lázeňských hostů právě z největších středoevropských měst, kteří se dali vyfotografovat a tím zvěčnit svůj daruvarský pobyt. Proto podnes najdeme v rodinných albech mnoho obrázků členů rodin, ale také i starých pohlednic Daruvaru a okolí, s označením „foto Kluge“. Jedna z nich je podle futuristického námětu úplně zvláštní, a označena je titulem Daruvar u budućnosti (Daruvar in der Zukunft), vytištěna v r. 1911 nakladatelem Epsteinem.
Za jednoho ze svých letních pracovních pobytů v Daruvaru se Adolf Kluge seznámil se značně mladší dívkou, Irmou, roz. Gebertovou, původem z maďarského Kaposváru, která byla číšnicí a servírkou v daruvarském hostinci, známém dnes jako Kapelica. A známost už letitého fotografa a o třicet let mladší číšnice vzplála v lásku a manželství, v němž se narodili dva synové a dcera. To už první světová válka ukončila a fotografický ateliér Kluge v Daruvaru pracoval na plné obrátky, přijímal učně a dělníky a mezi nimi byl i český přistěhovalec, fotograf Antonín Života, který se později osamostatnil. Po smrti staršího syna Franji a úmrtí Adolfa Klugeho v r. 1929 vedení rodinného fotoateliéru převzala matka spolu se šestnáctiletým synem Viktorem. Naštěstí byl Viktor schopný a nadaný fotograf, k tomu byl i krasavec, který už v době časného mládí, a zvláště později, vyvolával povzdechy dívek, o čemž kolovaly mezi domácími mladými lidmi různé pověsti. Proti očekávání konkurenčních městských fotografů měl fotoateliér Kluge dost práce a dobře prospíval. Ba co více, vedle řádné práce ve fotoateliéru se Viktor Kluge věnoval nejdříve modelování různých námětů z hlíny, ze dřeva a z kamene, a pak začal kreslit a malovat. Zčásti z klukoviny a zčásti z vnitřní potřeby Viktor v zimě před rodinným fotoateliérem na okraji lázeňského parku začal modelovat ze sněhu různé postavy, a tak jedné zimy vymodeloval v ledu v přírodní velikosti Koupající se dívku, kterou si pak i vyfotografoval, a tak o tom zůstalo trvalé svědectví. V létě fotografoval na objednávku nejen lázeňské hosty, ale i vzácné návštěvníky Daruvaru, mezi kterými byl i později velmi známý chorvatský dějepisec Đuro Szabo, jenž v Daruvaru a jeho okolí sbíral fakta o nejstarší, a zvláště o středověké minulosti kraje. V soukromí se Viktor Kluge zvláště stýkal s mladým písařem v obecní správě Milanem Pavićem, jedním ze zakladatelů Fotoklubu Daruvar v r. 1937, prvního sdružení milovníků fotografického umění v západním Poiloví. Ale pokud fotografové pouze fotografovali, Viktor Kluge tvořil také kresby, pastelové obrazy, a hlavně olejomalby s poutavými motivy z domácího prostředí, pěkné obrázky s autorovou uměleckou imaginací, zátiší atd. V Daruvaru kdekdo věděl o výtvarné, a zvláště o malířské zručnosti místního fotografa Vitora Klugeho, ale jeho malířské nadání obecně odhalila první a zároveň i poslední samostatná malířská výstava v Daruvaru od 20. do 30. května 1937 v Klugeho fotoateliéru. Na výstavě, jejíž katalog se zachoval, autor vystavil 18 obrazů. Bylo na nich poznat autorovo zaujetí tužkou, štětcem a barvou na obrazech vyjádřit jeho náladu a neskrývané tvůrčí dojmy, i jemné nadšení barvami přírody, světlem i stínem. Byly to obrazy, jež zdůrazňovaly smysl pro výběr a výtvarné ztvárnění motivů a rozkošnou malířovu paletu barev. Mezi obrazy návštěvníci výstavy obdivovali zvláště obrazy s titulem Alej, Motiv z parku, Paysage, Růže, Léto, Selský dvůr, Mrtvá příroda, Akt atd.
S fotoaparátem a štětcem se Viktor Kluge přátelil až do propuknutí druhé světové války. Po otci Adolfovi, sudetoněmeckém vystěhovalci, zdědil čs. státní občanství, a jakmile byl ustaven Nezávislý stát Chorvatsko (NDCH), dohlížely se zvláštním zřetelem na jeho práci bezpečnostní orgány nového státu, které si ho zřejmě snažily různými způsoby získat. Jeho kamarád Milan Pavić se z Daruvaru uchýlil v posledních předválečných letech do Záhřebu, kde se též octl v nepředvídaných situacích, byl vězněn, ale válku přežil. Viktor Kluge se chtě nechtě stal příslušníkem záložního domobraneckého vojska NDH a byl nakomandován do pekařské polosetniny 4. horského pluku. O tom hovoří jeho zachovaná vojenská knížka z r. 1943. Právě fakt, že se stal příslušníkem chorvatské domobrany byl rozhodný pro osud daruvarského fotografa a výtvarného umělce Viktora Klugeho. Viktor jako profesionální fotograf totiž neustále fotografoval, ovšem i v době německo-ustašovské okupace Daruvaru, i v době ofenzívních akcí partyzánů a prvního osvobození partyzánskými jednotkami toho střediskového města západní Slavonie. A před konečným osvobozením Daruvaru 18. ledna 1945 odvedli Viktora Klugeho pracovníci bezpečnostní služby nové partyzánské moci, jak později vzpomněla jeho sestra Gabriela (Ela), a po vyšetřování v jeho fotoateliéru se domů už nikdy nevrátil. Jeho osud bylo možné vytušit, jakmile o něco později, 7. dubna 1945, vyšlo 31. číslo partyzánských novin Narodni borac, v němž bylo kromě jiného napsáno, že „nedávno byl v jednom našem městě zatčen fotograf, který fotil partyzány a fotografie doručoval nepříteli“. To stačilo, jako ostatně mnohá další nedokázaná tvrzení o údajné spolupráci s fašistickým vojskem a úřady, aby lidé i bez soudního procesu byli přes noc odvedeni z domova a ve slavonských horách zabiti. Zvláště smutné bylo to, že o těchto obětech partyzánského vojska a nové jugoslávské komunistické moci se po válce nesmělo, a až do nejnovější doby, nedalo hovořit. Strůjci komunisticko-socialistického režimu se domnívali, že údaje o jejich zamlčených obětech nebudou nikdy uveřejněny, a že likvidace po druhé světové válce často úplně nevinných osob zůstanou utajené a zapomenuté. Do sítě takového smutného osudu byl lapen i Viktor Kluge. Svědčí o tom fakta, která byla uvedena na str. 267 knihy Jugoslávské násilí a zamlčené oběti druhé světové války, vydané i s kopií soudního potvrzení v r. 2010. V řadě smutných biografických dat našich lidí v této knize kromě jiného čteme: „Viktor Kluge… Čech, římokatolík. Neženatý, fotograf… Partyzáni ho odvedli z domu po obědě 18. ledna 1943 do jeho dílny, údajně kvůli určitým obrázkům. Protože se nevrátil celý den a noc, sestra ho odešla hledat a našla ho v budově soudu. Záhy byl odveden na Zvečevo do štábu VI. korpusu, kde byl zastřelen…“. Připravil Karel Bláha

Read 62 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 20 2022

V Jednotě číslo 20, která vychází 21. května 2022, čtěte:
- Folklorní Naše jaro v Kaptolu
- Valná hromada s programem v Lipovlanech
- Jarní den české kultury v Tenji u Osijeku
- Májová setkání v Hercegovci
- Divadelní večer s premiérou v Bjelovaru
- Záhřebské představení dvou překladů Čapkových knih
- Poprvé státní soutěž z českého jazyka
- Divadelní večer v Daruvaru, večírek písní ve Zdencích
- O iniciativě Abundance London
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi