Před 60 lety začala působit Pedagogická akademie v Pakraci

  • Posted on:  středa, 01 prosinec 2021 00:00

ŠKOLA, KTEROU VYSTUDOVALA ŘADA KRAJANSKÝCH UČITELŮ
Koncem listopadu roku 1961 zahájila svou činnost v Pakraci Pedagogická akademie. Třebaže působila poměrně krátkou dobu (1961–1969) přece dočasně vyřešila otázku odborného učitelského kádrů, s níž se tehdy potýkaly nejen tehdejší české školy, ale také mnohé školy v chorvatském vyučovacím jazyce na pakracko-daruvarsko-hrubečnopolsko-garešnickém území.

Problém nedostatku učitelů na českých školách se projevil ihned po otevření první české školy na území dnešního Chorvatska v Daruvaru v roce 1922. Poté se postupně zakládaly další české školy v jiných osadách, ve kterých ve větším počtu žili příslušníci české menšiny, a problém se rok od roku stupňoval. Situaci tehdy dočasně zachránili mnozí čeští učitelé, které vysílaly tehdejší školní úřady Československé republiky na školy s povolením otevřít oddělení s vyučovacím českým jazykem. S politováním musím poznamenat, že dodnes nikdo nezaznamenal alespoň jména těchto učitelů, jejichž počet nebyl malý a že je to škoda. Kromě daruvarského území mnozí z nich pracovali na Bjelovarsku, Hrubečnopolsku, na hercegoveckém, požežském a osijeckém území. Mnozí z nich pracovali i v Záhřebu.
Tehdy se tento problém nemohl vyřešit zdejším učitelským kádrem, protože příslušníci české menšiny, kteří studovali na učitelských ústavech (hlavně v Pakraci a Križevcích) během svého školení neměli výuku v českém jazyce. O tom se začalo uvažovat teprve od roku 1926 díky snahám daruvarské Československé besedy, která měla v tomto směru podporu Československého svazu. Plánovalo se při učitelském ústavu v Pakraci pro učitele a studenty české národnosti založit výuku českého jazyka. Jako argument pro vyjednávání se správou školy byl všesokolský slet v Praze v roce 1926, kde by znalost českého jazyka usnadnila komunikaci zdejším cvičencům-sokolům, kteří se měli sletu zúčastnit.
Výuka začala v roce 1926, omezila se jen na český jazyk a vlastivědu, ale jen v neděli od 8 do 11 hodin. Na takovou výuku chodili spolu s cvičenci také příslušníci české menšiny, studenti všech tříd pakrackého učitelského ústavu. Mimochodem, v období od roku 1925 do 1941 na učitelské škole v Pakraci na výuku češtiny chodilo 6 až 12 studentů. Během studia mohli od roku 1927 hospitovat a přednášet i na české škole v Prekopakře. Po ukončení studia si jen menší počet mladých učitelů našel práci v českých školách, ostatní si práci vyhledali ve školách lidových (chorvatských). I nadále bylo nutno se spoléhat na učitele z ČSR. Jejich práce nebyla nijak snadná, potýkali se s mnohými překážkami (nevhodné ubytování, nedostatek prostoru pro výuku a školních učebnic…). Kromě toho mnozí z nich stáli u kolébek zakládání nových českých besed a plně se zapojovali do jejich práce. Byla to práce, která si vyžadovala velkou námahu – ve dne se pracovalo ve škole a večer v besedních akcích.
Po okupaci Československa v roce 1939 se mnozí čeští učitele museli vrátit do protektorátu, a tak některé zdejší školy přestaly pracovat. Ostatní byly zakázané v roce 1941 po utvoření NDH.
Po ukončení války došlo k politickým změnám a bylo povoleno znovu otevírat české školy. Některé začaly pracovat už koncem roku 1944, jakmile bylo některé území osvobozeno. Byla to rovněž odměna a uznání příslušníkům české menšiny za to, že se během války ve velkém počtu zapojili do protifašistického boje. Přece to byl pro osvětové pracovníky nový začátek, bez ohledu na to, že české školy měly na starosti státní úřady. Ačkoliv se snažily, nemohly vyřešit problém nedostatku českých učitelů; ti zbylí z předválečného období se během reemigrace (1945–1949) připojili k velkému počtu zdejších krajanů a společně se vrátili do vlasti svých předků.
Část učitelského kádru se získalo po učitelských kurzech nejen pro české, ale i pro lidové (chorvatské) školy. Jeden z takových kurzů proběhl v Đulovci (tehdy Miokovićevo). Chodil na něj i menší počet budoucích učitelů, kteří pak začali pracovat i na českých školách. Do kurzů chodili i ti s ukončeným nižším gymnáziem, což bylo na úrovní dnešní základní školy. Na kurzech nebyly hodiny českého jazyka, stačilo, když kurzista byl příslušník české menšiny a komunikoval v českém jazyce. Mezi nimi byli i ti, kteří měli ukončenou čtyřletou českou obecnou školu, tak měli aspoň nějaké základy českého jazyka. Další zdokonalování v českém jazyce získávali na seminářích a kurzech českých učitelů, o což se staral tehdejší Československý svaz. Další velký problém, který Svaz musel vyřešit, byl nedostatek českých učebnic, zvlášť po roce 1948, když došlo k přerušení jugoslávsko-československých vztahů, a veškeré zásobování školními učebnicemi bylo zastaveno.
Nedostatek učitelů nebylo snadno rychle vyřešit. V roce 1949 bylo na území Chorvatska úhrnem 20 českých a slovenských škol, na kterých 25 učitelů učilo 704 žáky. Potřeby učitelských kádrů se neustále zvyšovaly, zvlášť když se zakládaly sedmiletky a později i osmiletky. V roce 1956 bylo 25 takových škol, 51 učitelů a 1294 žáků.
Situace kolem učitelského kádru se částečně zlepšila po roce 1958, kdy v Daruvaru maturovala první generace žáků českého gymnázia. Někteří z nich se chopili učitelské práce, třebaže neměli dostatek vědomostí, které učitelské povolání vyžaduje. Tento nedostatek si později nahradili dodatečným školením. Část učitelů i nadále vycházela z pakracké učitelské školy, kterými se doplňovala výuka ve třídní výuce, ale byl nedostatek učitelů pro předmětovou výuku ve vyšších třídách základních škol. Tato okolnost byla hlavním důvodem, aby se v Pakraci v listopadu 1961 otevřela Pedagogická akademie. Měla se postarat o školení učitelů základních škol pro území Pakrac, Daruvar, Hrubečné Pole a Garešnica, ale zapsat se mohli i studenti z jiných území. Velký problém Pedagogické akademie spočíval také v tom, že všechny katedry neměly dostatek kvalitních přednášečů. Mnozí z profesorů dojížděli do Pakrace, nebo své přednášky měli dočasně s posilněnou výukou.
Na Pakracké akademii mělo přednost studium dvoupředmětových vyučovacích oborů: chorvatský jazyk a třídní výuka, chorvatský a český jazyk, chorvatský jazyk a dějepis, chorvatský jazyk – dějepis a český jazyk, český jazyk a třídní výuka, matematika a fyzika, biologie a chemie, fyzika a technická výchova, a ještě některé kombinace. Byly i jednopředmětové katedry (tělesná výchova, anglický a ruský jazyk). Vzhledem k tomu, že při Pedagogické akademii byla katedra třídní výuky, začaly zanikat bývalé učitelské školy, které byly na úrovni středních škol. Mnozí dřívější učitelé třídní výuky dálkovým studiem dosáhli vyššího odborného vzdělání.
Na katedře českého jazyka v kombinaci s třídní výukou, nebo s chorvatským jazykem nebo dějepisem v období let 1961–1968 vystudovalo 17 řádných a 22 dálkových studentů. I když nejde o veliký počet, přece se na více let vyřešil problém učitelských kádrů pro zdejší české školy. Třebaže tento počet matematicky uspokojoval, přece se vbrzku ukázalo, že mnohé učitelky během mateřské dovolené neměl kdo zastoupit, a do výuky byli proto zapojeni učitelé v důchodu.
Během působení Pedagogické akademie na katedře bohemistiky pracovali prof. Josef Matušek (1961–1968), prof. Albina Irovičová (1961–1965) a dr. Dragutin Mirković (1961–1963). Ani jeden z nich už nežije. Dragutin Mirković (1921–2001) byl zároveň profesorem na Filologické fakultě v Bělehradě. Z jeho vědeckých prací zdejší veřejnost nejvíce zaujala jeho studie Govor Čeha u Slavoniji (Daruvar i okolina). Po Mirkovići zůstal bohatý jazykový archiv a korespondence, kterou by jazykovědci měli prozkoumat, protože se mnohé z toho vztahuje na daruvarské území. V tom by snad mohl pomoci i dr. Jaromír Linda, který dlouhou dobu přednášel češtinu na Filologické fakultě v Bělehradě a od nedávna je zaměstnancem Pedagogického archivu v Praze.
Albina Irovičová (1936–2021) se narodila v Bele Crkvě. Po odchodu z Daruvaru v roce 1965 vyučovala ruštinu v Zrenjaninu. Kromě práce na Pedagogické akademii v Pakraci se uvedení profesoři zasloužili i o vydavatelskou činnost, kam patří i školní učebnice a vědecké práce.
Josef Matušek (1920–2003) je zdejší veřejnosti dobře znám. Podle jeho zápisů Pedagogická akademie úředně přestala působit 31. srpna 1969. Den před tím byla v daruvarském hotelu Zagreb závěrečná slavnost, které se zúčastnili mnozí bývalí přednášeči, ale také několik absolventů Akademie. Prof. Josef Matušek ve svém projevu předsedy pracovní pospolitosti (predsjednik radne zajednice – správce) uvedl, že ji během osmi let působení ukončilo kolem 500 řádných a 600 dálkových studentů. I přes všechny potíže Akademie působila úspěšně a zanechala čestnou vzpomínkou v dějinách svého kraje.
V roce 1991 Josef Matušek napsal příspěvek, v kterém uvedl počet studentů, kteří ukončili studium všech studijních skupin na Pedagogické akademii v Pakraci, jak řádných, tak dálkových. Počet bohemistů byl skromný: studijní skupinu český jazyk – třídní výchova ukončilo 10 řádných studentů, kombinaci čeština – chorvatský jazyk 5 řádných a 2 dálkoví studenti a jeden řádný student ukončil český jazyk – dějepis. Je třeba připomenout, že si mnozí učitelé, kteří pracovali na českých školách v předmětové výuce, během studia v Pakraci, vybrali češtinu jako cizí jazyk, což jim usnadnilo práci v předmětové výuce.
Místo závěru lze napsat, že Pedagogická akademie v Pakraci byla důležitým milníkem ve výuce na českých školách v Chorvatsku. Zasloužila se o hodně toho a snad se v příštím roce, až si budeme připomínat 100. výročí českého školství v Chorvatsku, o ní bude podrobněji mluvit a psát.    Text Václav Herout, foto archiv

Read 64 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 20 2022

V Jednotě číslo 20, která vychází 21. května 2022, čtěte:
- Folklorní Naše jaro v Kaptolu
- Valná hromada s programem v Lipovlanech
- Jarní den české kultury v Tenji u Osijeku
- Májová setkání v Hercegovci
- Divadelní večer s premiérou v Bjelovaru
- Záhřebské představení dvou překladů Čapkových knih
- Poprvé státní soutěž z českého jazyka
- Divadelní večer v Daruvaru, večírek písní ve Zdencích
- O iniciativě Abundance London
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi