Kdybyste měla představit Novinové nakladatelství Jednota někomu, kdo o něm nic neví, jak byste to udělala v několika větách?
Jak to často návštěvníkům říkám, Jednota dbá o to, aby všechno, co se v menšinovém životě děje, bylo zapsáno. Právě díky tomu, že naši předkové v roce 1946 začali vydávat Jednotu, jsou zapsány všechny události ze života Čechů v Chorvatsku. Kromě toho přibližujeme českou kulturu a aktuality naším čtenářům. I když se dnes všechno může najít na internetu, říkají nám, že si česky nejraději čtou v Jednotě. Podporujeme krajany, aby i nadále psali v českém jazyce, zvlášť děti, které vždy najdou své práce v Dětském koutku.
Dnes je také jedním z našich důležitých úkolů digitalizovat všechna vydání Novinového nakladatelství Jednota, aby se toto bohatství zachránilo a zachovalo pro další generace.

Vkročila jste již do třetího mandátu ředitelky Novinového nakladatelství Jednota. Připomeňme si, jak to bylo před osmi lety a co vás motivovalo, stát se ředitelkou? Jaké byly začátky?
Jako každý začátek i tento byl těžký. Když bylo v roce 2014 vypsáno výběrové řízení, atmosféra v kolektivu nebyla dobrá a přemýšlela jsem, jestli odejdu pracovat někam jinam anebo se hlásím na místo ředitelky a něco změním. Rozhodla jsem se zůstat. Trvalo to téměř dva roky, než jsem se seznámila se vším, co je má práce. V administraci bylo hodně práce, protože právní akta byla zastaralá a bylo je třeba zaktualizovat, tak jsme hodně času trávili s právníkem. Bylo zapotřebí udělat kompletní reorganizaci pracovních míst. V tom mě hodně pomohli lidé, kteří v Jednotě už dlouho pracovali, jsem jim za to velmi vděčná. V Chorvatsku tehdy byla krize, peněz bylo málo. Díky tomu, že se časem zmírnila, zlepšovaly se i podmínky v našem nakladatelství.

Co je podle vás největší úspěch Jednoty v minulých několika letech?
Bez rozmýšlení zaprvé to, že jsme i přes potíže v pandemii pravidelně vydávali všechna naše vydání. Když v roce 2020 začala, největší starosti mě dělalo právě to, protože jsem si byla vědomá toho, že připravovat Jednotu z domova nebude možné. Také jsme se báli posílat novináře na terén a být zodpovědní za to, jestli onemocní. K radosti všech jsme to všechno zvládli a v Jednotě se nic nezastavilo. Hodně nám také v tomto těžkém období pomohli naši dopisovatelé.
Velmi důležité pro celou českou menšinu a budoucí generace je také projekt digitalizace. Za pomocí finančních prostředků z Úřadu pro lidská práva a práva národnostních menšin prostřednictvím Svazu Čechů během minulých let se věnujeme digitalizaci všech našich vydání. Kromě firmy Point ve Varaždinu jsme letos začali spolupracovat s Borisem Bjelajcem z Daruvaru, který se také zabývá digitalizací. Připravil pro nás webovou stránku – platformu, na které bude v digitální podobě dostupné všechno, co Jednota vydala: týdeník Jednota, časopis pro děti Dětský koutek, Český lidový kalendář, Přehled, Studnice, Krajanská tvorba, Monografie, Svědectví a další vydání. Kromě toho se tato webová stránka bude používat i jako blog. Budou tam práce studentů, kteří bádají v naší komunitě, videonahrávky, které vznikly během různých zkoumání. Všechno bude mít i kód, kterým bude navazovat na údaje z nově upravené výstavy fotografií a dokumentů Svazu Čechů v České galerii.
Jsem velmi hrdá na dvě velmi důležité monografie, které vyšly v mém mandátu a na mou iniciativu. Jde o monografii Jednoty a monografii Svazu Čechů. Na těchto vydáních pracoval tým odborníků a je to vidět. Jsou to hodnotné dějepisné dokumenty.
V roce 2020 a 2021 se udělalo nejvíce práce. Dokonce i Jednota začala vycházet celá barevná.

Představte našim čtenářům své plány na následující roky?
Především pokračovat v projektu digitalizace, který jsme zahájili v roce 2015. Dále bude zapotřebí aktualizovat webovou stránku Jednoty a doplňovat jí a obohacovat pro potřeby historické výstavy Svazu Čechů, která se upravuje poslední dva roky. V příštích letech se budeme právě tímto zabývat, s podporou historické rady Svazu Čechů.
Do budoucna bohužel nevidím Jednotu jako tištěný časopis, ale si myslím, že budeme více pracovat ve směru portálu, a to dvojjazyčného. I když jsme sentimentálně vázáni na takovou Jednotu, přicházejí generace, které budou žádat něco jiného. Nepovažuji to za negativní ale jednoduše za změnu, která je v souladu s požadavky doby a změnou generací. Jestli se poohlédneme na počet dětí v daruvarské české škole, který neklesá, prozatím se o budoucnost české menšiny nemusíme bát.

Jak se Jednota financuje? Jak v minulosti a jakou ji předpovídáte budoucnost? Jste spokojená?
Když jsem jako grafik začala pracovat v Jednotě v roce 2006, situace byla dobrá a moc se o nedostatku financí nemluvilo. Za pár let už nastoupila recese a sotva jsme měli dostatek peněz na mzdy a účty. Teď je situace zase stabilní, ale jak dlouho, to teprve uvidíme. Jak můj tatínek říkal, finanční křivka jde vždycky nahoru a dolů, málokdy rovně. Přizpůsobovali jsme se vždy době, zaměstnanci byli vždy ohleduplní. Je to kolektiv, kde všichni vědí, že domů mohou teprve, když je práce hotová.
Z největší části nás financuje Rada pro národnostní menšiny a Úřad pro lidská práva a práva národnostních menšin, když jde o učebnice, tak Ministerstvo školství. Z menší části v některých z projektů nás podporuje Česká republika prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Záhřebu, město Daruvar, Bjelovarsko-bilogorské županství a české menšinové rady.

Zřejmě hodně spolupracujete se Svazem Čechů a se všemi jeho členkami? Co všechno pro ně Jednota dělá, jak jim pomáhá?
Chtěli bychom poděkovat zaprvé Svazu Čechů, který nám vždy poskytne cokoliv potřebujeme a nemyslím jen na finance, ale i na nemateriální pomoc. Také poslanci Vladimírovi Bílkovi, který se snaží každý rok obstarat více a více financí. Právě proto že máme takovou finanční, a nejen finanční podporu, jsme zvládli tolik práce.
Hodně děkujeme dopisovatelům z Besed, díky kterým se i o besedních aktualitách píše, když naši novináři k nim nestíhají. Také děkujeme za milé uvítání naších představitelů v besedách, kam vždy rádi chodíme.

Máte zpětné informace o tom, jak hodně se čte Jednota v digitální podobě, a které rubriky jsou nejčtenější?
Před několika lety jsme nabídli i digitální podobu Jednoty, mezitím moc nezažila, naši čtenáři si raději přečtou Jednotu v papírové podobě. Sama také. Čtenářům je vždy zajímavá dvojstránka rodina a recepty, vím že třeba moje maminka odjakživa zkouší recepty z Jednoty. Věřím, že se krajané aktivní v besedách rádi najdou ve zprávách z různých akcí a vždy je pro čtenáře zajímavá a lákavá dvojstránka s rozhovory s krajany, kde se třeba dočtou o někom ze své vesnice. Myslím si, že každý typ čtenářů najde pro sebe něco zajímavého.

Kromě časopisu Jednota se ve vaší instituci dělají další různá vydání, mezi které patří i učebnice pro české školy.
V období pandemie probíhá velká akce překladů učebnic. Naše nakladatelství vydalo spoustu učebnic nových. Nejen překladů, ale také autorských. Plán překladů a příprav učebnic se uskutečňuje bezvadně. Připravili jsme přeložené učebnice přírodopisu pro 1., 2, 5. a 6. třídu, zeměpisu pro 5., 6. a 7. třídu, dějepisu pro 5., 6. a 7. třídu a také autorské učebnice českého jazyka pro první a druhou třídu. Díky tomu, že na ministerstvu existuje sektor pro menšiny, každodenní komunikace s ministerstvem je bezvadná.
 
Co v budoucnu můžeme očekávat od Jednoty, co byste na začátku dalšího ředitelského mandátu vzkázala čtenářům?
Doufám, že se v budoucím období budeme zase častěji setkávat a vídat. Tohle fungování na dálku se mi moc nelíbí. V normálních okolnostech se setkáme často na besedních akcích a popovídáme si, a jsme vděční za každé pochválení, ale i kritiku.
Krajané na různých akcích uvidí i nové tváře z Jednoty. Jsme velice smutní, že někteří naši dlouholetí zaměstnanci, kolegové, odešli do důchodu, ale na druhé straně jsme rádi, že s nimi i nadále spolupracujeme. Také nás těší, že se nám podařilo najít nové, dobré pracovníky na tato pracovní místa.
Do budoucna plánujeme spoustu nových, zajímavých a užitečných vydání, výstav a projektů a všechno s cílem zachování naší české identity, českého jazyka a bohatého kulturního života české menšiny v Chorvatsku. Otázky kladla A.-M. Štrumlová Tučková, foto mk a archiv