O situaci v české menšině uvedla, že besedy přestaly být aktivní, ačkoli slovo beseda znamená společenství, a české domy byly postaveny tak, aby se v nich Češi mohli scházet a stýkat. Tvrdila, že dřívější nadšení jako by nahradila lhostejnost. Zmínila, že existují případy, kdy jsou Češi navzdory ústavnímu zákonu o lidských právech a právech národnostních menšin zcela ignorováni. „Občas máme pocit, že ten zákon existuje jen kvůli srbské menšině, že se s ním mává před světem, a ostatní menšiny se musí dožadovat svých práv a přesvědčovat o svých potřebách a problémech. Je stále ještě aktuální otázka českých názvů osad, správních a jiných institucí a orgánů. Kvůli komu české nápisy bezdůvodně zmizely? Podle neoficiální odpovědi: jestli dáme české, musíme dát i ostatní. Jenomže se zapomíná, že se musí brát v úvahu dosavadní práva (tzv. stečena prava). Což zase znovu máme bojovat o svá práva, i když jsou platnými zákony zaručená? Snad si to Češi za své statečné chování v nejtěžších chvílích domovinské války a vůbec, zasluhují!“ řekl Janotová a dodala, že Češi nesmí být příliš skromní, protože značně přispěli k osvobození této části Chorvatska. Shromáždění přijalo návrh na zavedení kategorie čestného člena Svazu s tím, že mají být stanovena pravidla. Z připravovaných aktivit jsou nejdůležitější dožínkové slavnosti, které by se v budoucnu měly jmenovat Dožínky (dříve byly Obžínky) měly by být zrcadlem kulturní činnosti a organizačních schopností české menšiny. Záštitu nad nimi přijal chorvatský prezident Franjo Tuđman a Svaz pozval i prezidenta Václava Havla. Janotová v Jednotě o Dožínkách uvedla, že byly a jsou ústředním podnikem české menšiny v Chorvatsku, přehlídkou veškeré kulturní, vzdělávací a hospodářské činnosti „nás Čechů“. „Přípravy na dožínky spojí všechny naše spolky, stmelí celou menšinu, ukážou naši sílu, jednotnost, českou houževnatost i naše vlastenectví… Měnily se státy, režimy, vlády, ale naše krajanské české dožínky zůstaly a zachovaly si svůj specifický národopisný ráz,“ řekla Janotová. Dožínky se konaly po šesti letech 30. července 1995 v Daruvaru. Na stadionu Sokol se sešlo 3500 lidí, z toho 1200 účastníků   kulturního programu. Šlo o první velkou poválečnou celomenšinovou slavnost. Vyslankyní prezidenta Tuđmana byla asistentka přednosty Úřadu prezidenta republiky Vesna Škareová Ožboltová, prezident Havel vyslal své poradce Jiřího Kudĕlu a Michala Černého. Přítomen byl také bjelovarsko-bilogorský župan Željko Ledinski a velitel bjelovarského vojenského okruhu generál Luka Džanko. V. Škareová Ožboltová ve svém projevu uvedla, že tradice národnostních menšin Chorvatsko obohacují a že česká menšina přispěla nejen k rozvoji Chorvatska, ale že se Češi přímo zapojili a podílejí se na osvobození Chorvatska. J. Kudĕla přečetl Havlův dopis, v němž české menšině poděkoval za propojení národnostního a občanského postavení. „Vaše češství obohacuje Chorvatsko. Ale váš vztah k tradicím obohacuje i občany země, z níž vzešli vaši předkové a jíž jsem prezidentem,“ vzkázal Havel, zatímco Josef Nedbal z českého velvyslanectví přečetl dopis ministra zahraničí Josefa Zieleniece. Několik dní po Dožínkách osvobodily chorvatské ozbrojené síly v rámci operace Oluja (Bouře) centrální části Chorvatska od srbské okupace. V bojích zahynuli dva čeští vojáci, Luděk Zeman a Petr Valeš, členové mise UNCRO, a proto L. Janotová a poslanec S. Nj. Stárek zaslali prezidentu Havlovi dopis. Vyjádřili v něm soustrast, ale také poděkovali za podporu a správné hodnocení snah chorvatského vedení a prezidenta Tuđmana o mírovou reintegraci okupovaných chorvatských území na východu státu, která byla ukončena za pomoci mise UNTAES začátkem roku 1998. Po operaci Bouře začalo Chorvatsko vstupovat do mírového období, takže se Svaz Čechů mohl věnovat i aktuálním problémům české menšiny, o které nebyla nouze.
Předsednictvo Svazu 13. září 1995 schválilo návrh, aby péči o etnografickou sbírku v Ivanově Sele převzalo Městské muzeum Bjelovar jako jediná profesionální muzejní instituce v Bjelovarsko-bilogorském županství, čímž by se sbírka stala součástí etnografického projektu. Téhož dne se předsednictvo vyjádřilo k pokynům ministerstva školství, že do menšinových škol mohou být přijímány pouze děti menšinového původu, což vyvolalo otázku, co dělat s dětmi ze smíšených manželství. Ve vztahu mezi Svazem a Jednotou přetrvávaly problémy, protože vláda dosud nepřevedla zřizovatelská práva na Svaz, který byl původním zřizovatelem českého týdeníku a stejnojmenného nakladatelství. Předsednictvo také protestovalo proti rozhodnutí o zrušení osvětových poradců pro menšinové školy, neboť v něm vidělo další omezování menšinových práv.
V Chorvatsku se 29. října 1995 konaly další volby do Poslanecké sněmovny a tentokrát byl volební obvod pro Čechy rozšířen o Záhřeb, Rijeku, Bjelovar a Sisak. Svaz Čechů opět podpořil kandidaturu Siniši Njegovana Stárka, neboť se domníval, že si za svou dosavadní práci v menšinovém životě zaslouží křeslo v parlamentu. „Svým hlasem tomuto kandidátovi uznáváte právo Svazu, aby i dále pracoval ve vašem zájmu… Krajané, nedejte se odradit sliby těch, kteří teprve teď přišli na to, že jsou také Češi, kteří by teprve chtěli prý pracovat pro českou menšinu,“ stálo ve volebním prohlášení Svazu. Mimochodem, s představiteli Matice slovenské bylo ústně dohodnuto, že se Češi a Slováci budou od mandátu k mandátu střídat na místě zástupce české a slovenské menšiny. V předvečer voleb v roce 1995 se slovenští zástupci na dohodnutou schůzku věnovanou volbám do Daruvaru nedostavili a Svaz se poté rozhodl nominovat S. Nj. Stárka, a Matice slovenská následně zaslala oznámení o svém kandidátovi. S. Nj. Stárek ve volbách zvítězil, což bylo vyhodnoceno na zasedání předsednictva 17. listopadu. L. Janotová uvedla, že S. Nj. Stárek bude mít více úkolů než doposud, a upozornila také, že právní a politická rada byla zcela vynechána a do voleb se nezapojila. Podle ní je budoucnost české menšiny nestranická. Připomněla, že stranická orientace rozdělila maďarskou, rusínskou a ukrajinskou menšinu, zatímco pouze Češi a Italové zůstali spojeni jedinou zastřešující organizací.
Představitelé Svazu v listopadu 1995 navštívili Českou republiku, kde na ministerstvu zahraničních věcí jednali o studentských stipendiích. Dospělo se k závěru, že se uvažuje pouze o jednosemestrálních nebo dvousemestrálních stipendiích a základním kritériem je přínos pro život menšiny, takže stipendia by se udělovala těm, kteří studují na učitele a v oborech dějepis, etnografie a žurnalistika. Na českých vysokých školách je místo pro asi 40 Čechů ze zahraničí. Leonora Janotová v rozhovoru pro první číslo Jednoty v roce 1996 vyjádřila uspokojení s tím, že se podpora českých institucí zlepšuje a konkretizuje a také s velkou podporou Chorvatska, a to jak ze strany státu, tak i z místní úrovně, bez níž by menšinová činnost stagnovala. Česká vláda schválila 12 milionů korun na přístavbu české školy v Daruvaru, stejnou částku by měla poskytnout i vláda chorvatská.
O rok později Svaz Čechů navštívil nejvyšší chorvatský státní funkcionář, který přijel do centra české menšiny v 90. letech. Byl to předseda Sněmu Republiky Chorvatska akademik Vlatko Pavletić, který byl v Daruvaru 9. listopadu 1996, tři dny poté, co se Chorvatsko stalo plnoprávným členem Rady Evropy. Na setkání na radnici, kterého se zúčastnili představitelé města a Bjelovarsko-bilogorského županství, Leonora Janotová a český velvyslanec Ondřej Havlín, V. Pavletić řekl, že vstup Chorvatska do Rady Evropy představuje důvěru v Chorvatsko, ale také povinnost rozvíjet demokracii, svobodu médií a místní samosprávu. Ve Svazu Čechů se V. Pavletić zajímal o zapojení Čechů do ekonomiky a podnikání. Poté si v doprovodu Josefa Matuška s viditelným zájmem prohlédl stálou výstavu fotografií a dokumentů ze života české menšiny a zapsal se do pamětní knihy.
V březnu 1997 předáci Svazu opět navštívili Českou republiku. S předsedou Československého ústavu zahraničního Jaromírem Šlápotou projednali průběh uměleckého sympozia v Daruvaru. Delegace navštívila také nadaci Češi Čechům, která nabídla sedmidenní pobyt pro 40 studentů v rekreačním středisku ve Štokách u Prahy a spolufinancování pobytu 50 českých učitelů. Nadace rovněž nabídla dar 1500 knih (22 titulů po 60 kusech). Na Ministerstvu zahraničních věcí vedení Svazu jednalo o poskytnutí českých učebnic pro žáky českých škol. Bylo dohodnuto, že bude poskytnuto 200 učebnic podle objednávky škol a také finanční prostředky na nákup lidových krojů pro deset tanečních párů. Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů