Během zimního období pro své kamarády na Facebooku paní Miluška připravila další překvapení. Jsme zvyklí na jejím profilu obdivovat krásné, pečlivě zdobené perníčky, zejména ty vtipné nás pobaví a zpestří nám den. Po Novém roce nám nemohlo uniknout sdílení její nejnovější práce – pochlubila se několika ženskými kroji z různých částí České republiky, které sama zhotovila.
CELÝ UŠILA, ALE I VYŠILA
Poprosili jsme ji o vysvětlení, jak se rozhodla pustit do tak náročné práce. „Byla to reakce na částečnou nedoslýchavost našich vnoučat ohledně českého jazyka. Vnucováním bychom vyvolali opačný účinek, tak jsem použila lest. Když byly vnučky malé, tak jsem jim šila jednoduché kroje, dětský svéráz. Později jsem začala uvažovat o tom, co vlastně kroj je. Z různých definic jsem si vybrala tuto: Kroj je výraz národní či regionální identity. Po tříletém bádání jsem se svěřila své bývalé spolužačce a ona mi poslala zažloutlé stránky od Blaženy Šotkové – brožuru ŠIJEME KROJE 1. Byla ale bez střihové přílohy. Moje znalost technologie mi pomohla, abych si podle jasně napsaného návodu sama nakreslila střihy.“ Dozvěděli jsme se, že se paní Křivohlávková pustila do zhotovování celých krojů od návrhu a střihu k šití a vyšívání. V současnosti je to obdivuhodná práce, vždyť málokterá mladá žena umí šít, natož se pustit do složitých střihů lidových krojů „Tyl a brokát mi poslal syn z Moravy, ostatní jsem koupila v Chorvatsku. Paní Křivohlávková se pochlubila, že i výšivky na tylu či plátně jsou také její ruční práce, stejně jako vyšívaní zlatou nití typické pro slavonské kroje takzvaný zlatovez. „Protože jsem chtěla, aby tyto kroje měly regionální identitu nás Čechů v Chorvatsku, troufla jsem si použít a vsadit mezi české i tři slavonské vzory,“ vysvětluje paní Miluška. Právě tyto tři motivy, které spojují dvě kultury a na které je paní Křivohlávková hrdá, ji přinesly i zklamání. Vysvětlila nám, že fotografie zaslala na Karlovu univerzitu v Praze, ale tam její nadšení nesdílejí.
Přesto je tato práce jedinečná a velice cenná, a vyžádala si spoustu trpělivosti a času. „Na otázku, kolik času je potřeba na výrobu kroje asi nebudu umět odpovědět. Když člověk má z určité činnosti radost – dny, měsíce ba roky nepočítá,“ odpověděla nám Miluška Křivohlávková.
ZÁLIBA V BESEDNÍ ČINNOSTI
Koronavirová pandemie pozastavila bohatou činnost v záhřebském spolku. „V besední činnosti jsem také našla zálibu, zvláště když jsou tam lidé, s kterými si navzájem rozumíme. Spolu zpíváme, smějeme se, a také pláčeme, když nás někdo navždy opustí.“ O svém psaní paní Křivohlávková skromně říká: „Mám občas potřebu něco napsat, někdy se to povede a někdy ani ne. Ve scénáři divadelního představení Buchty jsem vyzvala krajanky, aby často pekly buchty. Je to symbol české tradice, přestože z každého pekáče pár kusů zhltne drak či asimilace. Nápad na scénář Buchty vznikl během besední dílny, na které členky, původem z různých českých osad, každá svým způsobem tvarovala tedy balila – motala svou buchtičku. A zdobení perníčků je pro mne lék, obzvlášť když se chvějí ruce. Jen je potřeba se uvolnit. Přináší mi to uvolnění a radost, když vidím hotové dílo.“
RODINA A ČESKÉ KOŘENY
Paní Miluška pochází z České republiky, kde žila půl druhého desetiletí. „Narodila jsem se v Mníšku u Liberce, jsem dcera Blaženky a Františka s příjmením Lanc. Když mi byly dva roky, museli jsme se přestěhovat do Polabí, do Lysé nad Labem a když mi bylo patnáct, přistěhovali jsme se do Daruvaru. Nyní žijeme s manželem v Záhřebu. Bratr Radouš žije v Německu.“ Podle míst, kde paní Miluška žila, vybrala i kroje, které šila. „Pro starší vnučku Janu kroj středočeský. Tam jsem prožila dětství. Potom kroj z rodného Podještědí pro mladší Emu a ten poslední je z kraje odkud pocházejí moji prapředkové.“
Paní Miluška uvádí: „Mám štěstí, že můj manžel Vladimír má velké porozumění pro mé koníčky. Jeho vášeň je fyzika a matematika, s instrukcemi pomáhá nejen vnoučatům. Starší syn Dalibor žije a pracuje v Německu, má syna Karla a dceru Emu. Mladší Roman žije v Gorici a má dceru Janu a adoptivního synka Luku. Snachy se jmenují Adela a Melita.“ Připravila J. Staňová, foto rodinné album