Českou besedu Dolany na tomto setkání představovaly taneční skupina Dolanka, besední dechový orchestr, pěvecká skupina Berušky a besední kapela.
Vycestovalo se 9. června večer a po dvanáctihodinové jízdě jsme dorazili do Pardubic, kde dolanskou výpravu přivítal představitel hostitelů, pan Lubomír Havrda, genealog určitě už známý čtenářům Jednoty. Pro hosty z Chorvatska připravil prohlídku pardubického starého města. První zastávkou byl pardubický zámek. Dolanští měli příležitost prohlédnout si vnější část zámku, na nádvoří byli zvlášť zajímaví volně se procházející pávi, kteří zaujali pozornost hostů svým specifickým zpěvem. Ze zámku jsme pokračovali na pardubické Pernštýnské náměstí s jedinečnou architekturou. Po společném fotografování před městskou radnicí jsme vyšli na Třídu míru. Náš průvodce Lubomír Havrda přitom vyprávěl zajímavé historky a legendy, týkající se jednotlivých budov, věží a částí města.   
Po obědě jsme vyjeli do sousedního města Chlumec nad Cidlinou. Během krátké jízdy mezi dvěma městy pan Havrda dál vyprávěl, a tak jsme se dozvěděli více o městě Pardubice, průmyslovém centru východočeského kraje, umístěném na řece Labe, v tzv. zlatém pruhu země české. Pardubice mají zvlášť bohatou sportovní tradici, známá je zejména Velká pardubická, nejstarší jezdecké dostihy evropského kontinentu, a také motokrosové plochodrážní závody Zlatá přilba Pardubice. Od pana Havrdy jsme se dozvěděli také o specifických metodách práce v pardubické továrně výbušnin Explosia.
Další zastávkou byl chlumecký zámek Karlova koruna. Je to barokní zámek atypické architektury, který na objednávku hrabat Kinských projektoval Jan Blažej Santini-Aichel, český barokní architekt italského původu. Vystavěn byl v letech 1721–1723 a pojmenován po Karlu VI., otci rakousko-uherské císařovny Marie Terezie. Architektura uvnitř je obdivuhodná, zámek má tři křídla a kruhový střed, tvarem se podobá koruně. Zámek v roce 1949 vyhořel a obnoven byl na náklady státu. Po obnově se do zámku vrací pouze originální mobiliář, pokud ho šlo sehnat. Po prohlídce zámku navštívili Dolanští také městské muzeum Loreta v Chlumci nad Cidlinou, kde si prohlédli vystavené různé zemědělské náčiní. Z Chlumce se jelo zpět do Pardubic do hotelu.
V sobotu po snídani se opět všichni sešli u autobusu oblečení do krojů nebo besedních triček a vedení panem Havrdou jsme vyrazili do vesnice Dolany u Pardubic. Všichni jsme nedočkavě vyhlíželi, zda už bude u silnice nějaká značka, která nám napoví, jak daleko ještě máme do Dolan. Radost vyvrcholila, když jsme v dáli spatřili tabuli s názvem vesnice.
Přijížděli jsme jako poslední ze všech obcí a všichni přítomní nás na hřišti sportovního klubu SK Dolany vřele vítali. Krojovaný pár nabízel chléb a sůl a hned u autobusu nás vítali starosta obce Dolany u Pardubic Miroslav Havránek a hlavní pořadatel letošního setkání Josef Votava, ale také starostové a představitelé ostatních obcí Dolany. Na jevišti pak byla každá obec zvlášť představena, par slov o svých vesnicích pronesli starostové Dolan u Pardubic, Olomouce, Jaroměře, Kladna, Plzně, Hlinců, Čkyně, Klatov, Dolan nad Vltavou a dvou ze Slovenska, Dolan u Levoče a z okresu Pezinok. Naše Dolany dojemnými slovy představili Lubomír Havrda a tajemnice České besedy Dolany Světluška Prokopićová, přičemž se málokterý z naší výpravy udržel, aby mu slzička neukápla.
Hlavní část setkání Dolan jsou sportovní soutěže. Letos se soutěžilo ve fotbale, střelectví, odbíjené a požárním útoku. Naši členové si zkusili střelbu ze vzduchovky, ale svou obec výjimečnou hrou představovalo také fotbalové mužstvo. Mezi tři nejlepší týmy se sice nedostali, ale měli rozhodně největší počet fanoušků. Kromě sportovních záležitostí pořadatelé pro všechny letos připravili jízdu koňským spřežením, jízdu na zapůjčených koloběžkách, prohlídku obce Dolany, výstavu auto- a motoveteránů, ukázku modelů letadel, malování na obličej a další atrakce pro děti a bohatou tombolu. Kamkoli jsi se podíval, všude jen samý Dolaňák, lišili se jenom barvami a vzorky triček. Není proto divu, že se Dolanští v Dolanech cítili jako doma.
Zároveň se sportovními soutěžemi probíhal na jevišti kulturně-umělecký program. V první části vystoupily místní děti a většinu času vyhrávala dechová hudba Dolanka z Dolan u Olomouce. Muzikanti snadno najdou společný jazyk, takže na rozloučenou zahráli muzikanti Dolanky společně s dechovým orchestrem České besedy Dolany. Naše dechovka v programu zahrála čtyři písně a doprovázela také taneční skupinu Dolanka, která zatančila pět tanců. Půlhodinové pásmo písní poté přidaly zpěvačky pěvecké skupiny Berušky za doprovodu kapely. Vystoupení se divákům velmi líbilo, takže po dlouhém potlesku musely Berušky zpívat dál. Kapela zahrála po programu pásmo písní z Dalmácie a několik známých chorvatských zábavných písní, přičemž se neúnavně tančilo. Za účast na letošním setkání získaly Dolany z Chorvatska krásný pohár. Přišla chvíle, kdy jsme se museli rozloučit a odjet na ubytovnu, ale před ubytovnou se muzikanti opět dali dohromady a nastalo neplánované hodinové party, které pobavilo také kolemjdoucí a ostatní hosty hotelu.
Celý tento zájezd do Česka měl zvláštní význam pro rodinu Brkićových, pro předsedu místního výboru obce Dolany Zvonka Markalause a Marici Cajsperkovou. Lubomír Havrda zajistil Jiřince Brkićové návštěvu původního domova jejích předků v obcích Dolany a Plch, Zvonku Markalausovi umožnil návštěvu vesnice Dědek, odkud pocházejí jeho předkové, a Marici Cajsperkové návštěvu obce Křičeň, ze které pocházejí předkové jejího manžela.
V neděli ráno nastal čas loučení, a ta jsou vždycky těžká. Jsme vděční za veškerou pomoc panu Havrdovi, který se podílel na organizaci ubytování, stravování, byl perfektním průvodcem, sháněl ošetřovatele po nalezení přisátého klíštěte a pomáhal i jinými způsoby. Zkrátka – všechna čest a mockrát děkujeme jak panu Havrdovi, tak pořadatelům celé akce.
V Dolanech u Pardubic jsme se dozvěděli, že se příští setkání Dolany v Dolanech bude konat od 23. do 25. června v roce 2023 v Dolanech u Jaroměře. Zda se chorvatské Dolany setkání zúčastní, zatím nevíme. Berušky si ale v sobotním programu na závěr zvolily píseň Na shledanou, rodné údolí, což by mohlo prozrazovat plány do budoucna. Necháme se překvapit, ale vzhledem k tomu, že zájezd neměl ani jeden špatný moment a členové výpravy vzorně reprezentovali svou obec a stát, není to nemožné. Chorvatští Dolaňáci poznali další vesnici, o které budou rádi zpívat verš své hymny Do Dolan, tam já (já taky) rád jezdívám.  Text a foto Alen Janota