Od roku 1994 až do své smrti byl osm volebních období předsedou Společnosti svazu osob se zdravotním postižením Chorvatska a dosáhl významných výsledků vytrvalým prosazováním práv a postavení osob se zdravotním postižením, jejich lepším zviditelněním, zaváděním nového paradigmatu postižení a řady inovativních projektů. Zasazoval se o odstranění architektonických a stavebních bariér, zavedení přizpůsobené dopravy, včasnou intervenci, domácí nemocnici a rehabilitaci v komunitě. Byl iniciátorem samostatného života pro osoby se zdravotním postižením i služeb osobní asistence. Mimořádně se zasloužil o zavedení důstojné práce a pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním postižením.
Za svou neúnavnou a kvalitní práci obdržel přes sto ocenění organizací osob se zdravotním postižením a zvláštní cenu ombudsmanky pro osoby se zdravotním postižením. V roce 2005 obdržel také Cenu města Záhřebu za humanitární činnost a v roce 2017 mu Ministerstvo demografie, rodiny, mládeže a sociální politiky udělilo Státní cenu za humanitární práci jako uznání mimořádných úspěchů a přínosu k rozvoji humanitární práce. Bylo to vyvrcholení Bobušovy obětavé a vytrvalé snahy o začlenění lidí se zdravotním postižením do chorvatské společnosti a realizace vize Chorvatska jako společnosti rovných příležitostí.
Zorislav Bobuš byl také členem předsednictva Evropského fóra zdravotně postižených (European Disability Forum – evropská zastřešující organizace osob se zdravotním postižením), členem řady pracovních skupin souvisejících s přijímáním strategií, politik, akčních plánů a dalších dokumentů týkajících se osob se zdravotním postižením, členem Rady vlády pro rozvoj občanské společnosti a externí člen parlamentního Výboru pro zdravotnictví a sociální péči. Sám Zorislav Bobuš po mozkové příhodě v roce 2015 skončil v invalidním vozíku, a ještě více se tak přiblížil těm, kterým zasvětil téměř celý svůj profesní život.
Intenzivní společenský život a četné známosti spojily Zorislava Bobuše se zakladateli Chorvatsko-české společnosti, do které vstoupil hned na začátku roku 1992 a byl zvolen členem předsednictva. Již v roce 1993 byl zvolen místopředsedou a v roce 1994 předsedou Chorvatsko-české společnosti. Tuto funkci zastával ve čtyřech mandátech po dobu 11 let, až do roku 2005, kdy vedoucí pozici přenechal Zvonimiru Kotarcovi. V dobách daleko méně nakloněných činnosti nevládních spolků, a zejména jejich financování z veřejných zdrojů, dokázal Bobuš svými manažerskými schopnostmi a vlivem zajistit kvalitní působení Chorvatsko-české společnosti, která právě tehdy dosáhla svého vrcholu, vzhledem k počtu členů a množství a rozmanitosti vykonávaných činností. Klíčem k úspěchu je také důvěra, kterou Bobuš jako předseda měl v tehdejší vedoucí osobnosti Chorvatsko-české společnosti, kteří navrhovali a realizovali konkrétní programy. Byli to především Božidar Grubišić, Vlatka Banková, Máňa Hribarová, Miroslav Jílek, Zdenko Procházka a Morana Kovačová. Během Bobušova mandátu vyšlo 17 čísel zpravodaje Susreti, byly spuštěny webové stránky CHČS (HČD), s Maticí chorvatskou vyšla kniha vybraných projevů Václava Havla Sve je moguće (Všechno je možné), první z 12 knih, které Společnost dosud vydala, proběhla řada fór a přednášek na témata související s Českou republikou a chorvatsko-českými vztahy.
V tomto období byla založena pobočka CHČS v Daruvaru (1994) a v témže roce byla realizována náročná a obsahově pestrá akce Dny české kultury (v Záhřebu a Daruvaru) a ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR a Českou besedou Záhřeb chorvatsko-české ekonomické fórum v roce 1999.
Bobuš byl jako předseda signatářem návrhu CHČS, na jehož základě v roce 1994 chorvatský prezident Franjo Tuđman ocenil Svaz Čechů a Českou besedu Záhřeb u příležitosti jejich výročí a v roce 1999 Ministerstvo zahraničních věcí ČR udělilo cenu Gratias agit Josefu Matuškovi, a také návrhu na udělení Dušanu Karpatskému Ceny INA za podporu chorvatské kultury ve světě za rok 2001.
Bobuš udržoval harmonické vztahy s Česko-chorvatskou společností v Praze, kterou tehdy vedla Jarmila Pazderníková, takže díky spolupráci obou spolků se v roce 1995 uskutečnila návštěva českých novinářů v Chorvatsku a Dny slavonské kuchyně v Praze, v roce 1996 výstava Klasika chorvatského naivního umění a v roce 1997 byla provedena akce na pomoc obětem povodní v České republice.
Poté, co přestal zastávat funkci předsedy, byl Zorislav Bobuš v roce 2005 zvolen místopředsedou Chorvatsko-české společnosti a tuto funkci zastával dvě funkční období až do roku 2009. I když bude zapamatován především pro svou angažovanost ve prospěch lidí se zdravotním postižením, Zorislav Bobuš se jako dlouholetý předseda Chorvatsko-české společnosti také zapsal do novodobých dějin chorvatsko-českých vztahů, do kterých významně, i když možná ne tak veřejně viditelným způsobem, přispěl. Marijan Lipovac, přel ls