Hudební tábor Tkon 2022 nejen pro mladé krajany

  • Posted on:  středa, 14 září 2022 00:00

HODNĚ NOVÝCH ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ
Svaz Čechů v Chorvatské republice uspořádal ve dnech 8. až 18. srpna 2022 letní tábor pro mladé krajanské hudebníky v letovisku Tkon na ostrově Pašmanu. Tábor probíhal ve spolupráci se Základní uměleckou školou Velké Bílovice z České republiky, která poskytla učitele hudby. Tábora se zúčastnili členové školní dechové hudby ZUŠ Velké Bílovice a, jak nás informoval tajemník Svazu Čechů Dalibor Kolár, i členové zdejších Českých besed Dolany, Končenice, Daruvarský Brestov, Prekopakra a Lipovec.

„Hlavním instruktorem čili učitelem hudby pro celý orchestr a pro sekci žesťových nástrojů byl Luboš Řehánek, který je učitelem tuby. Dalšími pomocnými instruktory byli Barbora Pospíšilová ze ZUŠ Mikulov pro dřevěné nástroje – flétny a klarinety a Dagmar Osičková pro zpěvy. Já, Dalibor Kolár, jsem byl také pomocným instruktorem pro bicí nástroje,“ uvedl náš spolubesedník.
„Účastníci tábora byli ubytováni v letovisku dežanovecké základní školy. Nakonec se tam ubytovali takřka všichni, jen pro učitele byl pronajat jeden apartmán v bezprostřední blízkosti. Všichni se stravovali v jídelně letoviska, vařily jim jako i v předchozích ročnících kuchařky z Končenic Miluše Jurićová a Nada Ambrošová, které jen pokračovaly v práci po skončení předchozího, tanečního tábora.
Tentokrát se na tábor vyjelo z Daruvarského Brestova, protože tam bylo zapotřebí do autobusu naložit dost technického vybavení, jako například bubny, stojany na noty, reproduktory, mixér a zesilovač.  Vyjíždělo se už 7. srpna, protože toho dne končil taneční tábor. My jsme tam vlastně přijeli tím autobusem, kterým se tanečníci vraceli domů.“
O KAŽDODENNÍM PRŮBĚHU TÁBORA
„Pracovní dny na táboře probíhaly velmi podobně, skoro stejně. Ráno vždy byla nejdříve snídaně, po ní v devět hodin začínala dopolední zkouška, ta trvala s jednou nebo i dvěma přestávkami asi do poledne. Přestávky byly už podle toho, jestli zkouška trvala dvě nebo tři hodiny a podle toho, nakolik byli hudebníci unaveni či podle toho, jak už měli otlačené rty. Někdy se zkoušky konaly odděleně, každá sekce zvlášť, některé zkoušky byly zase společné, záleží na tom, ve které fázi nácviku hudebníci právě byli. Na začátku bylo několik oddělených zkoušek, aby si každá sekce nacvičila své části, a ke konci tábora byly už téměř všechny zkoušky společné.
Po dopolední zkoušce byla chvíle odpočinku a pak oběd. Odpoledne se všichni většinou rozběhli na pláž, aby se trošku vykoupali. Později odpoledne byla zase jedna kratší zkouška, asi hodinu a půl až dvě, aby se zase opakovalo to, co se ten den dopoledne procvičovalo. Pak už byla večeře a po ní společná zábava. Při ní si všichni většinou zase vzali nástroje a zahráli něco neoficiálně a spontánně, tak pro sebe.
Patnáctého srpna bylo závěrečné vystoupení v centru vesnice, ‚na mulu‘. Tábor trval do osmnáctého srpna, ale vystoupení bylo dřív, podle toho jak to domluvilo místní turistické sdružení. Měli jsme tedy trochu méně času na to, abychom program nacvičili. Měli jsme na to vlastně jen týden.
Po vystoupení jsme uspořádali výlety, ty byly uvolněnější. Jeden den jsme podnikli pěší túru či spíš procházku na kótu zvanou Straža. Tam je vyhlídka, ze které se krásně vidí celý archipelag Kornati. Vzhledem k tomu, že bylo mezi účastníky z Česka dost mladších, o které se učitelé báli, že by túru nezvládli, pro ně uspořádala paní učitelka Dagmar túru ke klášteru Ćokovac. My větší jsme se při návratu ze Straže zastavili také na Ćokovci (klášter se nazývá podle kosů, kterým se v místním dialektu říká ćok).
Druhý den jsme podnikli výlet lodí. Pluli jsme mezi ostrovy Pašmanem a Vrgadou, kde jsou rybochovná zařízení (ribogojilište), a právě tam se zdržují delfíni. Viděli jsme jich tam spoustu. Pak jsme pluli dál na ostrov Vrgada, kde jsme měli asi dvouhodinové volno. Je tam písčitá pláž, na které jsme se vykoupali,“ uvedl tajemník Svazu. „Poslední den už nám zbylo jen balení, úklid a odjezd domů.“
ZÁVĚREČNÝ KONCERT VE STŘEDU OSADY
Koncert účastníků hudebního tábora o státním svátku 15. srpna na tkonském nábřeží turistické sdružení ohlásilo jako významnou událost. Sešel se na něm poměrně velký počet místních i turistů pobývajících ve Tkonu i širším okolí. Podívat se na hudebníky přijel také poslanec Vladimír Bílek, který celé vystoupení živě vysílal na Facebooku.
„Byli tam také rodiče jednoho účastníka z Česka, kteří byli právě na Pašmanu na dovolené. Navštívili nás nejdřív na táboře, přišli i na vystoupení. V publiku jsme viděli některé známé tváře z Daruvarska, lidi, kteří byli také právě na dovolené. Když slyšeli, že budeme hrát, tak se přišli také podívat.
S obcí Tkon máme vždy dobrou spolupráci. U místního turistického sdružení zařídila, aby nám pomohla s uspořádáním koncertu, s technikou, obstaráním židlí pro hudebníky i publikum. Cokoliv bychom potřebovali, ve všem nám vyšla vstříc,“ uvedl D. Kolár.
VŠICHNI SI ODNÁŠELI KLADNÉ DOJMY
„Samozřejmě, z tábora se, stejně jako vloni i jako v roce 2019, všichni vraceli velmi spokojeni a už se nemohou dočkat příštího, který bude napřesrok. Nikomu se nic špatného nestalo, všechno proběhlo hladce. Řekl bych, že se tábor vydařil,“ konstatuje tajemník Svazu a jeden z učitelů hudby na táboře. Mládež se s učiteli v krásném prostředí deset dnů zabývala tím, co má ráda, a bude se moci s nově nabytými znalostmi a dovednostmi ještě lépe zapojit do menšinového hudebního života.
HUDEBNÍCI SE SETKAJÍ MOŽNÁ JEŠTĚ LETOS
Na závěr nám D. Kolár sdělil, na jaký nápad vedoucí přišli: „Vedoucí Luboš Řehánek pořádá každoročně ve Velkých Bílovicích přehlídku dechových hudeb českých základních uměleckých škol. Napadlo ho, že by možná bylo hezké, kdyby jak čeští, tak zdejší, chorvatští účastníci tohoto hudebního tábora v tomto obsazení spolu zahráli na uvedené přehlídce. Jsme ve fázi domluv, samozřejmě bychom museli vyhledat zdroj financí na ubytování i na cestu. Kdyby to mělo vyjít, je možné, že se účastníci tábora sejdou ještě letos v Bílovicích.“ Text Željko Podsedník, foto Dalibor Kolár a úřad poslance

FOTO na facebooku

Natea Perinovićová, členka České besedy Prekopakra, dopodrobna popsala svůj prožitek letošního hudebního tábora ve Tkonu:
DESET DNÍ MEZI NÁDHERNÝMI, VESELÝMI LIDMI
„Prostě miluji léto! Skoro pořád se mohu procházet s kamarády, chodit na koupaliště, bavit se s rodinou, jíst zmrzlinu a pít chlazenou limonádu, nemluvě o možnosti zájezdu k moři. Třeba na hudební tábor ve Tkonu, určený pro členy českých besed z celého Chorvatska. Léto nemůže být nudné, když máš strávit deset dní s nádhernými, veselými lidmi.
Tkon je typická rybářská osada a přístav na ostrově Pašmanu, s pouhými 800 obyvateli, říká se jí i „brána ke Kornatům“. Obyvatelé se zabývali lovem mušlí zvaných kunjka, podle nichž obec dostala jméno Kun (Tkon). Po celý rok se zde setkáte s příjemným podnebím, křišťálově čirým mořem a rozmanitým podmořím, písčitými plážemi a řadou ostrůvků, panoramatickými stezkami a pěšinami mezi olivovými sady s kamennými ploty zvanými suhozid. Nadchnou vás bohaté dějiny a kulturní dědictví i pohostinnost místních lidí, kteří vám rádi nabídnou něco k jídlu, pití a také dobrou zábavu.
Hudební tábor, který se pořádá už třetí rok, má za cíl propojit mladé hudebníky, absolvovat program, který je každý rok jiný, a vystoupit v tkonském centru. Týden před táborem se účastníci scházejí v Daruvaru, probírají program skladeb, na kterých se bude pracovat, jakož i táborová pravidla. Tábor trvá deset dní a každý den je přesně naplánovaný a dobře využitý. Účastním se tábora už druhý rok a na tento letošní jsem se moc těšila, protože se k nám přidali i přátelé z Česka. Když jsem tu byla poprvé, bylo to pro mne vzrušující, dobrodružné a vyzývavé, tábor byl skvělý. Kvůli tehdejší situaci s koronavirem musel koncert probíhat online. Nechtěli jsme však, aby vše zůstalo jen online, a tak jsme vystoupili i v Končenicích a Brestově. Letošní koncert se naštěstí konal v samém centru Tkonu. Přišel hojný počet lidí, kteří nás odměnili velkým potleskem. Ale nejpodstatnější je, že my jsme spokojeni. Připravovali jsme se každodenně, denně jsme měli dvě dvouhodinové, někdy i delší zkoušky a snažili jsme se dát maximum.
Hudba je nádherný způsob komunikace. Můžete dívce zahrát píseň a tím si ji získat, můžete do noci tančit s nejlepším přítelem, nebo i vydělávat... je tu celá řada možností pro lidi znalé hudby. Musíme jen jít za svými cíli, přáními a volbami. S hudbou je možné všechno a nuda s ní nemá šanci. Život hudebníka je ale náročný a není pro každého. Vzpomínám si, že mi tatínek říkával: ‘Nejlépe je tam, kde je veselá společnost.‘ A měl pravdu. Na našem táboře byli účastníci různého věku, od sedmi do třiceti, ba i více let. Ale věk nevadil, všichni jsme si byli rovni, se stejnými cíli a očekáváními a usilovali jsme o ně společně. Byli jsme jedni druhým oporou a společně jsme byli veselá mladá společnost. Moc ráda jsem se každodenně dívala na radostné tváře s úsměvem, to byl důkaz, že se nám tu líbí a že jsme spokojeni. Naše společná zábava končívala pod hvězdným nebem při dobré hudbě a (ovšem, jen pro starší) se sklenkou dobrého vína. Každý den byl protkaný písní, tancem a smíchem a nikdy jsme se nenudili.
Naše dny začínaly kolem sedmé, připravovali jsme se na snídani, která byla o osmé. O deváté jsme začínali se zkouškami. Každá zkouška trvala dvě hodiny, občas i tři, už podle toho, jak byl program náročný. O půl jedné byl oběd a po něm jsme měli volno. Trávili jsme ho většinou na pláži, jednotlivě či ve skupině, což bývalo lepší. To jsme si hráli s míčem, potápěli se, skákali do vody nebo se opalovali na sluníčku. Občas jsme potřebovali, aby si oči odpočali, a tak jsme si chvíli pospali, jindy jsme si povídali a povídali a nikdy nás to neznudilo.
Naším rituálem bylo kafíčkování – popíjení horké hořké kávy, kterou vařil ten, na koho přišla řada. Každý den jsme určovali, kdo bude „dobrovolník“, který musí kávu uvařit. To jsme se pak sesedli, popíjeli kávičku jako nějaké stařenky a povídali si o našich mladistvých problémech. Po kávě byla zkouška, začínala kolem páté a také trvala dvě hodiny. Po dobrém, využitém dni následovala večeře a večerní volno. Dospělí chlapci a dívky měli povolenou vycházku do 23 hodin. Kdo by přišel pozdě, musel by druhý den tolik minut, o kolik se opozdil, hrát poměrně těžké hudební fráze. K tomu však nikdy nedošlo, protože jsme byli zodpovědní a poslouchali jsme vedoucího Dalibora Kolára. Takže tábor nebyl jen pro hudbu a zábavu, byl také příležitostí ukázat, jak jsme zodpovědní a schopní se postarat sami o sebe.
Letos se k nám přidali přátelé, mladý hudební soubor z Velkých Bílovic, největší vinorodé oblasti v Česku. Moc jsem se těšila a byla jsem zvědavá na to, jak budou vypadat zkoušky, jak se budeme dorozumívat, když nemluvím česky. Letos jsem si předsevzala česky se naučit, protože na mne zapůsobil nejen jazyk, ale i česká kultura. Přijeli dva dny po nás, dlouho cestovali. Se skupinou dětí přijeli také tři vedoucí. Prvním z vedoucích, snad i hlavní postavou celého tábora byl Luboš Řehánek, hudebník, skladatel, profesor a sbormistr, člen dechové hudby Bílovčanka. Je odborníkem na tubu, působil jako profesor na Základní umělecké škole Velké Bílovice a jako vedoucí tamního kostelního sboru. Byla s námi také Dagmar Osičková, profesorka zpěvu na ZUŠ Velké Bílovice. Byla vedoucí skupiny, kterou činila řada malých a pár větších zpěváků. Zkoušky probíhaly odděleně ve zvláštní místnosti, na chodbě, protože hudebníci obsadili celou velkou místnost. Mezi zpěváky jsem poznala krásnou mladou společnost, čtyři mladé zpěvačky denně vyvolávaly úsměv na mé tváři. Kamarádili jsme, vyměnili si čísla telefonu a přislíbili, že si zavoláme, třebaže česky nemluvím. Na hodiny zpěvu s profesorkou Dagmar budu dlouho vzpomínat. Vedoucí další skupiny byla Barbora Pospíšilová, profesorka dřevěných dechových nástrojů, která pracovala s klarinetisty a naší flétnistkou. V neposlední řadě tu byl náš vedoucí Dalibor Kolár, který byl s námi už třetí rok. Je vzorem pro všechny nás, protože hraje takřka na všechny nástroje, a přitom je samouk. Do hudební školy nikdy nechodil, ale cílevědomě a s velkým úsilím se mu podařilo naučit se hře na tubu, klarinet, akordeon, bas kytaru, bubny, klavír a mnohé další nástroje. S velkým úsilím a láskou nám věnoval každou minutu, aby nám přiblížil to nejpodstatnější. Když jsme měli potíže nebo byli na rozpacích, vždy podal pomocnou ruku. Byl výborným vedoucím, oporou a příkladem pro všechny nás.
Aby toto nebyl tábor, kde se jen hraje, zpívá, tančí a koupe se, pokaždé se připraví nějaké dobrodružství. Od obce Tkon vede značená upravená turistická stezka k rozhledně Straža nad Tkonem, výstup k ní trvá 45 minut. Stezka vede k makadamu vedoucím k bunkru z druhé světové války. Z ní se dalo pozorovat Pašmanský a Zadarský průliv, dnes je z ní nádherný panoramatický výhled. Bylo kouzelné chodit těmi zelenými stezkami za zpěvu ptáků, pod slunečními paprsky prodírajícími se hustými korunami stromů. Výhled vám nedokážu popsat, ale kdybyste tam přišli, posadili se na skálu a kochali se v dechberoucím pohledu, také byste uznali, že jde o pohled za milion dolarů. Skutečně jsem si vychutnala naše veselé společné chvíle.
Kromě toho jsme měli další dobrodružství, jedno z nejlepších doposud. Pluli jsme lodí na ostrov Vrgada. Nebyla to obyčejná plavba, jeli jsme se podívat na delfíny. A skutečně jsme je viděli! Všichni upírali zrak na mořskou hladinu, aby jim delfín neunikl. Vrgada je skromný ostrůvek bez automobilů, kde je všechno nadosah, obchod, několik restaurací, kostel... Hlavními charakteristikami jediného stále osídleného ostrova u Pakoštan jsou hustý borový les, čisté moře a přístupné pláže. Já bych řekla, že je to ostrov malý a útulný. Po vylodění jsme měli dvě možnosti – koupání na nejhezčí pláži nebo průzkum ostrova. Několik nás vystoupilo na nejvyšší vrch Vrgady. Prozkoumali jsme každý koutek, poznali pamětihodnosti, chodili lesem, viděli i hady a slyšeli místní pověst.
Kromě výborné společnosti jsme tu měli i naše kuchařky paní Nadu a Milušku, které pilně vařily pro všechny nás a nikdy nás nezklamaly. Jezdí s námi už třetí rok a mně osobně přirostly k srdci. Jednou upekly tak dobré rohlíčky, že jejich vůně probudila turisty v okolí z hlubokého spánku, do kterého jsme je uvedli naším zpěvem. Nezapomenutelné pro mne zůstávají chvíle, kdy si po zkoušce oblékáme plavky a odběhneme k pláži a do moře. Ve sprše si ještě stále prozpěvujeme písně ze zkoušek, jako kdesi v ráji. Celou vsí zní náš veselý smích. Pro mne to bylo jedno z nejkrásnějších let vůbec. Při písních, tancích, zpěvu, smíchu tu nebyla žádná zklamaná tvář; žijeme tu pro společné štěstí, pro přátele, pro hudbu. Žijeme pro to, abychom se šli vykoupat, oslunit, hrát. Malé věci dělají velké zázraky. Toto je důkazem, že si i v nejtěžších chvílích v dobré společnosti veselých lidí lze přivodit úsměv na tvář. Jsem moc vděčná za nádherné vzpomínky a krásné chvíle. Na shledanou zase za rok!“    Přel. Ž. Podsedník

Read 16 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 38 2022

V Jednotě číslo 38, která vychází 1. října 2022, čtěte:
- Evropský den jazyků ve Virovitici
- Den české kultury – Den kukuřice v Dežanovci
- Návštěva žáků z Plzeňského kraje v našich školách
- Na mezinárodním krajanském festivalu v Praze
- Výstava fotografií o českém členství v Evropské unii
- Vyhlášení výsledků soutěže Klubu literátů Svazu Čechů
- Česká beseda Dolany v Krupce v severních Čechách
- In memoriam Vlado Milunić
- Honba dětí ze Zdenců a Brestova za pokladem
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi