Protože jsem stála u zrodu této krajanské slavnosti a pořádala a režírovala programy několika z prvních, jako správná nečinná penzistka jsem si šla ověřit a připomenout, za pomoci rijeckého besedního zpravodaje Naše řeč, jak to bylo na prvních a několika dalších Zpěvánkách. Přišla jsem tak na údaje, které jsem i sama pozapomněla (avšak v naší době vždy existuje možnost všechno si zjistit a ověřit, jen je zapotřebí vážit si čtenáře). Doufám, že i některé čtenáře, především zpěváky, by tyto podrobnosti mohly zajímat.
Zpěvánky se zrodily, když v září roku 2000 do Chorvatska přijel z ČR učitel Petr Trunec – češtinář a hudebník. Už po dvou týdnech jeho pobytu v Daruvaru – a seznámili jsme se v srpnu téhož léta v Dobrušce, kde vedl kurz češtiny, jsem ho odvezla do Rijeky, aby pomohl rijecké pěvecké skupině, která atím zpívala, jak říkali její členové „pro svoji duši“, bez vedoucího. Během několika víkendů, které strávil v Rijece jako host v naší rodině, vyzvedl rijeckou pěveckou skupinu na úctyhodnou úroveň. Později pan Trunec začal pomáhat i tehdy existujícím pěveckým skupinám a sborům na Daruvarsku, které se v té době daly spočítat na prsty jedné ruky, a zakládat další a další pěvecké skupiny a sbory.
U jednoho nedělního oběda pan Trunec navrhl, abychom uspořádali setkání pěveckých krajanských skupin, kterých už bylo osm nebo devět, a to v Rijece. Jestli si Krajanské zpěvánky (název určitě) vymyslel sám, nebo to dostal za úkol, to nevím a není to důležité.
První Zpěvánky se konaly v sále rijecké Filodrammatiky na Korze v centru Rijeky již 27. září 2001. Zúčastnilo se osm skupin a 140 zpěváků. Reprezentativní a honosný sál Filodrammatica interiérem vyzdobeném ve stylu italské novorenesance byl pro tak velký počet účastníků příliš stísněný a vešlo se tam velmi málo publika, proto však si zpěváci a jejich vedoucí vyměnili názory a vzájemně slyšeli zpěv ostatních.
Druhé Zpěvánky se konaly až 5. dubna 2003, a program probíhal v rijeckém Chorvatském kulturním domě na Sušaku (dále HKD), zúčastnilo se 12 skupin a pěvecký sbor Trsat a 300 zpěváků. Účastníci dorazili do Rijeky už kolem poledne, oběd pro všechny byl v rijeckém Domě Červeného kříže, zkouška pod dozorem pana Trunce na jevišti od 16 hodin. Večeře pro všechny byla opět v Domě Červeného kříže, následovalo kamarádění, společný zpěv, hudba a tancování až do pozdních čili ranních hodin.
Třetí Zpěvánky se konaly 2. října 2004 v Prekopakře. Proč a jak k tomu došlo, je delší povídání, hlavně se objevilo mínění, že žádná beseda nemá výhradní právo na organizaci kterékoliv celomenšinové manifestace (jako kupř. Lipovec má exkluzivní právo na divadelní přehlídku ta se také v těch letech jednou konala v Brestově).
Čtvrté Krajanské zpěvánky se konaly 15. října 2005 v Rijece. Zúčastnilo se 16 skupin, mezi nimi poprvé Sisak a spřátelený pěvecký sbor z Omišalje. Bylo zde 363 zpěváků a hudebníků, podávalo se přes 400 večeří. Přivítání účastníků bylo v 15 hodin v nedokončeném českém domě v Rijece, večeře ve starém sportovním sále v rijecké čtvrti Zamet.
Na pátých Zpěvánkách, které se konaly 14. října 2006 v Rijece v HKD, bylo 20 skupin a pěvecký sbor z osady Viškovo u Rijeky. Oběd a večeře se podávaly v nedokončeném Českém domě, zúčastnilo se 385 účinkujících, podalo se více než 450 večeří. Kromě ve velkém sále se večeřelo i na jevišti a v hale.
První Zpěvánky, které se konaly v rijeckém, tehdy ještě stále nedokončeném Českém domě byly v pořadí 6. a konaly se 22. října 2007. Probíhaly jako samostatná slavnost v rámci rijecké Etnopřehlídky (slavnost rijeckých menšinových spolků). Zúčastnilo se 19 krajanských pěveckých skupin a sborů a přes 350 vystupujících. V Naší řeči č. 55 si o šestých Zpěvánkách můžeme přečíst mj.: Účinkující přijeli k mýtné rampě na dálnici před Rijekou v osmi autobusech kolem poledne. Tam je dočkali členové České besedy Rijeka a doprovodili na místo, kde byl organizován společný oběd pro všechny účinkující i hosty. Oběd organizovala a financovala paní Zdenka Čuchnilová, poslankyně v Chorvatském sněmu. Byla to příležitost k setkání paní poslankyně s velkým počtem představitelů české menšiny, kterou v chorvatském parlamentu zastupuje. Letošní Zpěvánky byly pro výkonného organizátora, Českou besedu Rijeka, neobvykle náročné. Nešlo tu jen o to, aby se důkladně připravil program a společná večeře. Zpěvánkám předcházelo dokončení prací na stavbě Českého domu v Rijece, který, vzdor tomu, že není dokončen, otevřel dveře první veřejné akci a k tomu akci organizačně tak náročné pro velký počet účinkujících. Kdo viděl prostory, ve kterých jsme přivítali hosty, a ve kterých probíhal program jen pár dní před konáním Zpěvánek, sotva mohl věřit, že vše bude včas přizpůsobeno, dokončeno a připraveno pro vystoupení tak velkého počtu zpěváků. Ale bylo! Díky obětavé práci více než dvou desítek rijeckých beseďáků, kteří v předešlých dvou týdnech strávili v domě desítky hodin. Často tam pracovali do pozdních nočních hodin a mnozí z nich tam byli i celé dny nebo se tam vraceli dvakrát za den (což je v Rijece velice náročné pro velké vzdálenosti a dopravní problémy).
Dále už nešlo udržet Zpěvánky na jednom místě, bylo příliš skupin a lidí a příliš náročné organizovat je taky, aby všichni mohli být spokojeni. Sedmé Zpěvánky, v roce 2009 se konaly na dvou místech, v Rijece a v Prekopakře a od té doby se stále konají na dvou až třech místech, z kterých je jedna část obvykle v Rijece.
To, co na těchto prvních Zpěvánkách v Rijece bylo stálé a působivé a poněkud rozlišné od Zpěvánek roztroušených na několika místech, je přítomnost více médii – novin a televize, nejen menšinových a lokálních, ale i státních, dokonce i Rádia Praha a Rádia České Budějovice. Vždy také probíhala recepce u starosty Rijeky pro významné hosty a pořadatele. Program tehdy nádherně uváděli profesní moderátoři Lenka Lalićová a Ivica Nikolac z rijecké městské správy. Na programu (který někdy trval i více než tři hodiny pro velký počet skupin, což nebylo vždy příjemné) byla obvykle předsedkyně Svazu, zástupkyně v Chorvatském sněmu, velvyslanec ČR v RCH (výjimečně jeho zástupce), starosta Rijeky a představitelé jiných menšinových spolků v Rijece. Několikrát byl na programu i primorsko-goranský župan, starostové Daruvaru a některých obcí a měst z ČR, předseda Rady pro národnostní menšiny RCH, představitelé městské zprávy Rijeky a županství a mnozí menšinoví předáci.
Od doby, kdy se Zpěvánky staly tak rozsáhlou manifestací s tolika účastníky na několika místech, Zpěvánky už, podle mého mínění ovšem, nejsou takové, jaké podle původní představy měly být. Mělo to být především setkání zpěváků, vzájemné sledování výkonů, vystoupení a postupování kvality ve skupinách, přátelská výměna názorů a dojmů o zpěvu, práci a případných problémech v pěveckých skupinách a sborech atp. Navíc je dnes bolestný nedostatek mladých hlasů. Ti, kteří dnes zpívají ve větším počtu, zpívali i před dvaceti léty, po příjezdu a programu už nemají sílu na velké pobavení, zpívání, tanec a zábavu do ranních hodin jako kdysi. Proto ale Zpěvánky dnes nejsou pořadatelsky tak náročné, kvůli citelně menšímu počtu účastníků na jednom místě. Jenže už to není to pravé, ořechové, jako v prvních létech konání této celomenšinové krajanské slavnosti, nebo nás to už tak nebaví kvůli tomu, že jsme téměř všichni o 20 let starší, což je také možné. Ale zavzpomínat na začátky je příjemné. Text a foto Sněžka Hercegová
JAK SE ZRODILY A PROBÍHALY NĚKTERÉ Z PRVNÍCH KRAJANSKÝCH ZPĚVÁNEK
A máme zase za sebou jednu z nejpočetnějších a nejdéle trvajících krajanských slavností, kterou pořádají Svaz Čechů a besedy – Krajanské zpěvánky.
V Jednotě č. 40 jsem se dočetla o letošní druhé části Krajanských zpěvánek v Rijece, kde mne zaujaly některé nepřesné údaje, především tvrzení, že letošní rijecká část Zpěvánek byla nejpočetnější ze všech, které se doposud v Rijece konaly, že se v Besedě v Sisku zpívá od roku 2018 atd. Nedočetli jsme se ale, které v pořadí letošní Zpěvánky byly, a když jde o téměř dvacá-té, tak by ten údaj stál za zmínku.
Protože jsem stála u zrodu této krajanské slavnosti a pořádala a režírovala programy několika z prvních, jako správná nečinná penzistka jsem si šla ověřit a připomenout, za pomoci rijeckého besedního zpravodaje Naše řeč, jak to bylo na prvních a několika dalších Zpěvánkách. Přišla jsem tak na údaje, které jsem i sama pozapomněla (avšak v naší době vždy existuje možnost všechno si zjistit a ověřit, jen je zapotřebí vážit si čtenáře). Doufám, že i některé čtenáře, přede-vším zpěváky, by tyto podrobnosti mohly zajímat.
Zpěvánky se zrodily, když v září roku 2000 do Chorvatska přijel z ČR učitel Petr Trunec – češtinář a hudebník. Už po dvou týdnech jeho pobytu v Daruvaru – a seznámili jsme se v srpnu téhož léta v Dobrušce, kde vedl kurz češtiny, jsem ho odvezla do Rijeky, aby pomohl rijecké pěvecké skupině, která atím zpívala, jak říkali její členové „pro svoji duši“, bez vedoucího. Bě-hem několika víkendů, které strávil v Rijece jako host v naší rodině, vyzvedl rijeckou pěveckou skupinu na úctyhodnou úroveň. Později pan Trunec začal pomáhat i tehdy existujícím pěvec-kým skupinám a sborům na Daruvarsku, které se v té době daly spočítat na prsty jedné ruky, a zakládat další a další pěvecké skupiny a sbory.
U jednoho nedělního oběda pan Trunec navrhl, abychom uspořádali setkání pěveckých kra-janských skupin, kterých už bylo osm nebo devět, a to v Rijece. Jestli si Krajanské zpěvánky (název určitě) vymyslel sám, nebo to dostal za úkol, to nevím a není to důležité.
První Zpěvánky se konaly v sále rijecké Filodrammatiky na Korze v centru Rijeky již 27. září 2001. Zúčastnilo se osm skupin a 140 zpěváků. Reprezentativní a honosný sál Filodrammatica interiérem vyzdobeném ve stylu italské novorenesance byl pro tak velký počet účastníků příliš stísněný a vešlo se tam velmi málo publika, proto však si zpěváci a jejich vedoucí vyměnili ná-zory a vzájemně slyšeli zpěv ostatních.
Druhé Zpěvánky se konaly až 5. dubna 2003, a program probíhal v rijeckém Chorvatském kulturním domě na Sušaku (dále HKD), zúčastnilo se 12 skupin a pěvecký sbor Trsat a 300 zpěváků. Účastníci dorazili do Rijeky už kolem poledne, oběd pro všechny byl v rijeckém Do-mě Červeného kříže, zkouška pod dozorem pana Trunce na jevišti od 16 hodin. Večeře pro všechny byla opět v Domě Červeného kříže, následovalo kamarádění, společný zpěv, hudba a tancování až do pozdních čili ranních hodin.
Třetí Zpěvánky se konaly 2. října 2004 v Prekopakře. Proč a jak k tomu došlo, je delší poví-dání, hlavně se objevilo mínění, že žádná beseda nemá výhradní právo na organizaci kterékoliv celomenšinové manifestace (jako kupř. Lipovec má exkluzivní právo na divadelní přehlídku – ta se také v těch létech jednou konala v Brestově).
Čtvrté Krajanské zpěvánky se konaly 15. října 2005 v Rijece. Zúčastnilo se 16 skupin, mezi nimi poprvé Sisak a spřátelený pěvecký sbor z Omišalje. Bylo zde 363 zpěváků a hudebníků, podávalo se přes 400 večeří. Přivítání účastníků bylo v 15 hodin v nedokončeném českém domě v Rijece, večeře ve starém sportovním sále v rijecké čtvrti Zamet.
Na pátých Zpěvánkách, které se konaly 14. října 2006 v Rijece v HKD, bylo 20 skupin a pě-vecký sbor z osady Viškovo u Rijeky. Oběd a večeře se podávaly v nedokončeném Českém domě, zúčastnilo se 385 účinkujících, podalo se více než 450 večeří. Kromě ve velkém sále se večeřelo i na jevišti a v hale.
První Zpěvánky, které se konaly v rijeckém, tehdy ještě stále nedokončeném Českém domě byly v pořadí 6. a konaly se 22. října 2007. Probíhaly jako samostatná slavnost v rámci rijecké Etnopřehlídky (slavnost rijeckých menšinových spolků). Zúčastnilo se 19 krajanských pěvec-kých skupin a sborů a přes 350 vystupujících. V Naší řeči č. 55 si o šestých Zpěvánkách může-me přečíst mj.: Účinkující přijeli k mýtné rampě na dálnici před Rijekou v osmi autobusech ko-lem poledne. Tam je dočkali členové České besedy Rijeka a doprovodili na místo, kde byl orga-nizován společný oběd pro všechny účinkující i hosty. Oběd organizovala a financovala paní Zdenka Čuchnilová, poslankyně v Chorvatském sněmu. Byla to příležitost k setkání paní po-slankyně s velkým počtem představitelů české menšiny, kterou v chorvatském parlamentu za-stupuje. Letošní Zpěvánky byly pro výkonného organizátora, Českou besedu Rijeka, neobvykle náročné. Nešlo tu jen o to, aby se důkladně připravil program a společná večeře. Zpěvánkám předcházelo dokončení prací na stavbě Českého domu v Rijece, který, vzdor tomu, že není do-končen, otevřel dveře první veřejné akci a k tomu akci organizačně tak náročné pro velký počet účinkujících. Kdo viděl prostory, ve kterých jsme přivítali hosty, a ve kterých probíhal program jen pár dní před konáním Zpěvánek, sotva mohl věřit, že vše bude včas přizpůsobeno, dokon-čeno a připraveno pro vystoupení tak velkého počtu zpěváků. Ale bylo! Díky obětavé práci více než dvou desítek rijeckých beseďáků, kteří v předešlých dvou týdnech strávili v domě desítky hodin. Často tam pracovali do pozdních nočních hodin a mnozí z nich tam byli i celé dny nebo se tam vraceli dvakrát za den (což je v Rijece velice náročné pro velké vzdálenosti a dopravní problémy).
Dále už nešlo udržet Zpěvánky na jednom místě, bylo příliš skupin a lidí a příliš náročné or-ganizovat je taky, aby všichni mohli být spokojeni. Sedmé Zpěvánky, v roce 2009 se konaly na dvou místech, v Rijece a v Prekopakře a od té doby se stále konají na dvou až třech místech, z kterých je jedna část obvykle v Rijece.
To, co na těchto prvních Zpěvánkách v Rijece bylo stálé a působivé a poněkud rozlišné od Zpěvánek roztroušených na několika místech, je přítomnost více médii – novin a televize, nejen menšinových a lokálních, ale i státních, dokonce i Rádia Praha a Rádia České Budějovice. Vždy také probíhala recepce u starosty Rijeky pro významné hosty a pořadatele. Program tehdy nád-herně uváděli profesní moderátoři Lenka Lalićová a Ivica Nikolac z rijecké městské správy. Na programu (který někdy trval i více než tři hodiny pro velký počet skupin, což nebylo vždy pří-jemné) byla obvykle předsedkyně Svazu, zástupkyně v Chorvatském sněmu, velvyslanec ČR v RCH (výjimečně jeho zástupce), starosta Rijeky a představitelé jiných menšinových spolků v Rijece. Několikrát byl na programu i primorsko-goranský župan, starostové Daruvaru a někte-rých obcí a měst z ČR, předseda Rady pro národnostní menšiny RCH, představitelé městské zprávy Rijeky a županství a mnozí menšinoví předáci.
Od doby, kdy se Zpěvánky staly tak rozsáhlou manifestací s tolika účastníky na několika místech, Zpěvánky už, podle mého mínění ovšem, nejsou takové, jaké podle původní představy měly být. Mělo to být především setkání zpěváků, vzájemné sledování výkonů, vystoupení a postupování kvality ve skupinách, přátelská výměna názorů a dojmů o zpěvu, práci a případ-ných problémech v pěveckých skupinách a sborech atp. Navíc je dnes bolestný nedostatek mla-dých hlasů. Ti, kteří dnes zpívají ve větším počtu, zpívali i před dvaceti léty, po příjezdu a pro-gramu už nemají sílu na velké pobavení, zpívání, tanec a zábavu do ranních hodin jako kdysi. Proto ale Zpěvánky dnes nejsou pořadatelsky tak náročné, kvůli citelně menšímu počtu účastní-ků na jednom místě. Jenže už to není to pravé, ořechové, jako v prvních létech konání této ce-lomenšinové krajanské slavnosti, nebo nás to už tak nebaví kvůli tomu, že jsme téměř všichni o 20 let starší, což je také možné. Ale zavzpomínat na začátky je příjemné. Text a foto Sněžka Hercegová
