Představena Menzelova autobiografie Rozmarná léta

  • Posted on:  středa, 23 listopad 2022 00:00

AKCE CHORVATSKO-ČESKÉ SPOLEČNOSTI ZÁHŘEB
Nakladatelství Školska knjiga a Chorvatsko-česká společnost vydaly autobiografii českého filmového a divadelního režiséra Jiřího Menzela nazvanou Hirovita ljeta (Rozmarná léta). Kniha byla pokřtěna ve čtvrtek 10. listopadu na stánku Školské knihy na výstavě knih Interliber na Záhřebském výstavišti.

Knihu do chorvatštiny přeložila Dagmar Ruljančićová, Menzelova přítelkyně a blízká spolupracovnice, která byla zapojena do všech jeho projektů uskutečněných v Chorvatsku, a sice do režie sedmi divadelních představení a dvou dokumentárních filmů o Chorvatsku, nazvaných Vaše moře – naše moře a Můj Dubrovník. Titul Rozmarná léta je parafráze titulu Menzelova filmu Rozmarné léto. Kniha vyšla za podpory Ministerstva kultury a médií RCH a města Záhřebu.
Jak při představování uvedla redaktorka knihy Jozefina Ćurkovićová, autor v autobiografii popisuje své dětství a kulturní ovzduší v pražské měšťanské rodině, své studium na FAMU, nahrávání své oscarové prvotiny Ostře sledované vlaky a svých dalších filmů, mezi nimiž úplně náhodou vznikla komedie Vesničko má středisková, nominovaná na cenu Oscar.
Z knihy se dozvídáme, jak se i přes nepříliš atraktivní vzhled, ostýchavost, špatný zrak a tichý hlas Menzel souhrou náhod stal filmovým a divadelním hercem. Jako ikoně Pražského jara bylo po sovětské intervenci jeho působení zakázané, a tak byl donucen smlouvat s komunistickou mocí, protože, jak uvedl, na rozdíl od Miloše Formana či Milana Kundery potřeboval kontakt s domácím publikem. Ve své autobiografii popisuje také svá hostování v Chorvatsku, především režírování Hamleta v Dubrovníku v roce 1983. Menzel nabízí svůj pohled na poválečné dějiny české společnosti, na „kuchyně“ související s udělením Oscara a dalších cen (které držel doma ve vitríně, aby nezješitněl), na komická setkání s Alfredem Hitchcockem a dalšími světovými osobnostmi. Menzel popisuje své tvůrčí metody a dozrávání názoru na umění založené na mottu: „Chci dělat filmy a představení, která se budou publiku líbit a na která budou rádi chodit.“ Kniha je napsána v Menzelově charakteristickém stylu, s důrazem na černý humor a sebeironii. Autor čtivým a přístupným jazykem podává příběhy a trable z natáčení některých ze svých nejznámějších filmových děl. Kniha obsahuje také množství fotografií. O Menzelových vazbách s Chorvatskem v knize píší také jeho spolupracovníci Miro Branković a Niko Pavlović a filmový kritik Dean Šoša.
Předseda Chorvatsko-české společnosti Marijan Lipovac připomněl vazby Menzela na Chorvatsko: „Menzel považoval Chorvatsko svým druhým domovem, z 82 let jeho života by na pobyty v Chorvatsku připadly dva roky, a proto neudivuje, že v roce 2017 přijal návrh Dagmar Ruljančićové a Chorvatsko-české společnosti, aby se sem znovu vrátil a natočil svůj třetí dokument nazvaný Můj Záhřeb. Plán však po Menzelově nemoci zůstal neuskutečněný. Dnes můžeme jen hádat, jakým způsobem by Menzel, který byl v jedné části života i Záhřebanem, představil záhřebské pamětihodnosti a duch města, ale to by určitě byla vynikající filmová pohlednice Záhřebu, přínosná i pro jeho propagaci ve světě. Menzel byl vlastně jediným ze současných českých velikánů, který pobýval delší dobu v Záhřebu i Chorvatsku. A nejenže v Záhřebu pobýval, ale i pohyboval se na záhřebských ulicích, popíjel kávu v kavárnách, takže Záhřebané se mohli s Menzelem stýkat a popovídat si s ním,“ uvedl Lipovac a připomněl, že jde o třináctou knihu vydanou nákladem Chorvatsko-české společnosti. Připomněl, že Menzel byl v roce 2012 prvním laureátem Ceny Mate Relja, kterou tato společnost uděluje za přínos rozvoji chorvatsko-českých vztahů na poli umění.
„Pokud jde o Menzelovy zásluhy ohledně popularizace Česka v Chorvatsku, dá se říci, že sehrál obrovskou roli, protože prostřednictvím svých komedií naučil chorvatské publikum milovat český film a otevřel dveře dokořán dalším českým režisérům. Český film se proto v Záhřebu stal skutečnou známkou a proto neudivuje, že je v Záhřebu Týden českého filmu každoročně tak populární. A protože žijeme ve vizuálním čase, mnozí si právě prostřednictvím českých filmů zamilovali také Česko a jeho kulturu a jazyk, a ke všemu tomu by možná nedošlo, nebýt Menzela, jeho filmů a jeho poetiky. Lze usoudit, že tato kniha je projev vděčnosti chorvatské kulturní veřejnosti vůči Jiřímu Menzelovi jako velikánovi českého a světového filmu a divadla, který věnoval část svého talentu i Chorvatsku. Doufejme, že v Záhřebu budeme mít také ulici Jiřího Menzela,“ uzavřel Lipovac.
Předseda správního výboru nakladatelství Školska knjiga Ante Žužul na něj navázal připomenutím, že mnohé záhřebské ulice nesou jména chorvatských velikánů zahraničního původu a připomněl zásluhy Čechů v Chorvatsku, jakož i na společné rysy Chorvatského jara a Pražského jara a na boj obou národů za svobodu.
„Milujeme svůj národ, ale máme rádi také jiné národy a kultury. To je největší hodnota jak chorvatského, tak českého národa,“ uvedl Žužul.
Český velvyslanec Milan Hovorka řekl, že Menzela osobně neznal, ale že viděl mnoho jeho filmů, které jsou populární na celém světě: „Léta, která Menzel popisoval v této knize, byla složitá, ale on je nazval rozmarnými. Zůstal věrný své vlastní poetice, hořkému humoru, lásce a moudrosti,“ uvedl Hovorka.
Dagmar Ruljančićová hovořila o své spolupráci s Menzelem při vytváření jeho autobiografie a Miro Branković si připomněl, jak vznikaly Menzelovy dokumentární filmy v Chorvatsku, jakož i Menzelovu ochotu nahrát reklamy chorvatského Jadranu s postavami z komedie Vesničko má středisková.
„Byl mistrem humoru. Měl rád lidi, což je nejlépe znát z jeho filmů. Filmový tým Chorvatské televize nadchl svou vlastní přístupností a laskavostí. Každého pozdravil, každému poděkoval,“ uvedl Branković.
Na představení byl přečten také úryvek z textu filmového kritika Deana Šoši, který se ho měl původně zúčastnit osobně. Ten si připomněl Menzelovo hostování ve vysílání Chorvatské televize Posebni dodaci v roce 2005. „Už před vysíláním jsme zbožňovali jeho rezervovanost vůči pretencióznosti a těm, kteří sebe prohlašují za umělce. Po vysílání nám byl dokonce ještě milejší. Stručně a jasně, bez pretenzí, řekl vše, co chtěl říci. Mluvil zábavně, vtipně a melancholicky, právě tak, jak hovořilo jeho umění. Klasici „menších“ kinematografií často těžko překročují meze vlastních kultur. Menzel neměl takové potíže. Byl známý všude. Ale málokde byl tak oblíbený a uznávaný jako v Chorvatsku. Není mi známo, že by Menzel kdekoli mimo českou filmovou Bibli byl kanonizovaný tak, jako v chorvatské Filmové encyklopedii, jako jeden z nejvýznamnějších současných tvůrců v žánru filmové komedie,“ uvedl Šoša. Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto CHČS

Read 19 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 47 2022

V Jednotě číslo 47, která vychází 3. prosince 2022, čtěte:
- Večer národnostních menšin v Bjelovaru
- Panel o povinnostech a právech menšin v Bjelovaru
- Valné hromady v Brestově a Lipovci
- Zahájeny Dny české kultury v Sisku
- Americká odbornice na Pop-Up festivalu v Daruvaru
- In memoriam Juraj Šantak
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi