To všechno jim umožnila Česká beseda Horní Daruvar ve spolupráci s učitelkou Ilonou Kirchnerovou, Martinem Vojtěchem a Jitkou Jílkovou, také několika rodičů, kteří měli tuto událost skvěle uspořádanou, aby se více než 50 dětí co nejlépe pobavilo. Přispěl i Svaz Čechů.
Po rozdělení dětí do tří indiánských kmenů a transformace do indiánů tedy úpravou oblečení a obličejů, následovalo uvítání hlavními vedoucími kmenů Velké Medvědice, Indián Nemá Na Mokasíny a Ženy Dva Jazyky. Vysvětlili dětem pravidla chování ze života indiánů, jak se chovat k přírodě, zvířatům, jak žili, co jedli a jak se starali jedni o druhé.
A proto, aby podborští indiáni neměli hlad, museli se vydat na lov na bizony a uvařit guláš z bizoního masa. Hra byla vymyšlena tak, že se šest bizonů, tj. lidí páslo na louce a malí indiáni se snažili zasáhnout je koulí. Při zásahu spadl z bizona kus masa, tj. připravené kusy papíru, které indiáni sbírali a uschovali na guláš. Kusy masa se spočítaly a kmen, který měl nejvíce kusů, mohl jít první na guláš, který se vařil ve velkém kotli opodál. Vůně bizoního guláše se linula po celém indiánském táboře, malí i větší indiáni se seřadili, aby si umyli ruce, protože hygiena byla pro indiány velmi důležitá. A hostina mohla začít. Guláš všem chutnal a někteří si šli pro novou dávku. Pak následoval denní odpočinek se čtením jedné ze starých indiánských legend. Důkazem toho, že dobře poslouchali a že to byl zajímavý příběh, bylo to, že na každou otázku dokázali odpovědět.
A co bylo s obydlím v táboře? Hlavní vedoucí kmenům vysvětlili, jak se staví indiánské týpí, že každá tyč, má svůj význam. Když se indiáni dozvěděli, co vše je důležité, mohli postoupit ke zdobení bizoních kůží na stany. Možná nejnáročnější byl další zajímavý úkol – rozluštění indiánského písma. Každý kmen dostal jednu zprávu psanou tajným písmem a podle strážců čísel a písmen schovaných v lese ji měli rozluštit a dozvědět se, jak postupovat v úkolu dál. Ve zprávě se dozvěděli, kterou osobu mají najít a o co ji poprosit. Úkol splnili všichni správně a velice se jim líbil.
Všechny dosavadní úkoly všichni splnili a nejvíce se těšili na překvapení – příjezd koní. S ním se náhle zvětšil počet přítomných dětí a také rodičů. Všichni byli zvědaví a nechtěli si nechat ujít příležitost povozit se na koních. Když konečně přijeli, všichni indiáni i ostatní byli klidní, jak se s vedoucími předem domluvili. Kůň je velké zvíře a musíme se k němu chovat uctivě a stejně tak s ním vlídně zacházet. Vše se dařilo a každý, kdo měl chuť a nebál se, mohl se projet. Někteří stateční indiáni měli docela strach, ale nechali se přesvědčit, aby si na koně sedli, a pak se jim to docela líbilo!
O kousek dál hořel oheň, a po jedinečném zážitku s koňmi si všichni indiáni opékali klobásy z medvědího masa. Také výborně chutnaly. Po večeři se hodně zvědavých malých indiánů rozhodlo v táboře přespat, ale podmínkou bylo, jen v doprovodu rodičů indiánů. Po dokončení indiánského příběhu, se někteří poprvé vyspali venku pod jasným podborským nebem.
Na památku získal každý statečný indián uznání a pexeso na téma indiánů, z čehož měli ohromnou radost. Vedoucí kmenů uvedli, že mají ohromnou radost z uplynulého dne, ale mají ještě spoustu nápadů a určitě připraví zase něco podobného k radosti všech dětí a rodičů. Text a foto S. Klimšová