Po otevření školy byl největším problémem nedostatek školního prostoru – školní budova měla jen dvě učebny. V roce 1922 začaly přípravné práce na stavbu nové školní budovy, ta byla ale zastavena. Teprve v roce 1929 byla na druhé lokaci vystavěná menší školní budova s jednou učebnou. To byl spolu s bývalými učebnami na nějakou dobu dostatečný školní prostor.
Když byla v roce 1924 v Dežanovci založena Československá beseda, začalo se uvažovat i o možnostech otevření české školy. I zde byl problém nedostatek učebního prostoru pro žáky paralelního oddělení, a proto teprve v roce 1932 byla otevřená škola paralelní. Žáci tohoto oddělení dostali k používání učebnu v rámci „malé školy“ vybudované v roce 1929.
Uvedené údaje byly známé, ale mlčelo se o dalších překážkách, které stály v cestě, než se roku 1932 otevřelo paralelní české oddělení. Některé z nich se začaly řešit po roce 1931, když byla v Daruvaru založena Okrsková školní rada, ve které byl z Dežanovce důvěrníkem Karel Láznický. Další překážkou podle všeho bylo, že pro české oddělení v Dežanovci v té době neměli českého učitele. Dosvědčuje to dopis Československého svazu z Bělehradu zaslaný koncem dubna 1932 na adresu Osvětového odboru v Daruvaru. Bylo to v době, kdy se otázka české školy v Dežanovci teprve začala vážněji řešit. Podle všeho Daruvar považoval, že by se otázka české školy v Dežanovci vyřešila, kdyby se tam přeložil učitel Fofoňka. Takovou žádost zaslal Svazu. Bohužel, v odpovědi se uvádí, že ten dopis přeposlal na ministerstvo školství. Svaz jim slíbil, že v nejbližších dnech úřední cestou zašle dopis do Daruvaru. Byl by prý rád, kdyby daruvarský Osvětový odbor působil předem u okresního školního inspektora k příznivému vyřízení a potom aby to oznámil Matici školské v Záhřebu, jakmile ten akt „půjde z Daruvaru zpět do Záhřebu“. Podle všeho se nic z toho neuskutečnilo, protože se o tom už nejednalo. V té době nebyl volný žádný český učitel z řad jugoslávských příslušníků. To vyplývá z dopisu, který Svaz zaslal o něco dříve panu Knytlovi do Daruvaru. V něm je uvedeno, že jsou Fofoňka, Petr a Kubíček na vojně a mají dotaz, zdali je Václav Kochánek v Tomašici Čech a jaký. Zdá se, že tehdy už nespoléhali na nového učitele z Československa a od domácích vyžadovali národní uvědomění.
O tom, že to v Dežanovci stále „neklapalo“, svědčí také dopis, který výbor Matice v Záhřebu 2. září 1932 zaslal Okrskové školní radě v Daruvaru, ve kterém uvádí, že se teprve z novin dozvěděl o možnosti konečného otevření československého oddělení v Dežanovci. Uvádí, že by o tom měl vědět, protože jim český spolek Komenský slíbil peněžní podporu při otevírání nových oddělení „podmíněné faktickým stavem, a proto jim třeba informace v té věci“. Také žádá, aby je občas informovali o událostech ve svém působišti, poněvadž jen soustavná, úzce propojená práce „obou naších korporací může přinésti žádaný výsledek.“
Na tento dopis Okrsková školní rada z Daruvaru 9. září 1932 zaslala výboru Matice do Záhřebu, jednateli Kobrlovi odpověď, kde uvádí, že „… 27. srpna zajeli si členové výboru pánové Hlaváček, Knytl, Procházka a Sobotka do Dežanovce, aby vysvětlili místním krajanům důležitost československého oddělení na tamější škole a zároveň, aby vyvrátili lživé tvrzení o různém placení, které tam roztrušovali někteří naši „přítelíčkové“ krajanům, budou-li si přát československé oddělení. Po důkladné agitaci, která se prováděla dům od domu, podařilo se přeci věc spravedlivě vysvětliti a druhý den 28. srpna, kdy prováděl se zápis, přišlo k zápisu 29 krajanů, kteří nechali zapsati 45 dětí. Žádost, i když je na Srezu podaná, k ní je přiložen i zápis o schůzí školního výboru v Dežanovci, v němž se praví, že v Dežanovci není třeba českého oddělení, ježto prý děti i v chorvatském oddělení se naučí čeho potřebují, hlavně aby znaly státní jazyk. Má-li se vyučovat češtině, školní výbor navrhuje, aby se vyučovalo pouze dvě hodiny týdně. Pro otevření paralelky je 28 rodičů, což je v žádosti uvedeno, bylo však opomenuto uvést kolik dětí přichází v úvahu.
Ohledně výnosu a přepisu dětí do menšinového oddělení, neb naopak, dovolujeme si vám sděliti, že jsme psali sl. učitelce Řehákové do Holubňáku, aby nám opis jmenovaného výnosu zaslala. My bychom si pak pořídili též opis a jeden bychom zaslali vám. Prozatím vám sdělujeme, že věc se má následovně: Do menšinových oddělení mohly býti děti přemístěny jen na začátku roku, a to na písemnou žádost rodičů, ale z menšinového oddělení do chorvatského mohou býti přemístěny na ústní žádost rodičů kdykoliv…“
Je zřejmé, že na začátku školního roku 1932/1933 bylo ještě hodně toho, co se mělo vyřešit kolem českého oddělení. Z jiných zdrojů se dozvídáme, že první učitelkou na české škole byla Ankica Vargová Blaževićová a tu potom nahradila Fanynka Kulhavá (1933–1937). S jakými problémy se potýkala, není známo, ale podle záznamů se učitelka Kulhavá hodně podílela na mimoškolní práci se žáky v kulturním životě v osadě, při nacvičování divadelních her a příležitostných programů. Velkou pomoc v té práci měla od dežanovecké mládeže, která navštěvovala Prokůpkovou hospodářskou školu v Daruvaru a v rámci uvedené školy se konaly také hospodyňské kurzy. Těch se částečně účastnila také dežanovecká mládež po ukončení základní školy. Jádro této mládeže si v roce 1936 v osadě založilo Besídku venkovského dorostu a teprve pak se v Dežanovci plně rozproudil kulturní život.
Vrcholem byl rok 1938, kdy byla tamní Besídka hlavním nositelem prvních Dožínek v Dežanovci. Lze říci, že to byly také plody mnohých přespolních pracovníků, kteří se podíleli i na založení české školy v Dežanovci. Text Vaclav Herout, foto archiv